Balada o sedmi oběšených

Film je vybornou psychologickou dramou do sveta odsudencov na smrt. Vsetci odsudenci si premietaju, co ich este caka pred smrtou. Na Relativne malom priestore sa odohrava psychologicka a dost depresivna smrst o tom, ako sa vyrovnat s odvekym nepriatelom ludskeho zivota.TO VSETKO JE DOTVORENE MRAZIVOU HUDBOU. Reziu Martina Obleceneho musim takisto pochvalit, tam niet co vytknut. Ale ako vrchol ceskoslovenskej kinematografie Baladu o Deviatich Obesenych zrovna tiez nevidim : co ja viem /predsa len u mna Vavrovo Kladivo a Herzov Spalovac su o medzistupienok vyssie/. 90 % (05.02.2013)

Je to překvaující, že vznikl televizní film takových kvalit. Přitom by si zasloužil velké plátno. Uvolnění šedesátých let dovolilo i experimentování, odklon od jasné dějové linky a důraz na detail. Jak je vidno, režisér se s tímtou úkolem popasoval velice dobře, ovšem u diváků už to může dopadnout zcela jinak. Podařilo se vytvořit velmi silný snímek s působivou atmosférou, ke které výrazně přispěla zajímavá kamera i citlivě pojatá hudba Zdeňka Lišky. V obsazení překvapil Gabo Zelenay. Vyvrcholení vnímám v okamžiku před samotnou popravou, kde je každý oproštěný od minulosti a stojí pod šibenicí sám za sebe. V tom okamžiku se z každého vyloupne jeho pravé já. (31.03.2015)

Mistrovské dílo, kde funguje naprosto vše. Již úvodní scéna černobílého snímku s jedoucím kočárem za doprovodu Liškových temných chorálů dává tušit celkové pochmurné ladění snímku. Místy téměř hororová atmosféra jakoby rezonovala s tíhou doby, kdy film vznikl. Netřeba připomínat, že tohle dílo muselo na dlouhých dvacet let zmizet. Jeho nadčasovost se týká jakékoliv doby. Ač sledujeme osudy skutečných vrahů, pro které je smrt jasným trestem, něco nás nutí se zamyslet nad osudy atentátníků mezi nimi. Maně se vybavuje ono: vražda tyrana není zločinem... Nikde není řečeno, že ministr je tyran nebo zástupce zločinného režimu. Přesto z osudů postav jakoby prosvítá, že toužily po lepším světě. Výtvarná kamera využívá skvěle barokního šerosvitu, všímá si detailů (průhledy skrze křišťálový lustr) i krásy Emílie Vašáryové. Balada. Zločin a trest. Ten nejvyšší - smrt. Je jen na divákovi posoudit, do jaké míry zasloužený. (17.02.2014)

Smrtí může každý člověk zaplatit jen jednou. Působivou obrazovou formou, bez takzvaného poetického oparu, s jasným důrazem na silnou melodii Liškovu, natočený film o strachu, bolestech duše, o tom, že lidský život, třebaže nedokončený, má smysl, je-li uskutečňován svobodně. Tím, že jej tehdy, v době nanejvýš příznačné pro tento nevyslyšený apel, novodobí uzurpátoři svobody zapověděli, odsoudili se de facto k trestu nejvyššímu – k usvědčení sebe sama. (15.05.2022)

Každým coulem umělecký film ideální ke strukturalistickému rozboru. Balada o siedmich obesených je díky tomu lehce odosobněná a zdánlivě silné téma formalistickým zpracováním tak trochu rozmělňuje, nicméně jedná se o snímek, v němž každý záběr, pohyb kamery, slovo a střih je nositelem významu na rovině denotační, konotační a narativní. Hollého dílo předběhlo dobu a je ostuda, že až na pár fajnšmekrů zůstává divácky opomíjeno. (15.04.2011)