Muž, který stál v cestě

Skutečné historické situace jsme měli možnost vidět už v příslušném dílu seriálu České století (samozřejmě epizoda k srpnu 1968), tady jsme si je "zopakovali" s jinými herci ve stejných rolích. K tomu přibyla postava Kriegelovy manželky a také některé situace z Fílovy předlohy, které byly vymyšleny, např. Sovět, který místo Kriegela zastřelil sebe, sex Kriegelovy ženy v nacistickém koncentráku zachycený na fotografii. I z toho důvodu, že mám raději filmy, které si takové "zajímavé detaily" nevymýšlí, se mi líbí více epizoda z Českého století než tento průměrný film s Töpferem v hlavní roli. Mimochodem, pokud vím, příslušnost Ludvíka Svobody k NKVD či KGB není doloženou záležitostí, ale čirou spekulací antikomunistů. Jsem rád, že jsem viděl kvalitní herečku Mauréry ve výrazně kladné roli. Film celkově glorifikuje postavu Františka Kriegela. Společně s jinými představiteli Charty 77 a sebeobětovanými Palachem a Zajícem patří k nemnoha postavám těsně přednormalizační a následné normalizační doby, které jsou líčeny jako hrdinové. Nejsem si jistý, zda je takový narativ nejšťastnější (rozuměj nekriticky adorovat několik osobností, zatímco zbytek národa označovat za zbabělce a bezpáteřníky). (26.05.2023)

Můžeme jen hádat (respektive vyčíst z internetových článků), na čí straně byla vina ohledně rozepře při natáčení tohoto filmu, každopádně výsledný tvar je kompromisem mezi strohým popisem historických událostí a dilematy jednotlivých historických postav. Ano, je to občas povrchní, jistě, hudba zase hraje většinu stopáže (ale Michalovi Novinskimu se fakt povedla), ovšem výsledný tvar mě zkrátka a dobře nepopouzí tak, jako mnohé jiné. Příspěvek k českým dějinám, který z hlediska faktografického i filmařského došel na půl cesty. Vždyť i ten oceňovaný román Ivana Fíly hodně fabuluje. (30.05.2023)

V úvodu filmu je citát" Potomstvo nepochopí, proč jsem znovu museli žít v tak hluboké tmě, když už jednou nastalo světlo". Autorem je Sebastian Castellio - francouzský humanistický učenec, filozof a protestantský teolog. Detailněji a autentičtěji se postavou Františka Kriegela zaobírají dokumenty: Léčba dějin - průzkum odkazu Františka Kriegela ( 2013) a František Kriegel: Sám proti Moskvě (2023). (01.12.2023)

Začiatok mi prišiel taký nejaký rozhádzaný, koniec zas odfláknutý. Príliš krátky, povinný, aj celok filmu pôsobí ako také štandardizované žánrové remeslo. Stredná časť filmu je pravdaže silná, kompaktnosť a zovretosť tých udalostí ju k tomu predurčuje, z toho by napätie a emócie nevyžmýkal len úplný babrák. Plusom je sústredenie na niektoré aspekty, ktoré ešte vo filme neboli veľmi reflektované. Značná pozornosť venovaná Husákovi a Svobodovi naopak takmer až implikuje otázku, kto z tých troch bol vlastne tým "mužom, čo stál v ceste" a čomu vlastne. Inak to beriem maximálne ako doplnenie toho, čo sme už videli a mám pocit, že lepšie spracované (v ČESKOM STOLETÍ aj slovenskom DUBČEKOVI). Herci sa príliš nepodobali a úplný bizár je obsadenie A. Jastrabana, ktorý už dvakrát hral Dubčeka, do úlohy Husáka.... Prekvapivým zistením je, že film o Františkovi Kriegelovi sa jemu samotnému venuje iba čiastočne a vyslovene márni príležitosť zobraziť výjavy z jeho dobrodružného života počínajúc cestou mladého Žida z Haliča do Prahy, cez trojročné angažovanie sa v španielskej občianskej vojne a niekoľkoročný pobyt v Ázií až po vzťah s Fidelom Castrom, ktorému po kubánskej revolúcií robil poradcu... Namiesto toho sa ide na istotu s tým, čo dobre poznáme a už sme aj videli lepšie sfilmované... a to je škoda. (08.06.2023)

Osobnost Františka Kriegla (1908-1979) si samozřejmě zasloužila vlastní film, protože dosavadní politická figurka, tak jak vyznívala v jiných filmech věnovaných srpnovým dnům, byla samozřejmě nedostatečná. Bohužel i tak jsme se opět dočkali jen rozšířeného pohledu na invazi, klasické obrazy doplnila Krieglova lékařská praxe a jeho dny v sovětském vězení, kdy se neúčastnil vyjednávání s Brežněvem. Minimální prostor dostala také jeho žena Riva (1908-2001). Ale abychom mohli docenit jeho postoj a abychom ho mohli alespoň částečně pochopit, musel by být natočen skutečný životopis haličského žida, který za republiky vystudoval na pražské německé univerzitě lékařství, ve 30. letech se zapojil do občanské války ve Španělsku atd. a to bychom byli teprve na začátku. 20. století se někdy nádherně zrcadlilo v osudech právě takových jednotlivců, jejichž cesty a motivace bychom měli lépe znát. Nikolaevův film je bohužel sotva dostatečný, herecké výkony Töpfra a Mauréry jsou výborné, ale celek je zkratkovitý a ničemu nepomáhá obsazení Jastrabana jako Husáka, pokud už ten stejný herec hrál Dubčeka a podobné lajdácké omyly. Muž, který stál v cestě je možná dobrý film pro někoho, kdo s tématem teprve začíná, ale divák, který kromě mnoha dokumentů zná také britskou Invazi, epizodu Musíme se dohodnout nebo již zmíněného Dubčeka, bude více kritický. (18.01.2024)