Ztracenci

Za doby Prusko-rakouských válek se odehrává příběh o putování tří "ztracenců" , kteří už nechtějí bojovat a shodou okolností se všichni ocitnout v horách na samotě jednoho hospodáře. Každý má z války nějaké svoje trable, které je sžírají. Jejich tragický osud vypovídá o nesmyslnosti válčení a ta nesmyslnost platí samozřejmě v každé době. Myslím, že tohle je Makovcův nejlepší film, není vůbec poplatný době a tudíž neobsahuje zidealizovanou propagandu, ale přímočaře vypráví osudy hrstky lidí, kteří se snaží v oné temné době žít a přežít. Některé scény jsou hodně vypjaté, zejména ty, odehrávající se v poslední čtvrtině. Hudba Jana Rychlíka zní chvíli barokně jemně a hladce, aby v některých pasážích až nepříjemně burácela, bitevní scény doslova rozbíjí. Kamera Vladimíra Novotného si pohrává s různými detaily, prostřihy a nasvícením, na svou dobu nápady těžce neotřelými. Trojice "ztracenců" zahraných Gustávem Valáchem, Vladimírem Hlavatým a Stanislavem Fišerem laťku kvality filmu posunují nahoru. Nemám absolutně co vytknout, nečekal jsem takové emotivní a vcelku i brutální drama. (03.12.2018)

Ani se mi nechce věřit, že je to zfilmovaný Jirásek, když je to tak působivý film, který mne dojal. Ten protiklad skvěle nasnímané krásné krajiny, vznešené barokní hudby a naproti tomu obrazů smrti, násilí na pozadí pocitu bezvýchodnosti. A k tomu ty skvělé dialogy - jazyk, který už v této podobě nelze slýchat. Asi nejlepší role V. Hlavatého a S. Fišera, jehož přerod naivního mladíka je možná trochu patetický, ale pojednán je logicky: "...od chalupy k chalupě pudu a křičet budu: Životy vám vraždí a vy jim ruce líbáte, hřbet ohnutý..." (13.12.2019)

Patrně vůbec nejlepší filmové zpracování Jiráskovské látky jaké jsem kdy viděl. Nemalý podíl na tom však měl také znamenitý scénář Jiřího Brdečky. K působivosti filmu navíc přispěla i netradiční kamera Vladimíra Novotného. Její tzv. subjektivní záběry snímané především z pohledu jednající postavy což ještě více zvýraznilo existenciální polohu tohoto filmu nebylo do té doby až tak běžné. Film je opravdu vyjimečný a působí neuvěřitelně svěže dodnes,a fakt jak z cizé planety, někde z daleka odjinud. V porovnání co tady v té době celkově krom nějakých pohádek a třeba historických děl a jejich přepisů vznikalo. Film je vlastně příběh tří vojenských zběhů z prusko-rakouské války kteří hledají v kruté době marně svou identitu. Na osudu všech třech zběhnuvších vojáků poukazuje a ukazuje film také nesmyslnost a hrůzu válečného tažení. Asi nejlepší Makovcův film který byl určitě jeho uměleckým vyvrcholením padesátých let a možná i vůbec. Tímto snímkem reprezentoval také naší kinematografii na MFF v Cannes r. 1957. Hodně opomíjený malý velký film..Samozřejmě plný počet 5*, a to i třeba za krásné tehdejší Jizereské hory kde se film tenkrát natáčel. Byl jsem zas jednou a po dlouhé době příjemně uchvácen.. (26.09.2006)

Výtečné historické drama se (ještě před Vláčilovou Ďáblovou pastí) odvrací od popisné těžkopádnosti a soustřeďuje se na individuální osud lidí skřípnutých v soukolí dějin (v tomto případě sedmileté války). Příběh o znovunabyté cti mi v poslední čtvrthodince připomněl snímky J.Woo (včetně těch dvou bambitek v rukou G.Valacha). (21.02.2011)

"Ty vojny kdyby nebyly!" Nezáživný Jiráskův text byl proměněn ve strhující obžalobu absurdnosti válečných konfliktů, které lidem berou domov, přátele, zdraví, čest a nakonec i život. Komorní drama pro pět vynikajících herců (dominující výkon Gustáva Valacha), nosný příběh, kamerová a hudební virtuosita. Bezesporu jeden z vrcholů soudobé kinematografie se světovými parametry. (23.11.2009)