VOD (1)
Série(2) / Epizody(11)
-
Příběh Jeffreyho Dahmera (2022) - 10 epizod
-
Příběh Lylea a Erika Menendezových (2024) - 1 epizod
Obsahy(1)
Usvědčený zabiják Jeffrey Dahmer (Evan Peters) za víc než deset let zavraždil sedmnáct mladých kluků a mužů. Jak to, že tak dlouho dokázal unikat spravedlnosti? (Netflix)
Videa (1)
Recenze (339)
Může být pro NEobolševickou Televizi Flagrantně Liberálních Imbecilů a Xenokratů větší stimul ke slastnému mnutí všech pseudoasimilačních a pseudointegračních orgánů a k nechutně demagogickému globalizování statisticky naprosto nepodstatných událostí z minulosti na současný celospolečenský problém, než když nějaká zkurvená bílá huba vraždila černoušky? Jistěže může! A sice, když jsou ti negroameričané navíc ještě buzeranti. To je pak prostě totální orgáč! Čili, není divu, že po takovém skutečném příběhu skočili soudruzi od politruků jako slepice po NETFLUSu a k maximálně pěti epizodám, jinak zcela dostačujícím a snesitelným k vykreslení veškerých zrůdovitých Dámrových psychotrampot, přičinlivě a angažovaně přidali ještě jednou tolik BLMLGBT+ manipulativně účelového lkaní, jako obvykle na úkor například invalidů, slepců a dětí s rakovinou bez ohledu na rasu a pohlavní dezorientaci. Výsledkem je brutálně vatěná, úmorně rozplizlá až k posrání vleklá agitka o miloučkých a spořádaňoučkých homomouřenínech, z nichž by bezesporu byli doktoři, inženýři a světoznámí umělci, kdyby v rovněž veskrze spořádaných, mravných a čisťoučkých ghettových HIVklubech nenarazili na predátora. Agitka, kde známého masouna téměř vymazává naprostá osina v prdeli v podobě sice kurevsky labilní, ale patrně veskrze uvědomělé prdelaté čokofeministky, čokoaltruistky a čokomandelinky, evidentně strádající bez čokohada, jejíž jediným příkořím byl občasný smrad v bytě ze sousedovic kulinářských experimentů, ovšem polovinu stopáže tu řádí více než zdivočelý Luther King a zachraple vyřvává, jako by ji samotnou Džefry právě pomlel do karbošů a pod bitchem otrokáře rozházel po bavlníkové plantáži. ()
Na jednej strane je dobré, že Netflix ukázal celý príbeh do konca, teda až po Jeffreyho "obrátenie" vo väznici a smrť, na druhej strane nemusel toľko so skutočným príbehom manipulovať. Záver dobre argumentačne ohodnotil Trevor. Cieľom Netflixu bolo využiť tento starý a silný prípad hlavne na propagáciu životného štýlu a rasovej príslušnosti obetí, čiže všetko BLM a LGBT je úžasné a nevinné a biely psychopat im ničí ich nepoškvrnené životy. Hoci nie všetky obete boli samozrejme čierne a páchateľ bol evidentne tiež gay. Samozrejme sa poukazuje na neschopnosť polície, ktorá je brutálne rasistická a černochom úmyselne nepomáha. Avšak keď už máme taký veľký príbeh, prečo chýbala odvaha tu ukázať niečo viac? Z tých vrážd, z tej surovosti a kanibalizmu sme tu videli možno pár sekúnd, čo je absolútne nevyužitý potenciál. ()
Dahmer je jeden z tých audiovizuálnych počinov, pri ktorom máte pociť, že recenzie naň by mali písať klinickí psychológovia a nie filmoví publicisti. V rovine štýlua rozprávania ide o príjemnú spomienky na (nie tak dávne) netflixové série, ktoré vo vás ostali dlhšie ako týždeň (Narcos, Midnhunter). Výborná práca s napätím, dramaturgická precíznosť pri uchopovaní kľúčových scén a retrospektív je okamžite stiredaná kráčaním po tenkých ľadoch v oblasti psychologizácie hlavnej postavy, resp. vo vykresľovaní portrétu Dahmera a doby, v ktorej kontexte fungoval. Miestami sa zdá, akoby seriál s Dahmerom sympatizoval a vykresľuje ho ako útlocitného nesmelého introverta, ktorého proste likviduje jeho necitlivé a konzervatívne okolie. Týmto mostíkom sa dostávame aj k portrétu konzervatívnej, homofóbnej a rasistickej Ameriky 70. a 80. rokov. Seriál akoby Dahmera ospravedlňoval, miestami s ním takmer chápavo sympatizoval a zo všekého vinil vplyvy okolia. Škoda, že to netočil Rob Zombie. ()
