Reklama

Reklama

Balada o sedmi oběšených

(festivalový název) (TV film)
  • Československo Balada o siedmich obesených (více)

Obsahy(1)

Na smrti není nic strašného. Jen to, že o ní předem víme... Rusko, 1905. Policie odhalí připravovaný atentát na ministra a podaří se jí zabránit nejhoršímu. Pětice neúspěšných atentátníků si tak před soudem vyslechne rozsudek smrti: mladý důstojník Sergej Golovin, půvabná dívka s přezdívkou Musia, cynický šlechtic s krycím jménem Verner, bázlivý intelektuál z vážené rodiny Vasilij Kaširin a majitelka konspiračního bytu Táňa Kovalčuková. Všichni po vynesení rozsudku putují do nevlídného vězení, kde je čekají poslední dvě noci před popravou. Každý je izolován ve své cele a setkávají se jen během jídla. Kromě nich čekají na vykonání ortelu ještě dva „obyčejní“ vrazi, primitivní pacholek Ivan Janson, který zabil svého pána, a věčně veselý cikánský zloděj a vrah. Každý z nich prožívá své poslední chvíle navenek stejně: ve vzpomínkách na své blízké a na události před svým zatčením. Každého však trápí úvahy o nadcházejícím konci, o smyslu a ne-naplnění svého života. A ty jsou u každého ze sedmi odsouzenců jiné… (Česká televize)

(více)

Recenze (70)

topi 

všechny recenze uživatele

Tohle drama je obrovská emoční síla!!! Svým vyprávěním ždímá pocity tak zdrcujícím způsobem, že jsem nemohl ani dýchat. Zejména závěr a odsouzenci když jdou na popravu a řadí se do dvojic a rozdělují se kdo s kým půjde do oprátky, to je strašlivý peklo! Balada o siedmich obesených je další zdárný příklad, co se v Československu natáčelo v 60. létech. 7 lidí se střetnou ve vězení, kde jsou odsouzeni na smrt. V retrospektivách se jim vracejí vzpomínky na dřívější život a skrze co se do vězení dostali. Obsazení všech osob je fantastické a z výkonů, co tam všichni předvádějí dokonale mrazí po celém těle. Tohleto je absolutní špička a nejvyšší úroveň. Nádherná Emília Vašáryová dokonce odhalí svá krásná ňadra (nikdy už to ve filmu neudělala, zde to ale má svoje opodstatnění a není to na sílu). Z dalších hereckých osobností je těžko někoho vyzdvihnout, nejvíc mě ale asi utkví v hlavě neustálý křik Jansona (Viliam Polónyi) "já nechcem obesiť!!" Další mocná scéna je, když atentátníka Golovina (Igor Čillík) ve vězení navštíví jeho otec a matka (L´udovít Greššo a Naďa Hejná). Dlouho mě takto nějaký film nedostal na kolena. Všude ve světě snímek sbíral různá ocenění, jen u nás ho komouši na popud ruské propagandy, které se nezamlouval zavřeli na 21 let do trezoru. Hovada, kteří ubíjeli jakékoliv umění. Martin Hollý patřil k nejlepším slovenským režisérům, u mě je na prvním místě a jeho filmy mluví za vše, namátkou připomenu například : Hriech Kataríny Padychovej, Smrť šitá na mieru, Signum Laudis, Zámek v Čechách, Tichá bolest, Noční jazdci....Génius! K naprosté dokonalosti se počítají perfektně nasnímané záběry a detaily kameramana Stanislava Szomolányiho (také špička ve svém oboru) a jak jinak než úchvatná hudba Zdeňka Lišky, složená převážně z recitovaných chorálů Kuhnova smíšeného sboru. "Hospodin pomiluj" mě pořád zní v uších. Tento filmový skvost je dokonalý zážitek pro každého opravdového fanšmejkra. Opravdu se skláním před prací dřívějších filmařů, bylo v tom sakra cítit srdéčko!!! Ještě musím dodat, že v nově restaurované verzi je to totální pastva pro oči!!! ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Tady si Martin Hollý troufl zdolat laťku hodně vysokou. Pokud by se chtěl vyrovat Adrejevovi (přitom ani Andrejev není žádný Sergej Bubka) v oblasti psychologiie postav, asi by jeho tyč byla příliš krátká. Hollý zvolil jiný jazyk, řeč náznaků, krátkých spojek, dohledávek, výpustek atp. A pokud bylo Adrejevovým cílem popsat "žít na pozadí smrrti a zemřít v popředí života", pak se domnívám, že uspěl... Skutečně jen pro zajímavost uvedu dva příklady ze samého začátku kolem motivu "v jednu po poledni": Příklad 1. FILM: atentátníci schovaní za stromy parku, v rukou pistole, granáty, výbušniny, jeden po druhém, tváře, gesta. KNIHA (pouze): "..a nyní je každý jejich krok sledován tajnými; chtějí se sejít s ručními granáty a revolvery u vchodu a čekat, až ministr vyjde. Tam budou také pochytání. Příklad 2. FILM (pouze): ministr se nepříliš důvěryhodně převaluje v posteli. KNIHA: "Připomínal si jeden za druhým všechny ty nedávné hrozné případy, kdy na lidi stejné hodnosti, nebo dokonce i z vyšších kruhů, než byl on, dopadaly granáty a tyto granáty jim na kousky rozervávaly těla, rozstřikovaly mozky po špinavých cihlových zdech, vytrhávaly zuby z dásní. A jak tak vzpomínal, připadalo mu už těď jeho tlusté nemocné tělo, rozvalené na posteli, nějak cizí, jako by už ohnivou sílu výbuchu zakusilo; a měl dojem, že se mu ruce v ramenou oddělují od trupu, zby vypadávají, mozek se drobí na kousky, nohy dřevěnějí a leží pokorně s prsty nahoru, jako kdyby už umřel." ()

