Princové jsou na draka

Muzikálová rockově laděná televizní studiová pohádka - legenda. Vždycky si vybavím, vyprávění historek z natáčení, že na konci když Kozderková s mrkne s kolegyní z okna a okovaně uvidí jak se líbají Honza s princeznou, tak aby ten šok byl věrohodný, tak ve skutečnosti když se koukli z okna, tak tam byl režisér a ukázal na ně nahej zadek. (17.02.2015)

Tady musím naopak ubrat. Jako dítěti se mi pohádka líbila zajména díky chytlavým písničkám a neotřelému ději. Teď po letech už mi zní ústřední melodie ohraně, zpět hlavně Čenského falešně a text až příliš banální. Makám nerad, chleba moc nejim a statistiku nesnášim! Co zůstalo je roztomilá Anderlová, výborný Menšík a netradiční vyřešení konfliktu drak versus Honza. A pár vtipných scén. Bohužel taky trocha trapnosti a papundekl. Prostě můj vrchol televizních pohádek ční jinde... (08.01.2011)

Asi každý si vybaví výborné písničky dvojice Uhlíř/Svěrák - především prvně jmenovanému tady vyšla životní forma, hudba je totiž jednoduše fantastická. Co ale v mých očích tuhle relativně skromnou televizní produkci staví až na úplný vrchol české dětské tvorby, nad všechny filmové klasiky, to je nádherně dojemný černobílý úvod a závěr, který celý scénář hravě, stručně a přitom tak nádherně hořkosladce zasadí do reality všedních dnů. Částečně na tom má asi zásluhu Adamec, který přinejmenším v osmdesátkách atmosféru prostě uměl, větší podíl bych ale přičítal dnes trochu neprávem zapomenutému scénáristovi Jiřímu Chalupovi - pro pamětníky, to je ten chlapík, co nám celé ty roky uváděl naše nedělní Studio Kamarád :) Pochopitelně výteční herci: Andrlová jako bosá princezna s elektrickou kytarou je tady nejvíc sexy, co kdy byla, Čenský typově přesný, Bohdalka uměřená, snad jen Menšíka mohli paradoxně spíš krotit, protože si půlku stopáže krade pro sebe na úkor scénáře, což tady nebylo zapotřebí. A jako bonus "smokin hot" dvorní dáma v podání televizní hlasatelky Wetlinské. 100 % a pro mě opravdu bez nadsázky nejlepší česká pohádka všech dob. Král: Království je na mizině, nemáme peníze. Kubíčková: A my je snad máme? Král: No jo, ale vy jste na to zvyklí! ;) (19.08.2012)

Jako dítě jsem neměl rád to, čemu se říkávalo "televizní inscenace" - kašírované místnosti, zdi, cokoliv, co svou umělostí v mých očích kazilo veškerou snahu autorů a herců o nějaký příběh. Ale tahle pohádka mne tehdy překvapila. Téhle, snad jediné z té doby, jsem odpustil ty odpudivé kulisy a užil jsem si ji a nebylo to naposledy. Je to herecký koncert několika osobností, zlidovělých písniček od mistrů Uhlíře a Svěráka a příběhu jednoduchého, ale vtipného. Za tento nenápadný malý a stále živý skvost, z dílny Československé televize, plný počet bodů:) (18.08.2013)

+4* jedna ze dvou moderních televizních pohádek (druhá je Strach má velké oči), na kterou mám z dětství hezké vzpomínky a ještě i teď po těch letech se mi stále líbí. Není dokonalá, ale to se dá přejít, když je veselý příběh a fajn písničky. Co si víc přát a schválně by mě zajímalo, jak tyto pohádky vnímají současné děti. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (06.01.2017)