Čekal jsem, že na mě seriál udělá větší dojem. Překvapit a šokovat mě sice nemohl, protože příběh Jeffreyho Dahmera patří k těm nejznámějším, ale doufal jsem, že mě zaujme zpracováním, a to se právě nestalo. Což o to, celá záležitost měla velmi slušnou atmosféru, dojem mi ale trochu kazilo tempo a politika Netflixu, kterou jsem už okomentoval u jednotlivých epizod. Největším problémem se nakonec ukázal být počet epizod, kvůli kterému se příběh příliš natáhl a naředil. Nemůžu se zbavit pocitu, že by bohatě stačilo osm dílů s nahuštěnějším dějem k tomu, abych mohl být spokojenější a abych mohl hodnotit vyšší známkou. / Poučení: Méně je někdy více. Tohle často fakt platí. ()
Příběh Jeffreyho Dahmera jsem vždy vnímal jaksi osobně.. Jako tragický příběh citlivé a vnímavé lidské bytosti, která se z jakýchsi nejasných příčin svezla po klesající spirále až do nejtemnějších bažin existence, kde se zakázané fantasie, realita a noční můry kolektivního nevědomí společnosti setkaly v jednom neudržitelném a pro drtivou většinu lidí nepředstavitelném, mikrosvětě. Dahmer byl jedinečný, protože nebyl psychopat (alespoň ne podle klasických diagnostických nástrojů) a jeho případ otevírá mnoho nepříjemných otázek o temnotě v každém z nás.. Téhle sérii se dá vytknout mnohé. Od jakéhosi pokrytectví kdy tvůrci (i skrze scénář) proklamují, že nechtějí Dahmera povyšovat na popkulturní ikonu, přitom se Netflix dlouhodobě veze právě na vlně popularity fenoménu sériových vrahů. Přes ne úplně jasnou strukturu vyprávění (ty nahodilé skoky v čase působily spíše jako hra na efekt, než jako něco co by bylo důležité pro dějový oblouk). Až po ne úplně přesvědčivé roubování rasových motivů do příběhu. Navzdory těmto neduhům se ale seriálu podařilo nejen vystavět důstojný pomník obětem (minimálně z takové té přiblblé, akademicko-korektní perspektivy) a představit tento příběh jako vrstevnatou socio-psychologickou mozaiku, ale i (možná neúmyslně, nebo jen nepřiznaně) vykreslit Jeffreyho jako jednu z obětí sebe samého. Jako tragicky romantického antihrdinu, který se, ke svému zděšení, stal vším o čem tajně snil.. Úžasné jsou snad všechny dialogy Dahmera s otcem (který byl podle všeho v reálu komplikovanější osobou než seriál naznačuje). Peters hraje tak, že se z toho jednomu tají dech (ikdyž si nejsem úplně jistý jak se jeho interpretace kryje s reálným vystupováním J.D.). Cave-Ellisovský soundtrack doplněný hitovkou Please dont go, krásně tvoří náladu i atmosféru. Kombinace spíše krotkého vizuálu a explicitních zvuků je nápaditá a funguje překvapivě dobře. ()
Galerie (41)
Photo © Netflix
![Monstrum - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/166/740/166740440_a77421.jpg)
Zajímavosti (21)
- Jeffrey Dahmer (Evan Peters) pustí Tracymu Edwardsovi (Shaun J. Brown) snímek Vymítač ďábla 3 (1990). V jednom interview Jeffrey přiznal, že často před usmrcením své oběti sledoval právě třetího exorcistu. (Takeshi666)
- Jeffrey Dahmer sa dal naozaj pokrstiť v deň popravy Johna Waynea Gacyho, 10. mája 1994. Avšak úplné zatmenie slnka v skutočnosti prebehlo 3. novembra toho roku. (BlackTom)
- Evan Peters (Jeffrey Dahmer) se setkal s Jeffreym Dahmerem již v seriálu American Horror Story (od r. 2011), taktéž od Ryana Murphyho, přesneji tedy v epizodě Ďáblova noc (2015). V této epizodě slaví každoročně Halloween tito vrazi: Richard Ramirez, Aileen Wuornos, John Wayne Gacy, Jeffrey Dahmer a Zodiac. (Takeshi666)
Reklama