Starý, nový, půjčený a modrý

Zábavný, kvalitní a hlavně totálně nehollywoodský (ostatně jako většina Dogma-tických filmů). Pěkným důkazem toho posledního mi byla pětice zabloudivších, asi tak šestnáctiletých diváků, sedících za mnou. Ty film tak rozhodil, že je donutil vykřikovat věty jako : "Dánové jsou idioti", "Už nikdy v životě nejdu na dánskej film" nebo moc pěkná věta "Hele, voni na sebe jenom čumí". Evidentně poprvé v životě viděli v kině něco jiného než "videoklip". (03.12.2003)

Vždycky jsem si říkala, že tragikomedie nesnáším. Jakože, doprdele, co to je za paskvil, buď je to, sakra, komedie, nebo drama, ne? Když se chci koukat na komedii, chci se zasmát a ne u toho brečet, nebo bejt v depresi. Po shlédnutí tohodle filmu, s odstupem času, mi ale došlo, že život takovej prostě je. Komickej a tragickej. Šťastnej a smutnej. Pěkně ruku v ruce. Tenhle film sice moc reálnej není (kdo by se to taky koukal, kdyby byl, že jo), ta tragikomičnost je tady dotažená hodně do extrémů, ale krásně vám u něj dochází, že to tak vážně chodí. Někdo má štěstí, někdo smůlu a většinou maj lidi obojí. Důležitý je, jak se k tomu postaví... Aby se neřeklo, že tady filozofuju a nehodnotím film: když mě nějakej film donutí takhle přemejšlet, něco do sebe mít musí. Tenhle naprosto miluju, ale znova už si ho nepustím. Je to na komedii fakt moc tragický... (02.05.2013)

Stará dobrá romantická zápletka v novém balení, s minimem půjčených nápadů sice nepřináší modré z nebe, ale potěší. Italština pro začátečníky mne mimo jiné naučila, že dánské komedie ve skutečnosti komediemi nejsou. Tohle smrtelně vážné romanticko-psychologické drama jí rozhodně není a pokud se párkrát usmějete (jakože asi jo), nejspíš těm hořce úsměvným výjevům z našich trapných životů. Někdo se ožení, někdo zemře, někdo se zblázní – tak už to na světě chodí a buďme rádi, jak originálně ten notně (o)jetý „kruh života“ protentokrát roztočila režisérka Natasha Arthy. Většina dánských sušenek nesklouzne do krku tak hladce. 70% (13.02.2008)

To je těžké, první polovina se mi moc nelíbila, druhá byla podstatně lepší a tak to nakonec nechávám na lepší trojce. Je to taková směsice komedie, dramatu a romantiky, přičemž na tom posledním je sympatické to, že staví většinu žánrových klišé na hlavu, takže jsem si nebyla nikdy jistá, jak se to vlastně vyvine dál, ale v podstatě ten, kdo se už nějaký ten pátek pohybuje ve studených vodách severského filmu, bude tak nějak vědět o čem je řeč. Civilní herecké výkony, spousta psychologie a rozhovorů jak vystřižených ze života a sem tam nějaká úsměvná vylomenina. (03.11.2013)

Myslím si, že až tolik informací by se nemuselo do obsahu nahoře psát, protože když si ho přečtu před filmem, tak tam nebude pro mě už téměř nic překvapujícího. Klasická dánská dramédie, kde je přimícháno spíš víc té tragédie a smutku, ale já byla opět nesmírně spokojená, protože přesně něco takového jsem potřebovala vidět. Že život je někdy pořádně zamotaný a vyváznout ze spletitých situací a neudělat si pár smutných zářezů na srdci je někdy sakra těžký. Katrinu hrála naprosto bezvadně Sidse Babett Knudsen a já chápala, jak těžko se někdy byť i velmi blízkému říkají ty krásné momenty z našeho života, ale vzápětí jak se strašně těžko oznamuje přímo tragická zpráva jako v tomhle případě Thomsenovi. Ta linie rozlučky kluků byla sice trochu slabší, ale jinak tenhle snímek každému ráda doporučím, díky za takové tipy. A za pejska :-) (23.07.2015)