Pravý břeh, levý břeh

Mladý a velmi úspěšný právník má doma nádhernou manželku, přesto se během jednoho setkání zamiluje do tuctové ženy. Ona však o pohledného a bohatého muže nejeví zájem, protože zastupuje klienty, kteří se neslučují s jejími morálními zásadami. Teprve, když Paul zahodí svoji slibně rozjetou kariéru zradou svého klienta, Saša nazná, že je to pravý muž pro ni a obratem se s ním vyspí. Tím pohádkový příběh nekončí, nezvoní zvonec a pár spolu nežije šťastně až do smrti, protože nejdříve se ještě musí vypořádat s hlavním padouchem. Labro nikdy nepatřil ke stěžejním autorům a režisérům francouzské kinematografie, ale tohle se skutečně hodně nepovedlo i na jeho skromné poměry. V osmdesátých letech francouzský film čekal na resuscitaci nebo eutanazii, Labro se pokusil o to druhé. (09.06.2019)

Hollywoodsky happy end a kopec necností typických pre kinematografiu 80. rokov. Zdá sa, akoby to s postupujúcim časom naozaj vybledávalo do zabudnutia. Avšak samotný námet o postupnom uvedomení si človeka zameraného na zisk, že dá sa pôsobiť aj inak, hoci za cenu tvrdých protiúderov je stále platná. Pretože dnes je takmer každý hrdina a dokáže pomerne presne zanadávať na všetkých tých korupčníkov vo vláde, bankách a korporáciách. Avšak len málokto poukáže na konkrétnych zloduchov, pričom má tvrdenie podporené relevantnými dôkazmi. Okrem tohto všeobecne platného a filmovo vydarene zobrazeného problému (končiaceho vo filme divácky až príliš ústretovo) je dobre ukázaná aj paralelná ľúbostná línia. Advokát moralista sa zapletá s milenkou a musí čeliť nástrahám i v tomto smere. Zo strany manželky aj pomstychtivého bývalého klienta - inak takto cynického obchodníka, resp. úplne typického mamonárskeho hajzla dnešných dní. (25.11.2014)

Když jsem tento film viděl poprvé, byl jsem ohromen jeho přímočarostí a otevřeností. Druhé shlédnutí mě přimělo k zamyšlení o hranicích morálky, kam je možné zajít a neztratit sebeúctu ať už v očích ostatních a především v těch vlastních. Přestože film není právě nejnovější, jeho téma je stále velmi aktuální. Film rozhodně stojí za shlédnutí. (07.11.2010)

Asi nejmrazivější na celým film je kouzlo nechtěnýho a to fakt, že mocipáni i třicet let po uvedení filmu jsou pořád stejný svině a představitelé největšího zla a špíny týhle planety. Film má v sobě reálnou syrovost, která člověka umí slušně ponořit do děje. Horší situace je se scénařem, kterej v některých fázích děje zbytečně kličkuje a ubírá na napětí. Film z obodbí, kdy Gerardova hlava nereagovala na každou filmovou nabídku jak zaseklý jojo a tak se nám předvádí ve výtečné formě a dokazuje že Gerard byl kdysi mistr živočišného herectví. (14.09.2014)

Je moc příjemné vidět Gérarda Depardieu v době, kdy z mnoha různých a často i bohulibých důvodů ještě nebral horečně vše, co se namane...v době, kdy producenti nevyužívali jeho hvězdného jména jen k zvýšení prodejnosti filmu, ale těžili z hercova talentu a zajímavosti. Film samotný je pak ukázkou francouzských dramat té doby: vedle dnešních rychlých, drsných a často smutně vyprázdněných podívaných působí až starosvětsky, přitom divákovi předkládá zásadní otázky o hranicích morálky a svědomí. Čas od času po tom filmu sáhnu, vždyť nejenom pro tu legendární scénu, v níž v přímém televizním přenosu politické debaty si Paul uvědomí veškerou ubohost té situace, stojí za vidění! Aneb: "Jsem sám hajzl, když obhajuji hajzla?" (06.11.2007)