Tažní ptáci

Tažní ptáci jsou volným pokračováním filmu Ikarův pád. Hudebník Kára nakonec nastoupil na protialkoholní léčbu a jeho zážitky jsou vyprávěny právě tímhle filmem. Tažní ptáci jsou v mnoha ohledech ještě silnější než Ikarův pád. Již nejde o drama jednotlivce, ale o drama celé společnosti alkoholiků. Přibývají další postavy a další výtečné herecké výkony (Vlastimil Brodský!). Atmosféra příběhu je opět smutně depresivní a na rozdíl od filmu Dobří holubi se vracejí, není ani prostor, kde to odlehčit černým humorem. Boj alkoholika s jeho závislostí není vůbec jednoduchý. Cesta zpět do normálního života je nesmírně obtížná a pro někoho téměř nemožná… Lépe je dát si sakra bacha, aby tam člověk neskončil. Jsem rád, že mé zkušenosti s podobnými případy jsou jen zprostředkované právě podobně silnými snímky. Jako prevenci mohu jen doporučit. (13.12.2022)

Není nic lehčího než člověka odsoudit a nic není těžšího než ho pochopit. ... Ikarův pád je pro mě především předehrou pro toto syrové pokračování, které má pro mě mnohem výraznější hloubku příběhu a vyřčených myšlenek. Menšík na výbornou a Brodský asi ještě o chlub lépe. (01.03.2017)

"To je Chopin, Dolfo !! Ty ho nemáš rád ??" - "Rum mám radši !!" Byly doby, kdy jsem se dokázal taky ožrat jako Kára a následně se úspěšně udržovat v tomto stavu i několik dní, a tak mě toto téma coby vyléčeného alkoholika opravdu velmi oslovuje !! Velice by mě zajímalo, do jaké míry cíleně skvělý scénárista Jiří Hubač přiřknul hlavní postavě právě takovéto symbolické příjmení hraničící s dosti černým humorem..;) Ostatně symbolika patří k Hubačovu rukopisu takřka neodmyslitelně !! Tažní ptáci spolu s bezkonkurenčním Ikarovým pádem patří k tomu nejlepšímu, co bylo u nás v rámci televizní inscenační tvorby vůbec kdy natočeno, přičemž právě toto pokračování za Ikarovým pádem příliš nezaostává, ačkoliv se už očividně dostáváme za rámec komorního dramatu.. Jiří Hubač si skvěle rozumí s lidskými neduhy a fatalismem, svým postavám i jejich příběhům dokáže vtisknout velmi věrohodnou civilní tvář, snaží se vyhýbat šablonovitosti, byť ta by se samozřejmě dala velmi snadno nalézt i v běžném životě, a tak si divák přivyklý happyendům či naopak hraničně dramatickým scénám není vůbec jistý, kam se děj posune dál, ačkoliv ta recidiva byla samozřejmě nasnadě !! Génius dramatické režie František Filip, u něhož mě vždy fascinovalo, jak mistrně dokázal většinou ukočírovat projekty s obrovským množstvím hereckých velikánů, vede své hvězdy, mezi nimiž vedle bezkonkurenčního Vladimíra Menšíka, ční nad ostatní samozřejmě skvělí Vlastimil Brodský, Jana Hlaváčová, Radovan Lukavský či Josef Somr, s takřka chirurgickou přesností, byť jim dopřává i dávku volnosti, což spolu s výtečnou hudební složkou Štěpána Luckého dodává snímku veliký kus syrovosti.. Nejde o dokonalý film, leč díky spojení jedinečný režisér František Filip, jedinečný scénárista Jiří Hubač a jedinečný herec Vladimír Menšík v tuzemsku vznikly dva opravdu výjimečné filmy coby klenoty naší televizní tvorby !! (12.09.2013)

Oproti mnohem celistvějšímu Ikarovu pádu působí Tažní ptáci epizodičtěji, skoro až seriálově. Příběh se odehrává ve stálých konfrontacích, přičemž mimo Káru a Fendrycha (a snad ještě Karlíka) nejsou postavy hlouběji prokresleny a (personalizované) prostředí léčebny – a koneckonců i venkovního světa působí panoptikálně: role všech jsou předurčeny a jakýkoliv čin či chování se zdají být pouhou recidivou – osobnostní jednoznačnosti. Necelistvost prohlubuje i rozštěpení příběhu na dvě dramata, jejichž průnik je vzhledem k závažnosti jejich spojení, podán poněkud úzce: odbývá jej teatrální výstup polepšujícího se, po němž následuje nový pád. Menšíkovo a Brodského herectví je ovšem odzbrojující a nezbývá než litovat, že z třetího filmu zůstal jen scénář. Tažní ptáci jsou skvělí právě jen jako druhý díl trilogie, přechod od strhujícího počátku k jistě neméně děsícímu konci. Torzo. (21.02.2017)

[3,5*]     Ešte depresívnejšie ako Ikarův pád (1977), divák tu prežíva nepríjemné, skľučujúce pocity takmer neprestajne, bez možnosti aspoň krátkej úľavy. Pokiaľ predtým hlavný hrdina  mal aspoň z času na čas normálny život a choval malú nádej, že sa z tej závislosti dostane, teraz už len prežíva v tvrdom režime liečebne s vedomím, že aj keby sa vyliečil, jeho predchádzajúci život mu to už nevráti. Prostredie liečebne je bezútešné (niečo ako Dobří holubi se vracejí bez humoru), divákovi sa naskytuje zúfalý pohľad na zúbožené bytosti, starých chlapov, ktorí stratili posledné zbytky svojej ľudskej dôstojnosti a chovajú sa ako malé deti. Menšík tu už nemá až taký priestor na svoje herectvo (o Hanzlíkovi, či Hlaváčovej ani nehovoriac), našťastie nastupuje Brodský, ktorý vo svojej role priam exceluje. "Tažní ptáci" sa mi javia o trochu slabší ako "Ikarův pád", viac z nich cítiť televízne spracovanie, nejdú až tak do hĺbky. Mimochodom, Hlaváčovej sa už ani neunúvali prirobiť šediny, takže spoločné scény s Hanzlíkom, ktorý má byť akože jej syn, pôsobia ešte úsmevnejšie. (25.10.2021)