Kámoš

Nenápadný film o všedních věcech. 1) Základním rysem snímku je neokázalá nenápadnost. Nenápadní sympatičtí herci (zejména 28letý představitel Kristoffera Nicolai Cleve Broch s pěknou postavou a rovněž 28letý charismatický představitel otce malého chlapce Aksel Hennie), neokázale vedení 37letým režisérem Mortenem Tyldumem zpřítomňují všední příběh v nenápadném okolí stanice metra Tøyen center v Oslu. 2) Bohužel spolu s nenápadností jde i určitá nevýraznost. Nesměji se ani nepláču, k postavám jsem získal vztah asi jako k sousedům v domě - jde to s nimi, ale raději se od nich držím dál. Ačkoli považuji film za docela dobrý, znovu si ho asi nepustím. (08.01.2012)

Postavy ve filmu působí přirozeně a mladé publikum se s hrdiny může identifikovat, protože často mívá podobné problémy, které Kristoffer a jeho přátelé řeší. Výborný herecký výkon podává například Anders Baasmo Kristiansen v roli Stiga Ingeho, který trpí dobře uvěřitelným panickým strachem vzdálit se od svého domu, také neustálé Kristofferovo váhání mezi Elisabeth a Henriettou jistě kdekdo zažil. Hnidopich snad může konstatovat, že jen ten závěr je až moc happy. Jenže to už beztak s blížícím se koncem tušíte, a pokud by to dopadlo jinak, většina diváků by byla zřejmě zklamaná. (01.07.2005)

Ačkoli se to z mého hodnocení nemusí zdát, Kámoš není vyloženě špatný film. Možná je průhledný, ale to bych mu odpustil. To, co mne ovšem na Kámoši mrzí je plytkost. Naprosto ploché charaktery, jejichž vnitřní komplexnost se vytrácí někde ve třetí minutě po jejich objevení. Scénář našroubovaný tak kodrcavým způsobem, že by to drncalo i v tanku. Naproti to mu má ovšem krásnou "malou" atmosféru, příjemné herecké výkony a nadprůměrného Aksela Hennieho. Jenže právě kvůli neduhům to celé působí jako tak nějak divně poskládané a bez nápadu. A to u skandinávského filmu zamrzí o to víc, protože to pak působí, jako strašně klišoidní kaňka v sešitě plném vynikajících filmů ze severu. (22.04.2012)

Nenápadný filmík přinášející veliké překvapení. Neznámí herci excelují v ne zrovna lehkých rolích v komediálním dramatu v pravém smyslu toho slova. Od počátečních fórků až po závěrečné dojetí si příběh udržuje příjemné napětí, posouvá se jako by sám od sebe, přirozeně, aniž by na to autoři měli zdálnivě nějaký vliv. Oslava přátelství a nepatetické upřímnosti, jako by člověka po celou dobu hladila po srsti. (19.11.2011)

Kristoffer, Geir a Stig Inge jsou více přáteli než jen pouhými spolubydlícími. Společně také natáčejí vtipná videa s trampotami jejich všedního dne. Když se k těmto videím dostane producent televizní stanice TV2, stanou se ze všech tří ihned známé osobnosti. Jenže zveřejnit svůj život, své lásky a svá tajemství miliónům diváků může i s pořádným přátelství setsakra zamávat ... Musím říct wow - obdobně jako mne svého času hodně zasáhl Erasmus a spol, tak se to, a možná ještě více, podařilo tomuto nenápadnému norskému filmečku. Je to jeden z filmů, kdy divák touží stát se jedním z nich, mít takovéto kámoše a prožít to stejné co oni - a návrat ke všednímu životu je pak dost drsný. Hodně se mi líbilo i herecké obsazení - všichni tři hlavní protagonisté jsou ve svých rolích naprosto přirození, a nedovedu si v nich představit nikoho jiného. Snad jen ty holky nebyly až tak hezké, ale co bysme chtěli od chladných seveřanek, že ano :) (18.06.2012)