Reklama

Avathar 

všechny recenze uživatele

"Povedz Verner, naozaj jestvuje smrť?" - "Neviem, Musia... Ale myslím si, že nie." Perfektná adaptácia vynikajúcej novely Leonida Andrejeva. Sugestívny a veľmi silný pohľad do myslí rôznych ľudí odsúdených na smrť. Film nijako nerieši, či si to dotyční naozaj zaslúžili (medzi odsúdenými je aj vrah a zlodej), ide mu proste o čo možno najvernejšie zobrazenie psychiky hlavných postáv, ktoré vedia že ich na svete už nič nečaká a snažia sa s tým nejako vyrovnať. Niektorí vzdorujú hrdo (Golovin, Táňa), iný podlieha bezbrehému zúfalstvu a úzkosti (vrah Ivan), ďalší pociťuje strach (Kaširin), niektorí sa odmietajú so smrťou ako takou zmieriť (Verner, Musia) a posledný zakrýva pocit existenciálnej úzkosti klaunskou maskou (cigánsky zlodej). Na relatívne malej ploche sa odohráva výrazne emocionálne zafarbený psychologický súboj, proti niečomu, čo je odvekou a nezničiteľnou súčasťou ľudského života. Pôsobivosť tejto depresívnej drámy podčiarkuje mrazivá, pod kožu sa zarývajúca hudba, geniálni herci (Kiš, Grúberová, Mistrík, Vášáryová...) a emóciami nabitý záver (pohľad na odsúdených, bezmocne hľadiacich na pohojdávajúce sa slučky je neuveriteľne mrazivý). Jeden z tých filmov, pri ktorých si uvedomíte, čo v skutočnosti znamená slovko "smrť." a pravdepodobne jeden z najlepších (česko)slovenských filmov. Večná škoda, že dnes slovenskú kinematografiu tvoria skôr pofidérne seriály a na točenie filmov, ktoré by chceli ukázať trochu viac, než Marcina a Krausa trápne šaškujúcich v Susedoch, sa zatiaľ nejako nedostáva. 100% ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Hollý obohacuje veľmi jednoduchý príbeh o retrospektívy a názory, prezentované často v komentároch postáv. Je jasné, ako to celé skončí, nepríde žiaden telefonát z vyšších miest, žiadna deus ex machina v hodine dvanástej. Ale je to práve či už formálne podanie, alebo efektívne navodenie existencionálneho strachu zo smrti, prečo je film tak vysoko hodnotený. Je jedným z najdepresívnejších slovenských filmov vôbec a to pri povedomí verejnosti o depresívnosti sk filmov všeobecne je čo povedať. Sympatické je, že sa Hollý s Vichtom nerozhodli umelo naťahovať na obligátnu hodinu a pol, film tak má spád a zároveň v ňom nič nechýba. ()

majo25 

všechny recenze uživatele

Zaujímavá atmosféra a veľmi dobre zvládnutý absolutný záver z odnášaním mŕtvol a kočmi prechádzajúcimi prašnou cestou. Bohužiaľ ma po celý čas iritovala hudobná stránka filmu...podľa mňa vysoko nezvládnutá vec. Polovicu stopáže tvoria flashbacky, ktoré mohli byť spracované aj lepšie. Z hercov by som vypichol iba Polónyiho. ()

Galerie (13)

Zajímavosti (7)

  • Při závěrečné scéně popravy jsou několikrát vidět detailní záběry oprátek. Lano je syntetické, z Lanexu, s osmičkovým uzlem. Děj filmu se odehrává v r. 1905, polyamidová lana se začala vyrábět až o několik desetiletí později. Běžný byl v té době konopný provaz s katovskou smyčkou. (Babinicz)
  • Cena za nejlepší film a Cena mezinárodní kritiky na Mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu v roce 1969. (BLStryker)
  • Ve scéně, v níž vedou odsouzence k šibenici, jsou lana s oprátkami volně přehozena přes břevno a konce lan jsou někde na zemi. Při záběru na visící těla již žádná lana vidět nejsou. (Babinicz)

Reklama

Reklama