Režie:
Brad BirdScénář:
Tim McCanliesHudba:
Michael KamenHrají:
Jennifer Aniston, Harry Connick, Jr., Vin Diesel, James Gammon, Cloris Leachman, Christopher McDonald, John Mahoney, Eli Marienthal, M. Emmet Walsh (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Teprve devítiletý Hogarth zachrání obrovského robota, který na Zemi přiletěl z vesmíru. Hogarth se snaží svého nového geniálního kamaráda ubránit před vládním agentem a vojáky. Ve zdánlivě klidném městečku Rockwell ve státě Maine žije v roce 1957 devítiletý chlapec Hogarth, který sní o invazi vetřelců a bitvách s komunistickými agenty. Jednoho dne se mu jeho sen splní - do nedalekého jezera prý spadl obrovský robot z vesmíru. Hogarthovi se podaří robota vylovit a navzdory protestům své matky Annie ho schová u kamaráda Deana. O robotově přítomnosti se brzy dozví vládní agent Kent Mansley, který chce vetřelce zničit za každou cenu. A bude jen na Hogathovi, jestli se mu to podaří. (HBO Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (378)
Ač mě výtvarné pojetí nenadchlo, bylo staromilsky přelíbezněné, příběh za zhlédnutí stojí. Jsou to padesátá léta jak vyšitá - komiksy, brakové horory, studená válka, invaze z cizích světů, strach ze silného a nepochopitelného nepřítele odjinud. Výborně propojené s příběhem outsiderského chlapce bez otce a bez kamarádů, který si najde spojence v železném obrovi, co plní jeho přání, zapojí ho do dobrodružství a je jeho ochráncem. Takového otce by chtěl každý kluk. ___ I když dějová linka není nijak překvapivá a přináší mnohé už stokrát viděné, jako například podlého muže z vlády, který nemá žádné pochopení pro malé kluky ani pro velké roboty, obsahuje mnohé dojemné momenty včetně možná poněkud přepísklého závěru, kdy se vražedná zbraň sama rozhodne, čím chce být. To by právě v padesátých letech ve filmu asi možné nebylo. Tehdy se vše řešilo: Buď my nebo oni. Tohle nese poselství: Společně! /22. 12. 14./ ()
K dokonalosti mi chyběl hlubší příběh, na druhou stranu, co očekávat od animáku pro děti se špetkou té dospělácké chytrosti a dětské hlouposti a naivnosti. Nebo je to naopak? :-) Tak či tak, ti nejmenší budou z železného "supermana" nadšení a nám tento "plecháček" určitě neublíží...pokud tedy na něj nebudeme mířit zbraní... :-) 75% ()
Trestuhodně podceňované dílko. Iron Giant začíná jako klasický sentimentální příběh pro drobotinu, ale již záhy se promění spíše na film pro odrostlejší, nebo přímo dospělé děti. Vlídný obr, krásně propracované postavy, citlivý, ale jemně rebelský humor ... Ten, kdo na závěr neměl v krku knedlík, by se měl jít vyšetřit. Doufám, že Brad Bird je zdravý jako řípa a my se můžeme těšit na desítky dalších stejně krásných příběhu, jako je tento. ()
Predtým ako vznikli Incredibles a Ratatouille, kedy sa nevedelo o Bradom Birdovi (okrem pár častí Simpsonovcov) vznikol Iron Giant. V kine síce prepadol, ale potom sa z neho stal kult. Ja som sa k nemu dostal až teraz, a hovorím nemohol som byť sklamaný. Kúzelnosť bola vidieť už pri tomto filme, je určené skôr pre tie dospelejšie deti, ale to nikomu nevadí. Z filmu je trochu cítiť ako bola asi vnímaná studená vojna, ale nikto nenamieta. Tvorcova genialita ma opäť očarila a teším čo vymyslí nabudúce... P.S. To video s atómovým výbuchom pripomína kraťasy v Simpsonovcoch, ktoré moderoval Troy McCluire ()
Galerie (43)
Photo © 1999 Warner Bros.
