The Man Who Stood in the Way
Muž, ktorý stál v ceste
Režie:
Petr NikolaevScénář:
Ivan FílaKamera:
Ramūnas GreičiusHudba:
Michal NovinskiHrají:
Tomáš Töpfer, Zuzana Mauréry, Adrian Jastraban, Alois Švehlík, Jiří Ployhar ml., Dano Heriban, Přemysl Bureš, Jaroslav Mendel, Miroslav Táborský (více)Obsahy(1)
Strhující příběh lékaře a politika Františka Kriegla zachycuje dramatické události 21. srpna 1968, kdy byl v noci společně s čelními představiteli KSČ (Alexander Dubček, Oldřich Černík, Josef Smrkovský, Josef Špaček, Bohumil Šimon) zatčen a unesen do Moskvy. Byl jediným československým politikem, který se v zajetí i pod hrozbou likvidace postavil Leonidu Iljiči Brežněvovi a nepodepsal Moskevský protokol, dokument, jenž znamenal souhlas s okupací Československa. Filmové drama v hlavní roli s Tomášem Töpferem odhaluje zrůdnost komunistického režimu se zaměřením na hrdinu Pražského jara a nejvyhrocenější úsek jeho života i novodobých dějin Československa. (Bio Illusion)
(více)Videa (29)
Recenze (76)
Skutečné historické situace jsme měli možnost vidět už v příslušném dílu seriálu České století (samozřejmě epizoda k srpnu 1968), tady jsme si je "zopakovali" s jinými herci ve stejných rolích. K tomu přibyla postava Kriegelovy manželky a také některé situace z Fílovy předlohy, které byly vymyšleny, např. Sovět, který místo Kriegela zastřelil sebe, sex Kriegelovy ženy v nacistickém koncentráku zachycený na fotografii. I z toho důvodu, že mám raději filmy, které si takové "zajímavé detaily" nevymýšlí, se mi líbí více epizoda z Českého století než tento průměrný film s Töpferem v hlavní roli. Mimochodem, pokud vím, příslušnost Ludvíka Svobody k NKVD či KGB není doloženou záležitostí, ale čirou spekulací antikomunistů. Jsem rád, že jsem viděl kvalitní herečku Mauréry ve výrazně kladné roli. Film celkově glorifikuje postavu Františka Kriegela. Společně s jinými představiteli Charty 77 a sebeobětovanými Palachem a Zajícem patří k nemnoha postavám těsně přednormalizační a následné normalizační doby, které jsou líčeny jako hrdinové. Nejsem si jistý, zda je takový narativ nejšťastnější (rozuměj nekriticky adorovat několik osobností, zatímco zbytek národa označovat za zbabělce a bezpáteřníky). ()
Mimořádně kvalitní (na české poměry dvojnásob) film, který však nelze docenit bez hlubší znalosti kontextu. I přes mnohá zjednodušení bude pro mladou generaci, která možná tuší, kdo byl Dubček, těžko stravitelný. Se znalostí kontextu se však jedná o dle mého názoru skvělý snímek, který velmi věrohodně vykresluje tehdejší situaci. I přes mnoho kritiky směřované na (na první pohled) omezenou práci s hlavní postavou je film nadprůměrně povedený. Naopak více času věnovanému Krieglovi bych vnímal možná na škodu, protože bez důsledného vykreslení okolností a vztahů, které logicky zvyšuje čas vedlejším rolím, by film mohl působit jednotvárněji a nebavil by tolik. Co bych však vytkl, tak nevyužitý potenciál scén vzdoru v podání hlavního hrdiny, kde bych očekával významnější zapojení emocí a důrazu. Ústřední take home message vyznívá i dlouho po závěrečných titulkách - "co jsme měli udělat jinak? - Nepadnout na kolena a neposrat se". Byl jsem na promítání v neděli večer, končilo to k jedenácté hodině v noci a i přes to sedělo skoro celé kino bez hnutí až dojedou titulky (v doprovodu skvělé hudby). ()
