Hrdinové ve člunu

Ono si treba uvedomiť jedno. George Clooney len za rok 2018 vďaka odpredaju spoločnosti vyrábajúcej alkohol, ktorú kedysi zakladal, zarobil cca 200 miliónov dolárov. A to nepočítame zárobky z reklám, napr. z tej na kávu, ktorá bežala aj u nás. 15-miliónový zárobok za Dannyho jedenástku je oproti tejto srande len trápne vreckové, ktoré ani nestojí za reč. Chcem tým povedať, že ak zarábate toľké peniaze, nie že nemusíte hrať, režírovať a produkovať filmy. Nemusíte nič. NIČ. Do. Konca. Života. George to ale s filmami nevzdal, lebo ho bavia, chce po sebe zanechať aj niečo viac, než len stámiliónové kontá (ehm) a túži rozprávať príbehy. A ja sa mu nečudujem, že chcel vyrozprávať aj toto retro. Je to príbeh plný klišé, ale takých, ktoré fungujú vždy a za každých podmienok. Podceňovaní športovci, ktorí sa dokážu odraziť od dna pomocou svojich vlastných síl a stať sa hviezdami, to je niečo, čo proste funguje, ak sa dobre natočí. No a toto je natočené... fajn. Neurážajúco, ale zároveň absolútne neprekvapivo a rovnakou mierou, ako ma mierne nudilo, som si paradoxne vychutnával ležérnu historickú atmosféru z dôb, kedy sa nežilo najľahšie. Ale kedy sa žilo? Clooneymu to zjavne robilo radosť a kameramanovi tiež. Ale vždy, keď vidím veslárov, spomeniem si na nezabudnuteľnú scénu z Fincherovej Sociálnej siete. No a hoc trvá len pár desiatok sekúnd, dvojhodinoví Hrdinovia v člne sa na ňu nechytajú. Tempo postupne uvädá a už na začiatku bolo ospalé, miestami až mdlé. Príbeh je rutinný, plný stereotypných postáv a nevýrazných hereckých výkonov. Callum Turner s imidžom mladého Richarda Gereho je prirodzený vodca a Edgerton je ako tréner akceptovateľný, ale príliš utlmený a neviditeľný, tento typ postáv by podľa mňa mal byť výraznejší, viac na seba stŕhať pozornosť, hoc chápem, že nie každý tréner musí byť hlučný kretén a sila niektorých je práve v ich istej... rezervovanosti? (06.06.2024)

We were never eight. We were one. Klasicky příběh o tom kterak se podceňovaný tým dostal z nuly až na vrchol. Tentokrát jde o americký univerzitní veslařský tým, který v době recese a v předvečer druhé světové války vybojoval zlato na olympiádě v Berlíně v roce 1936. Silný příběh, nicméně v Clooneyho režii mu hlavně v první polovině chybí tempo a dá mu dost práce aby diváka alespoň trochu vtáhnul. Druhá polovina je sice o něco lepši a finální závod nepostrádá dynamiku, ale nic to nemění na tom, že bezmála dvouhodinová stopáž je tenrokrát moc. Špatný film to rozhodně není a fanoušky veslování nejspíš potěší, ale v Clooneyho režijním portofoliu patří do té slabší poloviny…60% (06.02.2024)

Žužu Žorž tentokrát odolal dozajista brutálním tlakům degresivních bolševiků na „historickou věrnost a korektnost“ a přeqapivě neosadil předválečnou univerzitní veslici osmi černými bukanýry a nějakou tou přesilnou muženou, liberálně jim dominující u kormidla. Já vím, je to hnus a čirá demagogie takto nechutně zkreslovat dějiny, nicméně i tak se jedná o velmi příjemný, hezky natočený a poměrně dobře zdramatizovaný standartní sportovní retrofilm. V něm se Žorž sice přičinlivě snažil vyžehlit to rasistické, misogynní a homofobní fiasko alespoň třicetisekundovým olympijským zakňučením Džesnýho Twouby, jenž hrdinně zběhl zpod bitche otrokáře a v barvách Spojených sráčů elegantně vyběhl i s Ádou, když tenkrát uběhal všechny ty Übermensche a krutě proškrtal říšské eugenické tabulky, aby se za odměnu mohl málem vrátit na bavlníkovou plantáž, ovšem v kontextu filmu to vyznělo spíše jako rasistický vtip na sjezdu BLM. Prostě zase jednou musím hrábnout po pevných čtyřkách! (27.03.2024)

Sumec Pavol Hammel kedysi spieval, že s tebou by som chcel veslovať, alebo píliť drevo, po zhliadnutí tohto uprednostňujem to drevo, to pravé veslovanie vyzerá na veľkú drinu, čo bolo potvrdené aj pri topení doktora Mráčka. Zaujímavý príbeh jednej partie, ktorá však nemá čím prekvapiť, pretože už vďaka obsahu vieme, ako to dopadne. Filmovo tak nič veľkolepé. Štandardný príbeh o podceňovaných hrdinoch, ktorí to všetkým ukážu. (29.02.2024)

Upřímně tedy netuším, nakolik se tvůrci drželi skutečných událostí, nicméně je pravda, že mě to celé spíš přišlo jen jako pohádka, která se nechala jen velmi zlehka inspirovat dozajista zajímavou a silnou sportovně historickou událostí, s jejíž věrohodností je to tu ovšem hodně za hranicí uvěřitelnosti. Kdo by totiž věřil story o osmi studentech, co první den ani neví, jak se drží pádlo a přesně za rok poté vyhrají Olympijské hry. Já tedy rozhodně ne, a myslím, že nebudu ani zdaleka sám, nicméně pokud se dokáže potencionální divák od tohoto dojmu oprostit, tak tu máme docela slušnou podívanou, která má vážně co nabídnout. Celý ten příběh je tedy odvyprávěn ve záživném tempu, bez nějakých zbytečných odboček, samotné závody jsou pak zpracovány výrazně a napínavě, a velmi silným prvkem tu jsou i jednotlivé postavy, které vesměs působí sympaticky a moc se mi i líbilo, jak se k sobě kluci chovali, té partě prostě nešlo nefandit. Za opravdu výraznou pak lze považovat výpravu a atmosféru, které film hodně oživují a oslovili mě i emoce, které též musím rozhodně označit za funkční. Hrdinové na člunu je zkrátka působivé sportovní drama, které má co nabídnout a čím bavit. (17.05.2024)