Godzilla x Kong: Nové impérium

Prakticky ten samý, všemi barvami zářící koktejl, který všechno, co jsme viděli minule, doručuje v mnohem epičtějším měřítku. Na snímku Godzilla x Kong: The New Empire je sympatické to, že si na nic nehraje. Fakt, že se jedná o čistokrevný blockbusterový výplach prezentuje s hrdostí sobě vlastní, přičemž právě v tomto bodě tvůrci snad ještě více šlapou na plyn. Jsme zde tedy svědky neskutečných bizarností (trhání zubu), které ale díky svému odzbrojujícímu způsobu prezentace vlastně docela zapadají do celkového vyznění. Právě ta vizuální stránka je opět výkladní skříní celého projektu – všechny monstra a další atrakce vypadají vážně dobře, pročež v kombinaci s dunivým soundtrackem tvoří neuvěřitelnou audiovizuální přehlídku, v níž si ale stejně všimnete určitých problémů. Tím zřejmě největším je neukojitelná chuť tvůrců přicházet s dalšími a dalšími vychytávkami a dějovými zákrutami – ve výsledku se tyto zprvu jistě dobře mířené nápady mění v nepřehlednou barevnou změť, v níž se divák po chvíli zcela ztratí. Ve finále tedy dostaneme audiovizuálně vypiplanou řež monster, které ale bohužel po nějaké době začne poněkud padat řetěz. Avšak i přes toto zjevné negativum se stále jedná o nenáročně zábavnou podívanou, které velké plátno prostě sluší. Dobrá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „Is that a mini Kong?“ (28.04.2024)

„Help, I'm steppin' into the twilight zone…“ Nejde srovnávat, ale užil jsem si to stokrát víc než druhou Dunu. Wingard propůjčuje téhle uřičené kaiju fantasmagorii sebevědomý formální ksicht a mně osobně dělá obrovskou laskavost – vždycky jsem si říkal, že japonskou monstrságu bych hrozně rád nakoukal a strašně moc bych ji chtěl mít rád, ale vizuální provedení je u starších kusů prostě tak katastrofální a směšné, že to nedokážu. A teď jsem dostal hollywoodský dárek s prvotřídními efekty, kde se dějí tak šílené a tak zábavné věci, že moje neskrývaně spokojená tvář v kině mohla být skvělým úlovkem pro skrytou kameru. Je to už skoro úplně odtržené od reálného světa, ale jeho zapojení a interakce s monstry, zasazování mezi ničené pamětihodnosti a technologický futurismus jsou současně kreativnější a svým způsobem i stylovější než kdy dříve. Pomáhá tomu už jen dobře vložené zapojení dokumentární formy, zpravodajství a nakonec i zoomování jak z archivu Monarchu. Tempo je neskutečně šláplé, a přestože postava konspirátora už je trochu pasé, lidské postavy vůbec nepřekáží. Vévodí stejně Kong, jehož etudy nabízí zase jiný zážitkový experiment a jeho polidštění rozprostírá plno nových možností, jež nyní chtě nechtě musím nazvat vzrušujícími. Podzemní říše vypadá jako nový zlatý důl pro těžbu dolarů ze světa tak neurvalého, že v rámci západního mainstreamu nemá dlouhodobě konkurenci. Antigravitační bitka Godzilly a Konga mě naprosto překvapila i vrchovatě uspokojila ty divácké choutky, jež mám hluboko zakódované a je zatraceně složité jim dopřát nějakou euforii. Edwardsova Godzilla mi šmakuje víc, ale tohle je dílo naprosto odpovídající svému kánonu i námětu a já za něj děkuju. „My beacon's been moved under moon and starWhere am I to go, now that I've gone too far?…“ 85 % (05.05.2024)

Ani nevím, jak začít, asi že takovou šílenou patlanici jsem dlouho neviděla, Kongovi se spraví zub, monstra vyskočí tuhle, tamhle, cesta do duté země, kde krásně plují mraky a tlupy oprásknutých opic co terorizují sympatickou titánku mrazilku jménem všech. Co teorve omrzlá tlapa a nabitá Godzilla do červena. Úlet jako hrom a přesto jsem si to užila, dutá země nevypadala vůbec špatně. Jen věřím, že prvně a naposled. (07.06.2024)

Bolo tu veľa Konga. Toho Konga aj prisťahovalcov z Konga. Inak sa ale opäť len vsadilo na vizuál, zápletka a príbeh v podstate žiadna a tak nechajú príšery pár krát poriadne grgnúť, aby divák náhodou nezaspal. Chýbala tomu temná atmosféra a účelom bolo len dostať monštrá k finálnemu boju, no nevedeli ako poriadne vyplniť tých 100 minút predtým . (20.05.2024)