Athena

Vtažení diváka do demonstrační řvavy je bombastické, první dlouhý jakože jednozáběr je technická krasojízda. Hněvem hnaný motor filmu až do konce nezpomalí a několikrát znovu připomene snahu tvůrců o skvěle zkomponované, dramaticky gradující dlouhé záběry. Ale s postavami nás nedokáže sblížit natolik, abychom to peklo prožili v jejich kůži. Ani o té nejrozumnější z nich se nedozvíme nic osobnějšího, než kdo je její sourozenec. S tak jednoduchou dějovou premisou, bez napojujících emocí a bez vyššího uměleckého přesahu se z Atheny stává tak trochu prvoplánový konstrukt. (14.12.2022)

Netflix jsem zrušil před více jak 2-3  lety, Gavrasovy videoklipy neznám ani mě nezajímají, jeho předchozí film s Casselem si nevybavim, ale na ATHENU mě nalákal Fincherův marketingový citát na plakátu, který je v plném znění trošku delší: “Sprawling and propulsive. Romain's gifts for staging and excavation of character are on remorseless display. He makes mind-numbingly complex coordination seem ordinary, spoiling his audience as we bear witness to this painful story's unspooling. Slack-jawed and agog.” Nicméně film samotný mě nijak neohromil. Opěvovaná úvodní 20minutová sekvence bez přerušovaného střihu je sice řemeslně perfektně vystavěná, ale zároveň ji chybí jakákoliv dynamika právě díky onomu nepřerušovanému střihu. Stejný problém, díky němuž jsem trpěl u 1917. Gavras tlačí na maximální možnou intenzitu, ale zapomíná na prohloubení postav, které jsou jednorozměrné a chovají se strašně teatrálně až hloupě. Skoro mi to přišlo jak koukat na divadelní hru o klasické řecké tragédii (což byl podle rozhovorů záměr, viz. jeho původ) v "moderních" panelákových kulisách. Za mě osobně bylo tohle téma zpracováno mnohem líp již téměř před 30 lety v LA HAINE. (20.03.2023)

Film, který se snaží o maximálně intenzivní, diváka vtahující zážitek, kdy stále aktuální téma migrantské problematiky přetváří do thrilleru, který se snaží strhnout dlouhými jednozáběrovými scénami. To co fungovalo v Potomcích lidí, zde brzy začne působit samoúčelně a přestože řada scén dokáže zaujmout, nikdy skutečně nestrhne, stejně jako jednoduchý, moc nevysvětlující příběh, který místo intenzivního zvyšování napětí, nedostatečně graduje, aby se v poslední třetině nesmyslně přepnul do módu, který vlastně celou dobu odsuzuje. Athena tak není tak strhujícím a důležitým filmem, jak by se mohlo na první pohled zdát a ve výsledku béčkovou zápletku zkouší zpracovávat seriózněji, ale tvůrce si vybranou formou, ukousl příliš velké sousto. (27.09.2022)

CHAOS, ANARCHIE, REBELIE, POMSTA, BEZNADĚJ A ZMAR...... přesně těmito slovy by se dal charakterizovat francouzský snímek ATHENA, který famózně kombinuje parametry řecké tragédie, přímočarého akčňáku a variace na Les Misérables pro 21. století až biblických rozměrů, a který je zkomponovaný výhradně z dlouhých táhlých sekvencí – přičemž úvodní 11 minutová jednozáběrovka [která si na festivalu v Benátkách vysloužila bouřlivý potlesk] je asi nejintenzivnější a nejlépe nasnímaná scéna, co jsem letos viděl. Jářku, v podstatě celej film je jedna velká non-stop dechberoucí akční scéna – a když už si myslíte, že snímek už prostě nemůže jít dál za jakousi pomyslnou hranici akcelerace/eskalace agresivity, radikalismu, dynamiky a nervydrásajícího napětí, další scéna vás okamžitě usvědčí v opak a naprosto vás územní. Kdekdo by tomu mohl vyčítat, že je zde forma upřednostněna před obsahem, jenže mně to vůbec nevadí. Jak se navíc podařilo některý záběry tak fenomenálně natočit, a to komplet beze střihu, mi fakt hlava nebere, takže srovnání s takovými revolučními milníky kinematografie jako třeba Potomci lidí Alfonse Cuaróna je zcela na místě...... To vše pod virtuózní režijní taktovkou režiséra Romaina Gavrase, který se dřív živil točením hudebních videoklipů. To vše na pozadí příběhu čtyř bratrů; příběhu generace vzdorující vůči autoritám; příběhu jedné války mezi obyvateli sídliště Athena a policií...... Ve výsledku je tak ATHENA pompézně zrežírovaný, technicky vycizelovaný, řemeslně precizní [práce s kamerou, střihem a formálním jazykem celkově je jedním slovem mistrovská], emocionálně turbulentní a neuvěřitelně pohlcující dílo, který překonává všechny myslitelný i nemyslitelný standardy audiovizuálního story-tellingu. A kupodivu funguje nejenom jako hyper-realistická výpověď o současných kulturních válkách, ale i jako nekompromisní kritika policejní brutality [pomáhat a chránit? more like utlačovat a buzerovat]. Zkrátka jde o film, který vás chytne, jen tak nepustí, naprosto pohltí, a na konci vás sprostě vyflusne. Bez debat jeden z TOP 5 filmů tohoto roku. Nehorázná střela. Hodnocení na ČSFD klasicky úplně mimo...... [VERDIKT: 9,5 koktejlů pana Molotova z 10] (24.09.2022)

Ghetto War z Francie! Athena je příbuzný filmů Miserables a Shorta a kdo má pro podobné filmy slabost, tak bude spokojen. Režisér Romain Gavras diváky už od úvodu pohltí hutnou atmosférou. Úvodní přepadení policejní stanice je opravdu intenzivní a nemilosrdné ( natočené na jeden záběr!!) a docela z toho mrazí. Tragická smrt kluka na sídlišti vyvolá naprostou anarchii, chaos a občanskou válku v ulicích, která 3 bratry vrhne do nepříjemné situace. O příběh zde moc nejde, je docela jednoduchý, ale funguje to. Kápo mladých gaunerů Sami Slimane byl perfektní, na neznámého herce si to dává neskutečně a celou roli jsem mu úplně sežral ( Bavil mě jeho image i projev). Potěší i skvělá kamera, která celý chaos zabírá téměř na jeden záběr, úžasně podmanivá hudba a bezútěšná atmosféra celé situace zde funguje náramně. Ke konci se film přehoupne spíš na Drama a lehce padá řetěz, ale dá se to filmu odpustit. Adrenalinová jízda jak má být.75% (25.09.2022)