Ikarův pád

Jiří Hubač = záruka určité nemalé kvality. Ve spojení s výtečnými hereckými osobnostmi na čele s naprosto famózním Vladimírem Menšíkem v jedné z jeho nemnoha vážných rolí pak získáme jednu z nejvýraznějších inscenací naší nikoliv doby, ale televizní tvorby. Žádný ze zúčastněných umělců nejede na půl plynu, emocionální výbuchy po sobě následují s kadencí hodnou reálných explozí v nikoliv nutně kvalitním válečném filmu a vy to všechno sledujete a nemůžete najít úhel, ze kterého by se autor na ten alkoholismus nepodíval. Právě ta všestrannost uchopení tématu otevřela panu Menšíkovi obrovský prostor k uchvácení diváka a Ikarově Pádu cestu delší a s podstatně slavnějším koncem než jeho mytologickému předobrazu. Tleskám téhle studii dopadu sociálně patologického jednání na širší sociální okolí a dávám 90%. (21.07.2008)

Velmi silný příběh o člověku, který je v pasti závislosti na tvrdé droze, alkoholu. Ničí svou rodinu, ničí sebe. Trapně je okolí, trapně je jemu -- když mu klesne hladina. Potom sám sebe dokáže hodnotit a pohrdat sebou, ale že by se měl léčit, to je těžký krok. Vždyť poslední ostrůvky vlastní osobnosti a hrdosti jsou ty, kdy prohlašuje a doufá, že to zvládne sám, léčení je pro něj poslední prohra. Díky civilnímu scénáři, který jde mimo jakoukoli teatrálnost (viděl jsem velmi nedávno americký Flight na totéž téma, se jmenovaným problémem), jsem nyní opravdu přesvědčen, že alkoholismus je nemoc a nikoli jen nekonečná řada lidských selhání. Že si ji člověk zavinil sám (pak už) nehraje roli. Nemám alkoholika mezi blízkými, ale tenhle příběh mi hnal slzy do očí. Menšík 100% a není co dodat, Hlaváčová 100% a trpěl jsem za ni. Oba dovedou hrát pouhou řečí těla, barvou hlasu, výrazem. Nepřehrávají, nevypadávají z role. Hanzlík skoro 100%, jedna z životních rolí i pro něj. Kdo mě překvapil velmi příjemně, Řanda, skoro 100% -- jsem zvyklý, že jeho roličky malých trapných padouchů jsou často schematické, primitivní. Zde hrál roli našeptávače hlavně po úvodu velice dobře. Inteligentní roli měl i Vinklář, fajn že nesklouzl k mentorování, skoro 100%. Jediná slabina filmu, Rázlová, mi dost nesedla. Když už ostatní hodnotím procenty, tak sotva 50%. Ještě k zasazení do doby -- cítím deziluzi a depresi z vrcholu normalizace, nicméně film velmi solidně potlačil povinné prvky reálného socialismu a je v něm jen velmi drobné a snesitelné tepání buržoazních nešvarů (rozuměj Řandy). Za mě snad úplně nejlepší televizní film mé rodné země. (05.05.2013)

"Když má člověk někdy někoho doopravdy rád, je to ta nejkrásnější věc, která ho může v životě potkat." Poslední věta Vladimíra Menšíka před odchodem do protialkoholní léčebny mluví za celou tuto nesmrtelnou inscenaci z pera znalce lidských srdcí Jiřího Hubače. Opravdu mistrovské drama a nejen Menšíkův lidský a civilní projev herectví. Tohle by se mělo pouštět na katedře FAMU všem hercům, kteří chtějí v životě něčeho dosáhnout a zahrát. A měli by se podle toho učit i dnešní rádoby herci, kteří elitě, která zde hraje nesahají ani po kotníky. Ikarův pád zapůsobí o něco více hlavně na ty, kteří se s démonem alkoholem seznámili blíže, ať už jakkoliv. (12.05.2018)

obyčajný príbeh obyčajného alkoholika, ktorý sa mi nezdal ani tak dramaticko-konfliktný, ani podrobne psychologicky vykreslený ako by mohol byť. Menšíka ako kvalitného herca uznávam, ale v tomto filme ma znervózňoval tliachaním do vetra, namiesto objasnenia svojich myšlienok a pocitov, ktoré alkoholik prežíva. Mal som pocit, že neide o celovečerný film, ale rad takmer nezávislých, kratučkých poviedok. Náväznosť tu samozrejme bola, ale akási nepresvedčivá, násilná. Dej síce plynul, ale mal som pocit, že hlavné postavy svoje názory počas filmu takmer nemenili a to živí ľudia v krajných situáciách robia. Toto ma zaskočilo tým viac, že scenár napísal majster psychológie postáv Jiří Hubač. Počas celého filmu som sa nudil. (07.07.2008)

Myslim, ze nebylo dostatecne ztvarneno Karovo piti, alespon ne tolik, jak se ve filmu resilo. Takhle a jeste mnohem hure pije kazdy "druhy" jouda. I cely den, ktery zacina vylitou vodkou do zachodu a pres synuv koncert, oslavu az po zranenou ruku ma radu trhlin... Co se tyce vztahoveho propletence, ten je vynikajici ve vsech smerech, stejne tak vykresleni kazde postavy, ktere davaji smysl. Herecke vykony jsou nadstandartni a kazdy herec svou postavu zahral vytecne. Razlova byla v 70.-80. letech velmi osobita herecka a typove marne hledam podobnou nasi herecku. Hezka hudba a zajimave interiery. (18.09.2015)