Železný obr

E.T. v plechovém barelu.. Kombinace klasické a počítačové animace, dojemný konec a hlavně důkaz, že v jednoduchosti se skrývá síla, což chytrý pták Brad dobře ví. Nápadem za všechny peníze považuji zasazení příběhu do období brakových komiksů, ohřívající se studené války, komunistické paranoie a hrozby atomového holocaustu, neboť současnost by Železného obra připravila o veškeré kouzlo. „I´m not a gun..“ (15.11.2012)

V Pixaru vznikl jediný opravdu skvělý film - Incredibles. Natočil ho Bradi Bird... a filmem, ve kterém měl na svůj kvazi-superhrdinský epos generálku je právě Iron Giant. Dějově může působit jako vcelku standartní Disneyovka (ač vznikl u Warnerů), ovšem s neskutečně sympatickým robotem v hlavní roli, který i přes svůj fantaskní původ působí mnohem reálněji, než většina ostatních amerických animovaných postaviček dohromady. Vykrádání ET mimozemšťana z první poloviny filmu se tak svižně změní v parafrázování dětských superhrdinských komiksů a geneze jejich hrdinů. Navíc v kombinaci se skvěle zpracovaným prostředím 50tých let plných rudých hrozeb, zelených mozků a brakových filmů s kulisami z papundeklu - podobně jako se o to snažil Spielberg ve svém Indiana Jonesovi 4, ale řekl bych že ještě o kus zábavněji... a chytřeji. 8/10 (24.11.2009)

Pozor! Pozor! Při sledování hrozí vážné nebezpečí probuzení vašeho vnitřního dítěte, které (jako já u každé projekce) touží vyrazit do světa za dobrodružstvím :-) Brad Bird dokázal v pouhých osmdesáti minutách dokonale vykreslit příběh o nevšedním přátelství malého chlapce s dobráckým robotem, který chytne za srdce a už nepustí, a to s kapkou příjemného humoru a krásně vykreslené atmosféry padesátých let. Leckomu to může připadat jako naivní a jednoduchá omáčka všemožných klišé, i na mě to už nemá takový efekt jako kdysi dávno (ještě aby ne, když jsem ten fim viděl tisíckrát), ale má to své neodolatelné kouzlo, které z něj dělá v mých očích absolutně dokonalou směsici klukovského dobrodružství a (v žánru animovaného filmu pro celou rodinu) netradičních motivů silně vypjatých padesátek (závody ve zbrojení, strach z jaderného holokaustu, první dobývání vesmíru)… směsici, kterou si užijí jak děti, tak i samotní dospělí. Tenhle obr je asi ta největší dětská srdcovka, kterou mám :-) Proto mě i moc mrzí, že snímek propadl a nedočkal se pokračování, které se po závěrečném cliffhangeru vyloženě nabízí. „You are who you choose to be.“ 10/10 (03.06.2009)

Parádní film o megarobotovi dobrákovi, co ho chtěj kokoti lidi zničit. 50. léta jsou tam perfektně vykreslená. V kavárně hraje Elvis, v novinách lidi děsí rudá hrozba a v televizi černobílé vraždící mozky s chapadly. Samotné sbližování chlapečka s robotem i jejich blbnutí je nápadité a konec dojemný. Prostě obří filmová nádhera. (29.11.2010)

Brad Bird stvořil masterpiece, který ocení spíše vyzrálejší publikum. Už díky své podstatě to není běžná masová záležitost, jakou můžeme označit například jeho novější počiny. Ovšem podotýkám, že i ty v sobě mají punc podobný tomuto dílu. Zdařilé krytí do dětského filmu se dá směle srovnat s lehkým podvůdkem na nejmenšího diváka. I ten si ale ve snímku dokáže najít to své a plně se ponořit do fantazijních devadesáti minut. Tam kde neználek vidí patetickou a dojemnou kaši, objevuje milovník kinematografie neskutečné množství odkazů , jenž dokážou zahřát u srdce. Pokud navíc obdivujete jistá kinematografická období a žánry, garantuji vám, že budete přímo hořet. Už dlouho jsem neviděl tak chytrý americký animovaný film z konce dvacátého století. Pozor na rudou hrozbu a mozek z planety Arous, který nechtěl zemřít. Smekám, před Warner Bros, že se odhodlali pustit Železného obra do výroby. (24.01.2005)