Ztracenci

Výtečné historické drama se (ještě před Vláčilovou Ďáblovou pastí) odvrací od popisné těžkopádnosti a soustřeďuje se na individuální osud lidí skřípnutých v soukolí dějin (v tomto případě sedmileté války). Příběh o znovunabyté cti mi v poslední čtvrthodince připomněl snímky J.Woo (včetně těch dvou bambitek v rukou G.Valacha). (21.02.2011)

Je to až k pláči, když si člověk uvědomí, že ve stejné době vznikala protěžovaná Vávrova husitská trilogie na nejlepším možném materiálu, v barvě a s velkorysým rozpočtem, která v sobě zakonzervovala to problematické z Jiráskova odkazu a spojila to s komunistickým národovectvím. Naproti tomu tenhle mimořádně silný protiválečný snímek vypadá jak Popelka v ušmudlaných hadrech. Pro mě jde o nejlépe zfilmovanou předlohu Aloise Jiráska, která stojí na výborném herectví všech zúčastněných, pečlivé režii a emotivním scénáři. V několika momentech - a především v závěrečné scéně, kdy Gustáv Valach kráčí vstříc nepřátelským vojákům - sklouzává film lehce k patosu a tak mu pátá hvězdička přece jen unikne, ale na svou dobu je to i v mezinárodním měřítku skvělé dílko. Silné dialogy a atmosféra bezútěšnosti v čase válečného běsnění. Celkový dojem: 85 %. (18.05.2008)

Slunečný den, příroda kypí životem. Veverka skáče z větve na větev, v trávě se honí divocí králíci a voják leží na zádech s očima dokořán a pozoruje letní oblaka. Ač život vůkol přímo bují, voják se neraduje, je totiž mrtvý. Úvodní scéna až nápadně připomene jednu z nejkrásnějších básní A. Rimbauda - Spáč v úvalu. A další mrtvý, další, další i s koněm. V horské krajině zmítané válkou se protnou osudy tří vojáků, kteří se pokusí najít útočiště na samotě, která ale možná není tak bezpečná, jak by se mohlo zdát. Kromě odsouzení války (já přísahal Bohu proti vaší armádě, ty proti naší. Je jich tedy více, nebo ten jeden touží po smrti nás všech?) dojde i na motiv nešťastné lásky. Všechny postavy jsou navíc v neustálém nebezpečí. Poetická i syrová černobílá kamera a výborná hudba dotvářejí atmosféru beznaděje a současně touhy přežít. Nevím, proč zdejší obsah vyzrazuje konec, i když z celkového ladění je jasné, kam příběh směřuje. Po všech stránkách solidní historické drama. (29.05.2019)

Prozatím druhé setkání s režisérem Makovcem dopadlo opět plným počtem. Ztracenci své doby se nalézají, aby opět bojovali za znovu nalezení své existence, neboť jejich doba nepřeje lidskému žití. Skvělé filozofování, skvostný jazyk, milostné zklamání i návrat do prázdna. To vše provázeno barokní hudbou a bezchybnými hereckými výkony (S. Fišer se vedle Valacha a Hlavatého rozhodně neztrácel a mile překvapil). Režie je bez diskuze nadčasová, film vypadá minimálně o deset let mladší. Jedna z povinností pro zasvěceného, československého diváka. (04.08.2014)

Historické válečné drama jako řemen, krásně natočené, působivé, strhující a ta ústřední trojice - Gustáv Valach, Stanislav Fišer, Vladimír Hlavatý - výborná, později je doplnila dvojice Alena Vránová a Radovan Lukavský, víc jsem si nemohla přát, to je herecké nebe.. Silný příběh o nesmyslné mašinerii, která semele vše, co jí stojí v cestě a když projde chalupou, nezůstane kámen na kameni.. Slza ukápla, to přiznávám.. (14.06.2022)