Padlé ženy

Hodně smutný film o tom, co se dělo v Irsku asi tak zhruba před 50 lety. Dívky, aniž by něco hrozného provedly byly mnohdy proti své vůli posílány na " převýchovu " do kláštera, kde však nacházely mnohdy jen tvrdou práci, hrubé zacházení a řeholi, která trvala mnohdy po řadu let. Pokud je tento příběh opravdu pravdivý, tak pobyt v tomto zařízení musel být naprosto zničující, hlavně na psychiku, tehdy úplně mladičkých dívek. A málem bych zapomněl na Geraldine Mcewan, ta totiž dokázala, že to není jen ta naprosto pohodová slečna Marplová, jak ji zná většiny lidí. Její matka představená byla naprostým ztělesněním zla, v zařízení, které mělo poskytovat úplný opak. (03.11.2014)

Výborně natočený film, který umí dosáhnout svého a pracuje s emocemi velmi šikovně. Od začátku skvěle rozvržený příběh, který se dopředu číst rozhodně nedá. Příjemná a přitom naléhavá kamera a pro mě neznámé herecké tváře, které rozhodně nezklamaly. Na druhou stranu by každému mělo být jasné, že se jedná o pohled z těch "nejčernobílejších" a Mullan se svou proticírkevní averzí vůbec netají. Dokonce se nám pokouší podsouvat odmítavý přístup ke "kolektivní" spiritualitě jako takové, což by jen trochu odpovědnější autor rozhodně nemíchal s tak okatě negativními tématy jako je zvůle jednotlivců i instituce v církevním nápravném ústavě. To, co se dělo uvnitř - alespoň podle filmu - netřeba komentovat; z logiky vykreslení postav, jejich "hodnot" a jednotlivých stran (chovankyně x sestry) vyplývá vlastně, že mezi sestrami se to hemžilo necitlivými a nelidskými sadistkami, které se nesnažily o nic jiného, než zcela fyzicky a především duševně ubít lidské osobnosti. K míře pravdivosti tohoto "faktu" se nebudu raději vyjadřovat - klášterů a řeholnic neznám vůbec málo. Zajímavé jsou i počáteční zápletky, kterými jsou naše hrdinky přivedeny do svého vězení - pochopitelně, že byly vybrány ty, při kterých dnešnímu divákovi naskakuje husí kůže a on si říká: "To jsme snad někde v Íránu?". Ta znásilněná ubožačka je geniálně absurdním příkladem, který musí pohnout žlučí snad každému - kde byla její vina? - samozřejmě, že nikde; to bylo prostě hnusné svinstvo, za které měl pořádně pykat někdo úplně jiný! Účinný je i druhý příklad, v němž hraje hlavní roli zřejmě závist, i když v katolickém Irsku šedesátých let byla jakákoliv vyzývavost brána už za hranicí přípustných norem (to nijak nehodnotím, jednoduše to tak bylo a musíme s tím počítat). Funguje i svobodná matka - avšak jen tady a teď. Předmanželský sex - věc dnes morálně neutrální - byl seriózním deliktem, za který "trest" přijít musel (také nehodnotím). Ještě je pak nutno podotknout, že principielně sloužily magdalénské domy jako "nápravné" zařízení pro prostitutky (neříkám, že je prostitutka něco špatného, ale společnosti také moc neprospívá). Co mě úplně dorazilo, bylo zobrazení pokrytectví kněží - dobrá, jasně, že se kupa příkladů najde, ale ten prostředek, jenž tu byl použit?! Když Buñuel pálí ve Viridianě trnovou korunu, říkám si, ty si koleduješ, už se ti někde ohřívá místečko (nadsázka!). Mullan to ale přepálil neskutečně - kam a po čem přišla proměněnná hostie! Jsi prase a demagog!! A církev na ten film reagovat nemusí, protože to není seriózní příspěvek do diskuse, která minimálně v Irsku běží na slušné obrátky! (24.10.2005)

Coby kritika bigotní omezenosti prostého lidu má tenhle film určitě svůj význam a chápu, že nejeden irský liberál má dneska potřebu vyřídit si účty s donedávna všemocnou katolickou církví. Ale já už podobných filmů viděl takovou spoustu, že příběh jsem příliš výrazně neprožíval a nad osudy všech těch nešťastných žen slzy neronil. Prostě film o tom, že náboženský fanatismus a z něho plynoucí společenské předsudky jsou zlo, a že nevzdělaní lidé se lehce ovládají, což snad není nic nového pod Sluncem. Jelikož ale před branami Evropy čekají na vpád myriády mnohem vylízanějších a omezenějších jinověrců, nepovažuju takovéhle propagandistické protikatolické filmy za nijak užitečné. (25.12.2017)

Ok, lidi jsou svině - ale co víc?! Svojí působivost tenhle film má, ale proč dusí své diváky a hlavně co jim chce sdělit? Tyhle drsňárny bez nějaké hlubší myšlenky, které jen šokují a vydírají diváka nekompromisním (a místy značně demagogickým) způsobem mi už lezou krkem. I když uznávám jejich řemeslnné kvality. (02.02.2004)

Na jak dlouho? A jakým právem? Bezvýchodnost situace si na vlastní kůži vyzkouší trojice „nemravných“ duší. Jedna se provinila jen pouhým flirtováním s chlapci z úctyhodné vzdálenosti, další udělala chybu tím, že se probůh nechala znásilnit od vlastního bratrance (výborná sekvence sledující tváře lidí beze slov s postupně jasným resumé), poslední zase porodila nemanželské dítě. V ústavu sv. Magdaleny ze sebe mají díky četným modlitbám a tvrdé práci v prádelně smýt skvrny hříchů, které „spáchaly“. Pocity bezpráví, zoufalství, nejistota o délce pobytu, fyzické tresty i pohrdlivé prohlížení nahých chovankyň chlípnými jeptiškami. Filmu výborně slouží neznámé herecké tváře, režisér sympatie projevuje pochopitelně mnohdy odevzdaným dívkám, z jeptišek se ale nesnaží dělat za každou cenu monstra – víc kritizuje společnost, která klidně vydá své děti do neznáma – nicméně když je příležitost trochu se pomstít (znemožnění duchovního), rád toho využije. Šokující je potom situace, kdy pro jednu z hlavních chovankyň přijde sourozenec a ona nechápe, že opustit tyhle chladné stěny je tak snadné.. Samotná projekce pak pro někoho slabší povahy snadná být nemusí, ale rozhodně stojí za to!! (29.03.2012)