Rozsudek noci

Na Judgment night jsem jsem se dlouho těšil, protože soundtrack k němu je víc než kultovní, ale film samotný moc snadno k sehnání není. Po shlédnutí musím konstatovat, že je to příjemnej akční thriller, který ve mě evokoval takový kousky jako Vysvobození nebo Strašáci. I tady je zhýčkaný "civilista" vystaven násilí ve svém nepřirozeném prostředí, a tak mu nezbývá, než přistoupit na pravidla hry a najít v sobě ztracenou animálnost. Zde je to sice zabaleno v popovějším kabátku, ale zase je zajímavé, že se vše odehrává skoro za rohem od domu a ne někde na vejminku v horách. Denis Leary je jako padouch v pohodě, ale možná trochu uhlazenej (vizáží), mezi jeho kolegy potěší P. Greene (alias Zed z Pulp f.). A teď už k o.s.t. : Opulentní písničkovej soundtrack, který svojí kombinací hard&heavy kapel s legendami rapu předznamenal éru "numetalu" a volně navázal na třeba Body count. Ač nejsem bůhvíjaký fanda ani na jedno, tak tohle byla ve svý době crossover bomba a zůstává vlastně dodnes. Kde jinde si poslechnout Cypress hill se Sonic Youth nebo Pearl Jam, Ice-T a Slayer, Faith no more + Boo Yaa tribe, Helmet+House of pain atp. atp. Bohužel ve filmu jich moc nezazní, ale to vem čert. Na tomhle modelu se později svezli tvůrci soundtracku ke SPAWNovi a také nabídli slušnou porci. (20.02.2008)

Když jsem viděl to pro mě velice zajímavé seskupení herců, tak jsem dal filmu šanci, ale přece jen jsem zase tolik něčekal. No...a Rozsudek noci docela překvapil:) Opravdu mě to bavilo, prakticky hned od začátku, a pak jak film postupoval, ta atmosféra byla parádní. Hlavní parta se mi líbila (mladý Stephen Dorff a taky Cuba Gooding Jr.), ale nejvíc Denis Leary, jehož záporák byl výborný. Konec je přece jen trochu slabší (asi není úplně lehký nezklouznout k tuctovému závěru), ale stále docela slušný a celkově si film 4* určitě zaslouží. (17.06.2011)

Ano, pánové, tak tudy cesta vede(vlastně vedla). Celkem banální litva se pánům nechutně zvrtne, kdo to nepoznal, že? Ovšem v tu chvíli jde pověstná politická korektnost do kopru. Parta afroameričanů honí jakési tupé, lehce zpité hejsky po fabrice....blbé? Ne, rozhodně jeden z nejvíc podceňovaných filmů...A to nemluvím o zcela geniálním soundtracku, který minimálně o 10 let předběhl svou dobu. Kombinace SLAYER+ICE T zabíjí (mimo jiné). (13.08.2008)

Na tomhle snímku je nejzajímavější soundtrack, který ve své době vzbudil pozornost revolučním propojením hip hopových a alternativně rockových umělců. Začátek filmu samotného vzbuzoval naděje, že i ten by mohl být něčím výjimečným. Slušně rozehraná partie skupiny dobře situovaných chlápků na rozhraní nevybouřeného mládí a blížící se zodpovědné dospělosti, kteří v pochybné čtvrti nedopatřením nakouknou pod pokličku místních nekalých kšeftů a stanou se tak lovnou zvěří, je slibná, i atmosféru a napětí to má. Ale postupně to tvůrcům začne klouzat mezi prsty, zajímavé sociální pnutí mezi oběma stranami se vytrácí a konec už je jen bezradnou akční konfrontací. Navíc mi Estevez nikdy moc nepřirostl k srdci a jeho gangsterský protivník taky moc charismatu nepobral. (08.08.2011)

Sjetí z dálnice vám někdy může zkrátit nejen čekání v zácpě, ale i pobyt mezi živými.. Béčko jako řemen, co si Sheenův brácha Emilio omotal kolem pěstí, aby se bránil ukecanému padouchovi Learymu, který mu chce šáhnout na život i ženu, se na rozdíl od ostatních filmů podobného ražení může opřít i o patřičně atmosférickou hudbu. Ať už jde o Silvestriho tóny, kdy čekáte každou chvílí Predátora v koženém kabátě, jak vybafne s Berettou v ruce z boční uličky, či dnes už legendární soundtrack "duetů", který je ve filmu na můj vkus docela málo využitý. Nejoblíbenější kousky z něj: Slayer / Ice-T 'Disorder' a Faith No More / Boo-Yaa T.R.I.B.E. 'Another Body Murdered' (09.08.2010)