"Neměli jste padnout na kolena a neposrat se...." Ačkoliv samotný název filmu napovídá tomu, že by měl být hlavně o Františku Krieglovi, muži který jako jediný dokázal doposledku vzdorovat ruskému nátlaku, nakonec je to spíše film o těžkých časech po okupací Československa v srpnu 1968. Na první pohled může člověka asi překvapit, kolik prostoru zde má postava Gustava Husáka (a to včetně retrospektiv z období jeho vězení v 50. letech). Ve finále však ta konfrontace těchto dvou postav (s velmi podobnými východisky ale odlišným chováním po okupaci) je dost zajímavým konceptem. Zvláště pokud platí, že ti dva byli skutečně vcelku blizci přátelé. Už jen proto nemohu souhlasit s hlasy, že tento film je jen jakousi "nastavovanou kaši" jednoho z dílů seriálu České století. Asi bych sice ocenil větší ponor do soukromí Kriegla, přesto i to malo, co se ve filmu objeví (jeho perfekcionalismus v roli primáře, natlak na Kriegla přes jeho ženu) má svou vypovídací hodnotu. ()
O Kriegelovi se vice dozvite v romanu Ivana Fily z roku 2018 se stejnojmenym nazvem Muz ktery stal v ceste. Lekar, primar a politik Krieger jako jediny nepodepsal ponizujici moskevsky dokument. Film popisuje hlavne toto a to docela prehledne. A uz se nevenuje dalsimu disidentskemu zivotu Kriegela. O Kriegelovi se toho proste moc nedozvite. Pripomina to Ceske stoleti. Je viditelna snaha vytvorit hrdinu, ktery je prisny a lidsky. Politicke uvahy chybi. Cernobile sceny maji asi navodit pocit autenticnosti. Adam Jastraban hraje soka Kriegela Gustava Husaka presvedcive. Daniel Horibal slabeho Dubceka take. Smutne je, ze herec pred premierou ve strednim veku zemrel. ()
Osobnost Františka Kriegla (1908-1979) si samozřejmě zasloužila vlastní film, protože dosavadní politická figurka, tak jak vyznívala v jiných filmech věnovaných srpnovým dnům, byla samozřejmě nedostatečná. Bohužel i tak jsme se opět dočkali jen rozšířeného pohledu na invazi, klasické obrazy doplnila Krieglova lékařská praxe a jeho dny v sovětském vězení, kdy se neúčastnil vyjednávání s Brežněvem. Minimální prostor dostala také jeho žena Riva (1908-2001). Ale abychom mohli docenit jeho postoj a abychom ho mohli alespoň částečně pochopit, musel by být natočen skutečný životopis haličského žida, který za republiky vystudoval na pražské německé univerzitě lékařství, ve 30. letech se zapojil do občanské války ve Španělsku atd. a to bychom byli teprve na začátku. 20. století se někdy nádherně zrcadlilo v osudech právě takových jednotlivců, jejichž cesty a motivace bychom měli lépe znát. Nikolaevův film je bohužel sotva dostatečný, herecké výkony Töpfra a Mauréry jsou výborné, ale celek je zkratkovitý a ničemu nepomáhá obsazení Jastrabana jako Husáka, pokud už ten stejný herec hrál Dubčeka a podobné lajdácké omyly. Muž, který stál v cestě je možná dobrý film pro někoho, kdo s tématem teprve začíná, ale divák, který kromě mnoha dokumentů zná také britskou Invazi, epizodu Musíme se dohodnout nebo již zmíněného Dubčeka, bude více kritický. ()
Galerie (57)
Zajímavosti (10)
- Původně měl film 358 obrazů. To je na celovečerní film moc, délka se blížila ke čtyřem hodinám. „Ale k úpravám jsem přistupoval s velkou úctou. Snažil jsem se postupovat filmově a příběh divácky zpřehlednit a zjednodušit,“ popisuje Petr Nikolaev své úpravy Fílova scénáře. (sator)