![Železný obr - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/162/089/162089874_0cce6b.jpg)
I když by se něco takového pokusil třeba takový aktuální CEO studia Disney Bob Chapek vyvrátit, animace nemusí automaticky cílit pouze na dětské diváky. Jedním z důkazů může být i animační kariéra Brada Birda, který zarytě bojuje proti všem, kteří animaci označují za žánr a ne formu umění a několikrát předvedl, že i animovaný film může být komplexní a strčit do kapsy i tuny hrané konkurence. Birda si lidé poté pamatujou především díky dvojici filmů Úžasňákovi a Ratatouille, Bird ovšem zvládl vytřít zrak ještě před nástupem k studiu Pixar. Právě v roce 1999 světu představil svého Železného obra a i když šlo v kinech o propadák, kultovní záležitostí se Železný obr po právu stal. Birdův režijní debut vsadil na tehdy již v popularitě upadající 2D animaci, kdy se již na trhu začínali uplatňovat zmíněný Pixar či DreamWorks Animation, kteří preferovali využívání 3D animace. Prapůvodně mohla být adaptace románu Iron Man od Teda Hughese muzikálem, s nástupem Birda se ovšem plány změnili. Film se odehrává za Studené války, v mnoha momentech zvládne být nepříjemně depresivní a vyvolat dojem, že se odehrává v realistickém světě, zároveň ovšem nepostrádá atributy vděčnějších animáků, kdy dochází k nějakému morálnímu poučení i zábavnějším momentům. Brad Bird se tak již u svého režijního debutu projevil jako šikula, který zvládne naservírovat ideální kompromis. Animák, který zvládne zabavit dětské diváky i rodičovský dohled. Na konci 20. století vznikl bravurně vypilovaný animák, který v rámci animace nemá nedostatek a působí jako vrchol možností 2D animovaného filmu. Bravurní soundtrack Michaela Kamena, který vznikl ve spolupráci s Českou filharmonií zvládne poté za pochodu ždímat emoce a to i proto, že ústřední postavy mají potřebnou hloubku. Malý Hogarth je tak sympatickým hlavním hrdinou, hlavní hvězdou ovšem zůstává titulní Železný obr, který se skrze přátelství s mladým Hogarthem polidšťuje a přátelství dvou nepravděpodobných přátel funguje výtečně. Jde o animák protkaný komplexními motivy, který své ambice zvládl nepodcenit. Moderně pojatá pohádka pracuje s motivy života a smrti, do jisté míry může fungovat na principu protivojenské agitky. Bird už tak na samém počátku své režijní kariéry zvládl svůj postoj k animaci přetavit do formy, kdy skutečně předvádí, že je animace nástrojem, se kterým se dá pracovat různými způsoby a v ideálním výsledku vznikne přesně tak památné a dílo jako je právě Železný obr. Primárně se Bird projevuje jako hračička, který by si automaticky zasloužit dostat příležitost u hraného filmu (později jí též dostal v podobě Mission: Impossible 4, hranou část jeho kariéry mu ovšem nejspíš přizabil propadák Země zítřka) a zvládl by svou práci vytřít zrak. Po vzoru pozdějších Úžasňákových je poté Železný obr i po 23 letech v podstatě jedním z nejpůsobivějších superhrdinských filmů, který zvládne soucítit s plechovým obrem a skutečně fungovat jako jeden z nejlepších superhrdinských filmů, který zvládne do velké míry pracovat i s morálními hodnotami. Kariéra Brada Birda sice není nejplodnější, přesto je pořád snadné vnímat ho jako jednoho z nejlepších animačních tvůrců, především právě při vzpomínání na jeho začátek. Bird se tehdy automaticky nezapsal do mainstreamové ligy a finanční neúspěch Železného obra mu klidně mohl přizabít kariéru, u Železného obra ovšem primárně zvládl udělat velký dojem. Zvládl předvést, že je animace druhem umění, které jde využít k velkému divadlu, vrcholnou 2D animaci poté doplnil komplexními motivy a vyspělejším vyprávěním. Už tehdy bylo jasné, že si Brad Bird zaslouží další šanci. A přechod k 3D animaci a realizace Úžasňákových dokázal, že Železný obr nebyl šťastnou náhodou, ale že za oběma filmy stojí velmi schopný tvůrce, kterého se i do budoucna vyplatí sledovat.... () (méně) (více)