Připravte si kapesníky

Zpočátku mi tenhle Oscarový film připadal jako úlet na francouzský způsob. Netradiční pojetí milostného trojúhelníku, který se ke konci rozroste dokonce ještě o jednu stranu, aniž by, kupodivu, kdokoli protestoval... Celým dějem se táhne jako zlatá nit snaha rozptýlit a trochu rozveselit těžce deprimovanou a nic netěšící Solange. Ač jde o snímek oceněný tou slavnou zlatou soškou, přišlo mi, že Připravte si kapesníky je ne úplně vyvážený film. První půlka byla vtipná a smál jsem se co chvíli, ale druhá už trošku nudila a hrála na takovu vážnější strunu. Depardieu byl v roli manžela výborný, zato jeho filmová partnerka Carole Laura už tak skvělá nebyla. A konečně, ačkoli je film nápaditý a rozhodně se nedá říct, že by byl jako každý jiný, slušelo by se trošku ho zkrátit a ten závěr kapánek uhladit. Zatím to vidím na 3* (08.09.2006)

Naivní blbec, psychicky narušená žena a jeden chudák, co se do jejich vztahu zapletl víceméně omylem, to je ústřední partička, která nás provází celým filmem. Ještě se k nim teda zhruba v půlce připlete jedna, dost nečekaná, ale to už bych spoileroval. A zatímco v první polovině mi to přišlo správně absurdní a zajímavé gradující, v té druhé půlce mě to už moc nebralo. Sice něco vtipné se dá najít po celou dobu a stejně tak je to i se scénářem, který mi přišel dobře napsaný (s přijmutím faktu, že ty postavy takhle divné prostě jsou a čím to je se nedozvíme), ale to co se rozjede v druhé půlce se podle mě tváří příliš vážně a tak to vnímám spíš jako samoúčelnou provokaci, která ve své době sice ještě mohla být kontroverzní, ale v dnešní době už se bere jako taková "zvláštní norma", nad kterou se ani trochu nepozastavuje a spíš se podporuje. S přihlédnutím k roku vzniku bych neměl problém tu čtvrtou hvězdu dát, ale bez toho, s ohledem na to, kolik filmů s takovým tématem už jsem viděl, nevidím důvod ji dávat. Navíc mi i přijde neujasněné, jak to chtěl Blier vlastně vést a jestli jsem měl s postavami nějak soucítit či se spíš smát jejich osudům... Nebo obojí dohromady, ale jak má každá polovina jinou atmosféru a zaměření na jiné postavy, nefunguje ani ta střední cesta. Silné 3* (19.08.2022)

Blier tentokrát satirizuje modernú uvoľnenosť, ale aj naivnú sladkú zamilovanosť. Raoul je oddane, až fanaticky zamilovaný do svojej ženy Solange, ktorá prechádza zložitým emočným obdobím. Lenže Raoul nie je len starostlivý zamilovaný manžel, ale je aj moderný muž svojej doby, takže ochotne nájde svojej žene nového milenca – telocvikára so slabosťou pre Mozarta. A tým sa začína absurdný príbeh o milostnom trojuholníku a nevinnej detskej zamilovanosti plný zbožňovania vyvolenej dámy. Úloha artificiálnej hudby je pozoruhodná. Samotný Mozart slúži nielen ako atribút pre postavu telocvikára Stéphana, no je aj všadeprítomným symbolom, ktorý má ale rôzne možnosti interpretácie: pre Stéphana symbolizuje nádej, pre naivného Raoula lepšie časy, pre Solange svet, ktorý už nechce obývať. Mozartova hudba má ale aj ďalší rozmer – niektorým scénam pridáva na sentimentalite, čo pomáha výslednému efektu satiry; niektoré pozdvihuje a evokuje v nich čistotu zámeru a tiež po celý čas pripomína, že sa pozeráme na film, ktorý nemusíme brať vážne – sladké slová zbožňovania vyvolenej dámy v kombinácií s Mozartom pôsobia nadmieru štylizovane až manieristicky. Samotný záver, kedy Mozarta nahradí Schubert je skvelo koncipovaný – Schubert sa pre Solange stáva symbolom nového života, nádeje a spokojnosti, pre Christiana evokuje záchvevy prvej skúsenosti fyzickej lásky, pre jeho otca je to symbol bolestnej straty. Mozart zostáva naďalej prítomný so Stéphanom a Raoulom, ktorí si ale uvedomujú, že Solange už obýva iný svet a stáva sa nedosiahnuteľnou... (11.06.2024)

Na jednu stranu je to typický Blier, kdy se vše točí kolem premisy, která je neúprosně dovedena do absurdních důsledků. Ale při bližším pohledu jde o něco jiného. Muž chce vytrhnout svoji ženu z letargie, a nevadí mu, když se to podaří třeba i muži jinému. „Poslyš, a není ona prostě hloupá?“, ptá se zaraženě Dewaere Depardieua, když Carol Laure nezaujme ani svou sbírkou paperbacků a desek. V tu chvíli film reprezentuje typický mužský pohled (který přirozeně také vlastním), jenž si nepřipustí chybu. Ale Blier udělá v poslední třetině pozoruhodnou otočku. Ve chvíli, kdy se na scéně objeví ještě nedospělý chlapec, který se do Carol Laure zamiluje a ona do něj, film zcela přehodí výhybku a najednou na vše nahlížíme ženským pohledem. Ten je úplně jiný. Vláčnější, ale nesmí v něm chybět cit, který je jediným klíčem k hlavní hrdince. Najednou Dewaere i Depardieau vypadají jako idioti, kteří se jen zabývali sami sebou a žádný skuteční cit ke své ženě nepojali. A ten „chlapec-věčné dítě“, kterému se Carol Laure jako jedinému zcela otevře, užaslým spolužákům vypráví. „Jaké je to uvnitř? Krásné, nechce se ti ven.“ Druhá dualita, mezi kterou film osciluje, je souboj Mozarta a Schuberta, kde na celé čáře vítězí ten druhý. Jeho "Maďarskou melodii" (tak se to česky asi nejmenuje, ale nenašel jsem to) si budu dlouho pamatovat. Mozarta zjevně poslouchají jen hlupáci :-) Ten film se z absurdity, vtipu, lehkonohé frašky změní na cosi jímavého a dojemného. Mluví o podstatě fatální lásky, jiným, ale vlastně podobným způsobem jako Blierův Nevlastní otec ze stejné doby.  Byl jsem uhranut. (10.10.2023)

Odhodit všechny zábrany nejde jen tak, mrknutím oka, jsou věci, přes které vlak nejede, přesto mě tenhle kousek zaujal a bavil, často jsem se usmívala a potutelně hihňala, asi díky parádnímu hereckému ansámblu, tj. Patrick Dewaere a Gérard Depardieu senzační a Carole Laure půvabná. Ten vrstvený vztahový propletenec byl zajímavý až k závěrečným titulím. (31.05.2020)