- Adrian Jastraban se o Gustáva Husáka, kterého ve snímku ztvárnil, začal zajímat už během natáčení filmu Dubček (2018). Podle jeho slov jej zaujal velký životní oblouk, kterým si Husák prošel od mladické aktivity v církvi, přes oddanost komunistické ideologii, která ho nejdříve uvrhla do vězení, aby následně stanul na nejvyšším mocenském postu, až po potřebu se vyzpovídat v závěru života. Husák byl pro Jastrabana takřka vysněná role. Dodává k tomu: „Po svém obsazení do filmu Muž, který stál v cestě jsem chrlil na režiséra Petra Nikolaeva všechny možné informace, protože jsem měl Husáka opravdu nastudovaného. Dávali pak na mě pozor, abych ho ve filmu moc neobhajoval, protože by to neplnilo zadání scénáře. Snažil jsem se jen vyhnout černobílému pojetí, protože pro mě je zajímavější sledovat, jak slušný člověk, který sám zažil kruté zacházení, selže a začne najednou dělat hrozné věci. A v závěru života si to uvědomí.“ (Komiks)
- Uznávaný režisér Jiří Svoboda se ke skutečnosti, že byl autor původního scénáře Ivan Fíla na režisérské pozici nahrazen Petrem Nikolaevem v roce 2022 písemně vyjádřil takto (kráceno): "Považuji za nezbytné podotknout, že s kolegou - spisovatelem, scénáristou, režisérem a fotografem Ivanem Fílou jsem se viděl asi třikrát v životě. Více, než pozdravy jsme si nevyměnili. Ještě méně znám producenta Miloslava Šmídmajera, a kolegu Petra Nikolaeva jsem viděl pouze jednou a z dálky. Nejsem tedy vůči nikomu ze zúčastněných podjatý. (...) Ivan Fíla napsal pro producenta Miloslava Šmídmajera scénář a posléze vydal stejnojmenný skvělý román, který se dočkal reedice. Ivan Fíla byl přirozeně nejpovolanějším kandidátem na to, aby film také režíroval. (...) Mezi producentem a režisérem vznikly časem rozpory a ze vzniku mravně a politicky nepochybně potřebného filmu se stala poněkud nechutná causa, ve které se obě strany uchýlily k argumentaci finanční a právní, a vzájemným výhružkám soudy. (...) Právní argumenty, kdo měl při podepisování smlouvy za sebou lepšího advokáta, pro mne nehrají roli. Advokáti a konta dnes hrají dominantní roli v životě společnosti. Zkouším si ale představit, zda by si za minulého režimu z ryze etických důvodů odvážil státní film sebrat Miloši Formanovi scénář filmu Lásky jedné plavovlásky a přidělit ho jinému režisérovi. Pokouším si představit, že by se našel v tehdejším Československu režisér, který by kývnul na výzvu režírovat film Panelstory, který připravovala a natočila režisérka Věra Chytilová. Na Barrandově jsem pracoval 22 let a podobný případ si nepamatuji. Vzpomínám si jen, jak mně byl nabídnut scénář Prodavač humoru, jehož scénář napsal Roman Ráž. Kolem scénáře se potenciálně pohybovali režiséři Jiří Krejčík a Věra Chytilová. Scénář mně byl nabídnut s komentářem, že vedení filmu ani jednomu z nemilovaných režisérů film nesvěří. Zvedl jsem telefon a dotázal se obou, zda film stále chtějí dělat, nebo od záměru odstoupili. Jakmile mi Věra řekla, že o scénář nadále stojí, zavolal jsem vedoucímu skupiny, že považuji za eticky zcela nepřijatelné, abych scénář bez mrknutí oka přijal. Zdůrazňuji, že ani jeden z režisérů nebyl autorem scénáře a ani jeden z předurčených režisérů neměl žádný závazný dokument, že je mu režie přislíbena. Kdybych byl reagoval jinak, vyčlenil bych se z pospolitosti barrandovských tvůrců a nepochybuji, že můj kamarád, spisovatel Roman Ráž, by mi to neodpustil. Nejen na film, ale na památku nesmírně statečného Františka Kriegla, který doslova riskoval v Moskvě život brežněvovskou kamarilou, vrhají právní tahanice, i způsob, jakým byl Ivan Fíla bezskrupulózně nahrazen jeho kolegou, skvrnu, jakou si dějinný hrdina sovětské okupace 1968 rozhodně nezaslouží." (NIRO)
Reklama