Onibaba

Luna svieti, samurajovia zomierajú, dievčatá s odhalenými prsiami utekajú popri vode, v trstí sa trochu mystifikuje a démonizuje, je tam jedna jama, čo je ako keby bezodná priepasť všetkého vojnového zla, ktoré príde na pokojné trstinové susedstvo a potom ešte Šindó dávkuje atmosféru aká bola možná len v 60 rokoch. Film, ktorý nie je ani horor ( pre dnešného diváka) ani nejaká psychologická dráma. Je to taký typicko atypický príbeh dvoch žien, ktoré vedia skákať a utekať, niekoľkých smrtí a štipky erotična. Hajašiho hudba sa ale hravo vyrovná desivým soundtrackom zo súčasných hororových skvostov. A za mňa parádna vec, čo nestarne ale dozrieva ako to povestné víno, ktoré nemá s týmto filmom absolútne nič spoločné. (08.03.2017)

Fascinující! Nějak jsem tušil, že i po letech mne tenhle film znovu chytne. Výborné je úplně všechno - černobílá šerosvitná kamera, minimalistická hudba postavená na bicích nástrojích, táhlých tónech a rozličných zvucích (když dcera spěchá za milencem, zaznívá cukrování hrdliček) i herecké výkony. Velmi vhodně zvolené prostředí - nekonečné moře rákosu, který se vlní v poryvech větru a vytváří svět sám o sobě, voda, co dává život i smrt, a jednoduché příbytky, jež se stávají útočištěm i pastí. Den střídá noc, slunce zase bouře. Dvě ženy se živí tím, že v bažinách dobíjejí zbloudilé či raněné vojáky a jejich zbroj a zbraně vyměňují za jídlo. Venku zuří válka. Válka dvou císařů. Opět se mi vybavily černobílé snímky F.Vláčila, jeho zvláštní poetika, kterou mají filmy společnou. A také Bergmanovy filmy. Člověk, donucený společností zabíjet, aby sám mohl přežít. Podobenství, alegorie. Horor až opravdu na posledním místě - nejde zde o prvoplánový strach, spíše temné mrazení. Zneklidňující film přinášející více otázek, než odpovědí. Místy pomalé tempo může odradit, ale nevadí. Vše spěje nakonec ke zhoubě... (17.05.2013)

Nejedná se ani tak o horor jako o brilantně zfilmované psychologické drama, spekulující kam člověk může zajít aby v extrémních podmínkách přežil, děj je jednoduchý, ale nenajdeme tu jednoduché stereotypy postav. V širším pohledu je to protiválečný film s výborným ČB vizuálem, zejména vyniká práce se světlem. (18.01.2021)

Spoilery! Tam za vodou v rákosí, kde se oblečení moc nenosí, skáče mladší zrůdička placáka, na retardova ptáka...a ta starší by si chtěla skočit taky. Velice zajímavý a syrový výlet do japonského středověku, kde jsou potřeby lidí omezeny na ty nejzákladnější lidské pudy. Ani nedokážu přesně definovat, co celou stopáž drželo moji pozornost bez sebemenšího náznaku nudy a únavy. Tři lidé celou stopáž pobíhají v rákosí, občas sejmou nějakého zatoulaného kolemjdoucího, aby jeho vojenskou výbavu mohli směnit za trošku zrní, občas ukojí své potřeby. Pokud se poohlížíte po hororu, tak se zkuste poohlédnout jinde. Toto nemá s hororem nic společného ani vzdáleně. Tento snímek je čistokrevné kvalitní psychologické drama. Obraz lidí donucených krutostmi své doby konat kruté činy. Někdy až nadbytečně kruté, za což se však objevuje trest. Slabší 4 hvězdy. Zajímavá a vcelku originální záležitost. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (29.04.2017)

SPOILERY. Zdravím Morien. Pozoruhodné, v důležitém bodě opoziční interpretace filmu nabízejí Artran a Vypravěč. Ta Artranova je mi "odvážná", protože jako zápecní Evropan to samozřejmě vnímám přesně naopak - primitivně dle schématu hřích - trest (pěkně lapidárně u Hičiho, pekelně u tchýně, otevřeně u snachy, ostatně viz v zajímavostech o předlohové legendě). Totiž, i ten přeskok vnímám stále v tomto smyslu. Jenže - jak cituje Morien a jak rozjímá ve svém komentáři Ketri (kterou ovšem musím upozornit: ano, nejen dají, středověk není pravěk) - to první, co ve filmu vidíme - to je obyčejná scéna z druhé strany "velkých dějin" - to jsou ty "malé dějiny", o nichž ty velké vědí, ale jen tak naokraj, bez zřetele. Tady se zřetel obrací - velké dějiny jsou jen lhostejným pozadím těch malých. Médium je totéž - válka. A ta několikrát výslovně zdůrazněná lhostejnost je vzájemná. Vojáci zabíjejí a jsou zabíjeni. Když si dám dvě a dvě dohromady, musím dát Artranovi za pravdu. To, co se ve filmnu děje, je do jisté míry jen východiskem. Jeho látkou je jáma, o jejíž hloubce viz Vyprávěč. (31.08.2016)