Ikarův pád

Umělecké i lidské setkání scénáristy Jiřího Hubače a režiséra Františka Filipa patří k zásadním okamžikům televizní dramaturgie sedmdesátých a osmdesátých let. Neobyčejná jednoduchost, s jakou Hubač psal své náměty, se promítá zejména v hluboce lidském vykreslení hlavních postav, které vytvářejí pouhý prostředek k vytvoření skutečného obrazu. Hubač ve svých dramatech, ať už televizních, filmových nebo divadelních, vystavuje hrdiny velkým životním zkouškám s nemalou dávkou empatie a porozumění pro jejich lidské slabosti a zaškobrtnutí. Přitom jim dokáže velkoryse odpouštět, a když už se na postavy žene veliká životní katastrofa, snaží se i v té nejtrpčí situaci najít něco povzbudivého, někdy i úsměvného. Tento bohatý rejstřík plně zastupuje i původně zamýšlená trilogie, z níž byly nakonec realizovány pouze dvě části (druhá nese název Tažní ptáci, třetí - nazvaná Zima poutníků - byla pro televizní obrazovku adaptována až v současnosti jako Hodina klavíru). Hubač napsal titulní roli barového klavíristy a notorického alkoholika Káry přímo pro konkrétního herce s velkým H. Pro Vladimíra Menšíka. Přestože Menšík již předtím v několika celovečerních filmech prokázal, jak sugestivně dokáže zahrát velkou charakterní roli, jako by to, překryto komediálním figurkařením, vždy znovu někoho překvapovalo. Jen výjimečně mu byly svěřovány jiné než komediální role, vnucenou jednopolohovost svého herectví zřejmě cítil i on sám, když krátce po dokončením Hubačovy inscenace prohlásil: "Ty mé role, to je většinou jako bych na zeď jen házel písek. Teď jsem snad dokázal víc než dělat šaška." Ovšem byla by velká chyba zastiňovat další zúčastněné, především hrubě nedoceněnou Janu Hlaváčovou, která se tu dokázala s až dechberoucí skromností vcítit do role stále zrazované manželky. Jednu ze svých nejzdařilejších postav tu vytváří skvělý Čestmír Řanda v přesně padnoucí masce mefistovského strýce; špičkové výkony, byť na nepoměrně menším rozsahu, odvádějí i Hanzlík, Vinklář, Janžurová a Hanus. Dnes, s odstupem více jak třiceti let, je ústřední téma Hubačova a Filipova filmu stále nepomíjející a nepomíjivou záležitostí a šanci oslovit má i další přicházející divácké generace. Komorní drama milujícího a milovaného otce, neovladatelně zabíjeného démonem alkoholu, už nikdo nebude schopen zopakovat a zahrát tak, jak to dokázal jenom Vladimír Menšík. A to je bezesporu ta nejvyšší pocta. (07.06.2010)

Peklo, ktoré prežívajú alkoholici bolo zachytené perfektne na plátno. Najprv pil, lebo mu bolo zle. Potom mu bolo stále horšie, a tak pil viac. Potom svojimi stavmi otrávil životy svojich najbližších. Zostáva sám, hoci má stále jedného, až dokonca verného, priateĺa - fľašu... Fľaša je výborný priateľ. Počúva, vždy keď sa jej prihovárate. Ak máte starosti, je vždy na mieste.____ Nie je to náhoda, že práve táto geniálna herecká spoveď pochádza z Československej produkcie. Hoci vznikla v časoch veľkej cenzúry, zostáva transcendentálnou výpoveďou o útrapách alkoholizmu, ale hlavne o útrapách alkoholikov. Dráma perfetne gradujúca, ktorá ma úplne strhla po prvých minútach. (20.12.2009)

Priznám sa, že prva som videl voľné pokračovanie ,,Tažní ptáci,, a až potom práve ,,Ikarúv pád,,. Vôbec to nevadilo a znovu po stoprvýraz sa asi budem opakovať. Úžasný hrecký koncert Menšíka a spol. , v určitých momentoch veľmi silný a citlivý príbeh. Jeho silnú psychologickú stránku televízna insenácia zaberá výborne aj ona komornosť diela. (01.06.2018)

Snad žádný jiný film nezachytil tak věrohodně závislost na alkoholu a následné důsledky. "Ikarův pád" se opírá o silné herecké výkony všech zúčastněných (Vladimír Menšík ve své životní roli!) a do nejmenší detailu propracovaný scénář, který klade důraz na psychologii postav i uvěřitelnost celého příběhu. Toto komorní drama je ukázkou domácí špičkové televizní tvorby a dost možná i jejím vrcholem. 10/10 (17.08.2006)

Mně teda ani nepřipadalo, že by hlavní postava měla nějaký extra velký problémy s chlastem. Jako sice chlastal, ale zvládal chodit do práce a celkem normálně fungovat. Menšík a vlastně snad všichni herci to zahráli fakt výborně. Jenom mi tak nějak nesedělo, že třicátníci Hanzlík a Rázlová hrajou nějaký skoro puberťáky, který se strašně bojej, co jako budou řikat rodiče, až jim ukážou, s kym si hrajou na doktora. Film má tady hodnocení 92%, takže jsem měl velký očekávání a to se nenaplnilo. Podle mě to zase takovej zázrak nebyl. Prostě dobrý televizní drama bez nějakejch větších ambicí. (11.09.2011)