Metoda Markovič: Hojer

Stala se věc neuvěřitelná. Viděl jsem český seriál z kriminalistickou tématikou, který mě nejen nezklamal, ale dokonce mě velmi bavil (to bylo sice neobvyklé ale ne neuvěřitelné), sejmul mě ale fakt, že za tímto zážitkem stojí Nova. Ještě několik takových překvapení a začnu snad věřit i na neposkvrněné početí největšího z tesařů. Ale to mi asi nehrozí, předpokládám, že k takovým počinům u našich komerčních televizních stanic dochází jednou, maximálně dvakrát za deset let. Předloha byla zpracována velmi slušně, herecké obsazení parádní (zejména duo Uhlík / Lněnička) a já jsem si to opravdu užil. / Poučení: Ukaž mi obsah své ledničky a já ti řeknu, kdo nebo co jsi. 4*+ (12.06.2024)

Odkládal jsem seriál docela dlouho, příliš se mi do něj nechtělo, protože jsem četl Lovce přízraků od Viktorína Šulce a Jiřího Markoviče a tušil jsem, že bych se mohl místy nespokojeně ošívat. Úvodní epizoda mě ale překvapila spíše příjemně, přestože tvůrci tu a tam ujeli. Hlavně jsem nepochopil změnu některých jmen, zvlášť inženýr Tekverk se za jménem Stahlwerk skrýt nedá, protože nejinteligentnější vrah československé historie může být jen jeden. Teď trochu odbočím, ale v poslední době se můj negativní vztah k osobě Vojtěcha Kotka silně pozměnil, protože zcela nedávno opustil mou množinu "Neoblíbení", momentálně se nachází v neutrální zóně, ale má našlápnuto do "Oblíbených". Seriál samotný se zatím rozjíždí, takže jsem se rozhodl pro své tradiční, trojkové, zahajovací hodnocení. P.S. Pobavila mě zásadní informace o tom, že cesta z Ďáblic do Modřan trvala v roce 1979 zhruba hodinu. Jen jsem nepochopil, k čemu je mi to dobré./ Poučení: I muži mají své dny. (06.06.2024)

S příchodem Petra Uhlíka pro mě děj výrazně ožil a atmosféra zhoustla, přitom byl Láďa v podstatě pohodář, na rozdíl od svých nástrojů sice nebyl nejostřejším nožíkem v šuplíku, ale ten jeho nešťastný koníček... Už když jsem četl knihu, nemohl jsem se zbavit pocitu, že byl vztah mezi Ladislavem Hojerem a Jiřím Markovičem poněkud nezdravý (zřejmě ještě uvidíme později), i když uznávám, že byl významným přínosem k objasnění Hojerových zvrhlostí. Druhá epizoda byla místy až mrazivá a na rozdíl od přidušeného Markoviče z úvodního dílu si tvůrci škrcení figurantky při rekonstrukci nevycucali z palce u nohy. / Poučení: Kdo brousí, ten řeže. (07.06.2024)

České kriminální seriály nestojí povětšinou za mnoho, takže mezi nimi tento počin vyčnívá, a čtyři pěticípé tak vyjadřují mou spokojenost s právě viděným. Petr Uhlík byl pro mě jasnou hvězdou třetí epizody a bylo znát, že má skutečného Láďu "nakoukaného", takže ho dával s naprostým přehledem. Považoval jsem a stále považuji případ Hojer za jednu z nejznámějších československých kauz (spolu s případem Václava Mrázka), takže mě trochu zaráží ty podivné snahy o stupňování napětí, když mě tvůrci nemají v podstatě čím překvapit. Dalším problémem je pro mě to, jakým způsobem bylo přistoupeno k ing. Tekverkovi. On tedy ochotně odpověděl na celou řadu otázek položených zvídavými kriminalisty a psychiatry, dokonce sám vypracoval písemnou studii na téma sadistických vrahů, ale proč se tu z něj snaží dělat československého Hannibala Lectera, který poskytuje konzultace k živým případům, to tedy nechápu. V určitých směrech by měli tvůrci ubrat na nadšení. / Poučení: Každý vyšetřovatel na vraždách by měl mít pevné nervy a silný žaludek. (08.06.2024)

Láďa byl v podstatě takový fajn kluk a vzorný pachatel. Při výsleších plně spolupracoval, nesnažil se poplivat nebo pokousat příslušníky, byla s ním docela sranda a člověk by málem i zapomněl, jaké to bylo zkurvené monstrum. Zůstaly za ním mrtvoly, přeoral životy pozůstalým, ale vsadím se, že by se v dnešní nemocné době (a to si o socíku iluze rozhodně nedělám) jistě našlo nemálo těch, kdo by horovali za jeho propuštění. I čtvrtá epizoda na mě fungovala, i když si myslím, že si tvůrci mohli některé věci odpustit. Ta rakovina už tu byla přece jen trochu na sílu. / Poučení: Pro konverzaci u večeře si pečlivě vybírej témata. (09.06.2024)

Zatímco si tvůrci seriálu často vcelku rádi zafabulují, u páté epizody jsem ocenil skutečnosti velmi odpovídající služební cestu na Slovensko. Ve všem tom marasmu jsem si užil i občasné záludné ataky černého až šibeničního humoru, jen ta zoufalá hra na city, aby to bylo takové jako americké, mi lezla na nervy. Tvůrci mi to ale dokázali vynahradit skutečnými záběry z rekonstrukce, každý pohled na pravého Láďu mi způsoboval nepříjemné pocity. Tím nechci říct, že by mě herecký výkon Petra Uhlíka nechával chladným, naopak ho považuji za velmi povedený, připadá mi tak uvěřitelný, že bych u něj pro jistotu provedl domovní prohlídku. Jeden nikdy neví... / Poučení: Heslo: "Kvalitnější stravou k lepším zítřkům", mi přijde fakt slabé, volil bych spíše formu: "Kvalitnější stravou k pravidelné stolici". (10.06.2024)

Tvůrci seriálu ani ve finále nezklamali, jeli si to své, a to je moc dobře, protože se mi zase po delší době příjemně dívalo na českou kriminálku. Major Markovič z toho sice vyšel v trochu divném světle, protože jeho nechuť k trestu smrti ani v Hojerově případě nevycházela ze sympatií k vrahovi, ale ze snahy odstranit i další policejní pomníčky (kdo četl předlohu, ví). Já odpůrcem trestu smrti nejsem, takže jsem si vraha, který se cestou k oprátce svíjí hrůzou, opravdu vychutnal. Alespoň jednou v životě měl, parchant, představu o tom, co prožívaly jeho oběti. / Poučení: Čtrnáct káv denně je přece jen příliš. (12.06.2024)