Buzíci

Popravdě jsem čekal od Bliera víc. Vadila mi ta nedějovost, vadilo mi i to, že se to nikam vlastně nevyvíjelo a ačkoli tu je potencionálně zajímavý námět a la Spring Breakers své doby, moc využit nebyl. Pár zajímavých a silných scén a částí v tom ale stejně je, osobně mě asi nejvíc zaujala ta s tou podivnou ženou, která byla po přechodu. Navíc je to celé dost zručně natočené, takže i nemalý počet scén, který je o ničem, má díky určité poetice v nich svoje kouzlo. Věřím i tomu, že ve své době to muselo být i poměrně dost odvážné, až bych se nebál sem přidat žánr erotický, jelikož tu byl skutečně velký počet sexuálních scén a snad každá byla na jiný způsob, což je aspoň dost pozoruhodné. Ale stejně to u mě na víc jak tři hvězdy není, protože mě to úplně nevtáhlo, samotné postavy mě taky moc nezaujaly a od závěru jsem čekal aspoň něco víc (chápej tragického), aby to mělo aspoň nějakou pointu, ale z tohohle konce jsem spíš měl pocit, jako by Blier stál hlavně na straně ústředních postav a jejich životní styl vnímal jako naprosto svobodný a ducha osvobozující... No, možná tak svobodný v sexualitě, jinak bych tenhle život dvou menších delikventů nevnímal jako svobodný, ale jako určitý projev ztracenosti v sobě samotném. Přesně to jsem čekal, že se u Buzíků pořádně rozehraje, ale jak už jsem psal, ono nakonec skoro k ničemu nedošlo... Je to škoda, ale doufám, že jiné Blierovy filmy mi sednou víc. Slabé 3* (03.02.2022)

Blierova nesnesitelná lehkost bytí není poznamenána Kunderou, ale jako kdyby se Blier inspiroval jiným českým autorem, Bohumilem Hrabalem. Najít tolik poetiky ve všedních věcech je pro nás běžné smrtelníky nadlidský výkon, Blierovi se podařilo nalézt poetiku v příběhu dvou zlodějíčků. A zcela určitě by se tenhle film nemohl promítat v klášteře, neboť by řádové sestry poomdlévaly studem. (28.03.2012)

Snímek plný slavných jmen, která vytvářela tvář francouzské kinematografie posledních 50 let, často na začátku jejich hvězdné kariéry. Jeho zajímavost - a svým způsobem i důležitost - ale spočívá v něčem jiném. Skvěle (i když bezděčně) zachycuje proměnu, jakou si prošla intelektuální levicová scéna od zlomového protestního roku 1968. Původně byla levice protestním hnutím, které se vymezovalo vůči systému, chtělo ho bourat nebo aspoň kompletně transformovat.  Během dvou dekád levice kompletně ovládla půdu univerzit a jejich pokrokoví absolventi vrůstali do systému a postupně se stávali establishmentem. Došlo ke kompletní proměně nikoliv společnosti, ale témat a způsobu vystupování levice, která začala vycházet vstříc potřebám svých bohatnoucích  a sebevědomých příslušníků. Sociální a třídní konflikty ustoupily do pozadí, na řadu přišla ekologie, feminismus, ochrana menšin. Jean-Claude a Pierot jsou typickými hrdiny té původní antisystémové levice a představitelé jejich hodnot. Nekonvenční, radikální, neuznávající tradiční morálku. Berou si od lidí i od života, co uznají za vhodné. Režisér a scénárista v jedné osobě se na jejich řádění dívá s vlídným porozuměním. Ukradnou auto a majitel, který se je snaží zastavit, je vylíčen jako odporný majetnický maloměšťák. Ženy jsou pro povedený páreček jen spotřební materiál a slouží výhradně k uspokojování jejich potřeb. Ikony tehdejšího levicového hnutí byli často sebestřední machové, kteří očekávali, že je ženy budou obdivovat a sloužit jejich potřebám a to se promítá i do filmu, kde jsou ženy fascinovány dominantním vystupováním pobudů a nechávají se od nich zneužívat. Depardieu si, myslím, už nikdy nezahrál tak odpudivou kreaturu, i když na svém kontě má řadu záporných rolí.  Pokud jde o filmařskou stránku snímku, nevidím v něm nic výjimečného a vybočujícího z produkce francouzské kinematografie 70. let. Za nepříjemný - a z pohledu dnešních hodnot problematický - obsah nemohu nadělit víc, než 40% celkového dojmu. (18.06.2024)

Mám docela rozporuplné a rozpačité pocity. Asi jsem poněkud prudérní, protože i když mi nahota a sex ve filmu nevadí, vadí mi, když se tak děje sprostě, bezcitně, jen pro ten samotný akt. A i když celkem chápu, že ti dva mladí zlodějíčci na nic jiného nemyslí, štve mě, jak jim ty pipiny lehce a bez odporu podléhají. Světlou výjimkou je epizoda s Jeanne Moreau, té jsem rozuměla a věřila jsem ji. Ona jediná také dokázala oběma hlavním protagonistům skvěle sekundovat i herecky. Jinak je to prostě taková pánská jízda. A i když Dewaere i Depardieu hrají jak o život, pořád jsem čekala na tu černou tragickou tečku na konec. A nedočkala jsem se. (22.07.2019)

V první řadě tvrdá obžaloba moderní doby a především ztráty opravdového prožití čisté lásky. Na druhou stranu však též neskutečně zábavná a povedená komedie, u které vám bude smutno, až skončí. Depardieu a Dewaere jako dost sympatičtí výtržníci, kteří se zajímají jen o to, jak dostat kdekterou ženskou do postele a krádeže berou jako nezbytnou součást života. Vypiplaný a naprosto nabitý scénář, kde jeden nevázanější a šílenější kousek střídá druhý. Zpracovávání frigidky Miou-Miou je dost odvážné a koho zajímá Depardieuovo něžné pozadí, příjde si na své. Jsou tu samozřejmě i závažnější místa - poslední zážitek Jeanne Moreau, která se snad jako jediná ve filmu nesvlékla, "kojení" Dewaera i ochutnávání mladičké Isabelle Huppert, což je zase vyloženě lyrická pasáž. Krásný film, který se nemůže líbit snad jen feministkám. (31.08.2005)