Smrt cyklisty

Chladná, krutá a dechberoucí krása Lucii Bosé v takřka noirovém hávu. Jen mi nějakou chvíli trvalo rozeznat od sebe jejího manžele a milence, oba švarní iberští šviháci mající padoušský knírek, stejnou barvu vlasů i účes, stejné obleky. No, nakonec jsem se zorientoval. Někdy na podzim v podvečer stojí určitě za zhlédnutí. A nakonec jedna zajímavost či spíše otázka - jak je možné, že ve filmu, který vzniknul v době těžkého frankismu, z úst hlavního hrdiny nepokrytě zaznívají takřka socialistické exklamace...zvláštní (13.06.2024)

„Jak to nakonec všechno dopadlo?“ - „Co všechno?“ - „Nedělej se. Ty potíže se studenty. Čí to byla vina?“ - „Moje.“ - „Co hodláš udělat?“ - „Uvést věci na pravou míru. Nakonec…se vše uvede na pravou míru.“ Jenže problém je, když to musíte udělat 2…Stačí chvilka a milenci řeší nejen tajnou lásku, ale ještě zabití člověka. Oba to však prožívají odlišně. Zatímco Juana pronásleduje svědomí, andělsky vypadající María má strach pouze ze ztráty pozice, pohodlí a luxusu. K tomu se přidá tlak žárlivého manžela, vyděračského kritika a nespokojených studentů, a oba milenci budou muset udělat zásadní rozhodnutí…Sžíravé drama působící dnes místy možná trochu naivně, ale pořád je to poctivá filmařina, která má co říct. Má své silné scény (např. rozhovor u klavíru, hra pohledů při flamencu, samotný závěr), z herců zaujme slizkost představitele Rafaela, Juanovo smíření či Mariina krása spolu s děsivou chladnokrevností mísící se s pudem sebezáchovy, a já hodnotím slušnými 4*. „Co bude s vámi?“ - „Nic. Nemějte obavy. Vše se v dobré obrátí.“ (27.02.2022)

Bezcitná, chladná mrcha bez kousku soucitu během vyjížďky se svým milencem přejede muže, kterého nechá zemřít na silnici. Milenec se trápí výčitkami svědomí, ona se strachuje o svůj život v blahobytu. Samotný film je možná ještě chladnější než jeho hlavní postava. Nenabízí divákovi žádnou možnost, jak se identifikovat s některou postavou. S až dokumentaristickým odstupem sleduje postupné vyhrocení konfliktu., místy zřejmě i zapomíná na to, že nějaký divák existuje a tak si film funguje jen sám pro sebe ve svém uzavřeném mikrokosmu. (27.11.2020)

Výborný psychologický příběh a španělská ozvěna italského neorealismu, která se přímo opájí exteriéry, ale zaměřuje se spíše na prostředí vyšších tříd, v nichž má tento příběh obav silnějších než vlastní svědomí své plnohodnotné místo. Přímo se nabízí srovnání s Krejčíkovým Svědomím, které je sice akademičtější, ale nějakým způsobem mě hlavně po příběhové stránce (komparace svědomí ve světě dospělých a ve světě dětí) oslovilo více i možná díky zcela opačnému konci. (17.05.2009)

Na začátku příběhu je zraněný cyklista. Na konci zmar a beznaděj. A mezitím sžíravý pocit viny za neposkytnutí pomoci kombinovaný s manželskou nevěrou. Nevím, jestli jsem vůbec někdy viděl film, jehož název odráží děj celého filmu od první do poslední minuty. A to je možná v mém případě kámen úrazu. Ve filmu se toho totiž dějově mnoho neděje, přišlo mi to spíše jako sled scén, při kterém jsem neměl příliš pocit, že by se děj jakkoliv posouval. Měl jsem i problém orientovat se v postavách a celé mi to přišlo takové až příliš jednotvárné. Nepopírám určité kvality filmu, jen pokud není zajímavý děj, respektive pokud se v téměř každé scéně řeší smrt cyklisty, je to poněkud úmorné. [10. Noir Film Festival 2022] (29.08.2022)