Pod sluncem Satanovým

Spirituálna cesta človeka za duševnou obrodou alebo jeho duševný rozklad v spojení s tragédiou života? Inteligentný, ale pre bežného diváka pomerne náročný film, plný dlhých dialógov a zložito vytváraných myšlienok. To všetko dohromady spolu so všadeprítomnou pochmúrnou, šedivou atmosférou vo mne vzbudilo pocit dusivého, mysteriózneho tajomna, ktoré vo filmoch vídam iba zriedka, a to sa cení. 80/100 (08.10.2015)

Ani po 93 minutách Pialatova filmu netuším, jestli existuje ráj. Ale že existuje peklo, o tom vůbec nepochybuji. Pociťoval jsem ho každou minutu, kterou jsem s tímhle výtvorem strávil, a hluboce, opravdu hluboce, toho lituji. Gérard Depardieu z doby, kdy byl ještě v kondici a v podstatě na vrcholu tvůrčí dráhy, Sandrine Bonnaire ve věku, kdy člověk chápe, proč se stala miláčkem francouzských režisérů, a za ty dva je jedna hvězdička. To ostatní mluví v jiné řeči, které sice místy rozumím, ale ta místa mě štvou ještě víc než zbytek. Sandrine se v jedné scéně, kde se střetne s Gérardem, říká, že si nemají co říct. O filmu a mé maličkosti platí totéž. Celkový dojem: 20 %. (09.11.2014)

Drama vystavěné v několika delších scénách je silné a srozumitelné. Gérard Depardieu si s rolí kněze poradil velmi dobře, v současnosti jsem ho už bohužel viděl se vyskytovat ve spoustě strašných blbostí, takže mne to málem překvapilo. Maurice Pialat ani tentokrát nenatočil akční film, takže pouze pro znalé či vstřícně naladěné diváky. (29.08.2014)

...už si to moc nepamatuju. Ponuré, čistá deprese, člověk pořád ani moc neví, na čem je (což není na škodu). Adaptace jednoho s nejlepších Bernanosových románů. Příběh faráře pokoušeného ďáblem. Ani nevím, kdo nakonec vyhrál... - - - - - - 18. 6. 2012: Skvělý film, po formální stránce něco nevídaného.. (18.06.2006)

Knihu jsem nečetl, ale film je přece svébytným dílem, které by mělo fungovat samo o sobě. Podle mne nefunguje. Jistě, je to klasika, je to nejspíše Umění s velkým U, ale subjektivně a osobně ten film nemám rád. Je zmatený, Depardieu zde chodí jako robot, některé deklamace jsou až přehnané, děsivé, některé myšlenky podivné, motivace postav zastřené. Často jako divák tápu, kdo je kdo a proč dělá, co dělá. Navíc ta nudná režie, naprosto nevyužité exteriéry nebo prostory kostelů, zato hodně dialogů v jedné místnosti, dlouhých, podivných, nejspíše sofistikovaných a velmi filozofických, ale ať jsem se snažil, jak chtěl, nic moc jsem z nich nepochytil kromě toho, že každý z nás chce být svatý, ale musí bojovat s tím zlým. Což mi přišlo tak obecné a zjednodušující, že určitě za tím vším bude ještě něco, možná o odpuštění. Ale pořád jsou to jen takové cáry, úryvky, náznaky, které vypadají oduševněle, ale vlastně, když budu kacířský, mohou někomu znít i pitomě. (03.09.2014)