Hrozba smrti

Původní Road House miluju. Svlečte ho o kouzlo osmdesátek, sex appeal, bojovou filozofii, brutalitu, kouzelně neuvědomělou přestřelenost vyměňte za uvědomělou, praktické efekty vyměňte za odpudivý digitál a máte nový Road House. Fakt, že tohle mělo obří sledovanost, svědčí o tom, jak současným divákům chybí maskulinní podívaná. Souhlasím. Ale já ji chci i kvalitní a zábavnou. (26.05.2024)

Recept, jak z poctivého, vcelku hutného, originálního a zábavného osmdesátkového vývaru uklohnit vietnamskou prdelačku pro lobotomy: Vezmeme docela konzistentní původní děj, rozemeleme napadrť a z takto vzniklého pyré náhodně vycedíme zhruba čtvrtinu. Přidáme jako vždy vzorně prkenného, středně vysekaného Džejka, předem povařeného tak, aby se tvářil jakože sympaticky a namísto herectví celou dobu předváděl, jaxi ve fitku vyrýsoval břišáky. Dosaženou řídkou hmotu rozmixujeme s downími hovny, přisypeme bandu trpících negrů, aby to bylo na skus dostatečně progresivní, a zahustíme obskurní kreací těžce vypatlaného, totálně koženého a navýsost trapného poloopa MekŘehoře. Dochutíme opravdu jen špetkou přitroublého, choreograficky špatného bitkaření několika pašeráků melounů, dvě hodiny dusíme do hněda, ozdobíme scénáristickou bezradností a podáváme spolu s IQ stimulanty v psích miskách bez příboru již slintajícím skalním fanouškům Mentálně Malformovaných Agresorů. Dobrou chuť, kluci! Asi bych měl na tomto místě spíše vydat skřek „grhhhtrrrrrchchch“ a doprovodit jej posunky bušení do hrudi a ukazování si prstem do huby, aby to kluci dostatečně zfotosyntetizovali. (24.03.2024)

Úprimne sa priznám, že napriek tomu, že som videl nespočetné množstvo filmov, tak Road House z roku 1989 mi akosi unikol a popravde ani som do príchodu tohto remaku netušil, žeby sa malo jednať o nejaký kultový snímok alebo klasiku z osemdesiatich rokov. Skôr mám pocit, že dnes už je za klasiku považované všetko len, aby sa filmové štúdia mohli zviesť na falošnom pocite nostalgie aj pri filmoch, ktoré zapadli prachom a nikto si ich remake nežiadal. Porovnávaniu sa teda vyhnem a budem k tejto novej verzii pristupovať ako k samostatnému, novému filmu. Vo výsledku sa totiž jedná o takú neambicióznu, no neškodnú chlapskú jednohubku, s fajn letnou atmosférou rozplálenej Floridy, ktorú na svojich pleciach tiahne opäť raz vynikajúci Jake Gyllenhaal. Doug Liman už v minulosti dokázal, že akciu vie natočiť, akurát problémom je zbytočne prestrelená stopáž na podobne uvoľnený film a zbytočné pokusy tomu dať občas serióznu tvár. Vznikol tak film, ktorý nevie, či chce byť len uvolneným akčným Béčkom s prehrávajúcimi záporákmi akým je absolútny neherec, UFC bojovník Conor McGregor alebo serióznym thrillerom, ktorý chce dať postave Daltona (Jake Gyllenhaal) nejakú uveriteľnú psychológiu. Mňa bavila skôr tá prvá viac old-schoolová polovica s Jake Gyllenhaalom, v tej druhej s príchodom Conora McGregora film trochu uletí až doletí k zbytočne prepálenému finále. So síce dobre natočenou akciou, ale pocitom pomerne zbytočne tupého Béčka. Road House by si však v letným mesiacoch neurobil hanbu ani v kinách, úprimne dostávajú sa tam omnoho väčšie sr*čky, čo sa o väčšine stream produkcie, hlavne z Netflixu, nedá povedať, takže vo výsledku vlastne taká mierna spokojnosť s týmto skôr priemerným akčňákom. CELKOVO: 6/10 (26.03.2024)

Naštěstí se jedná o remake, který obsahuje některé neduhy originálu a vlastně přidává i některé další. Hlavně tedy, délka filmu je prostě vražedná. Dvě hodiny na podobné "blbiny" jsou zkrátka moc. Gyllenhaal má do Swayzeho charismatu hodně daleko, ale on se s tím vyrovnal po svém a první půlhodinu je s ním neskutečná sranda. Postavu de Almeidy bych úplně zrušil. Přímo mě rušila. Stačila by mě ke štěstí pouze zápletka kolem Road Housu a jeho násilné převzetí. Conor potěšil, záporáka si neuvěřitelně užívá a vlastně poprávu ukáže, že v samotné bitce by viditelně slabšího Jakea zabil. Takže ano, snímek určitě neudělá původní kultovce ostudu. Je to stejně pitomé jako tehdy akorát to posunulo akční scény do ještě větších absurdit. "Béčko pičo, no co je ještě." Jak by řekl Kašpárek. 70% (26.03.2024)

Osmdesátková klasika, Gyllenhaal ve formě a ve stoprocentním nasazení, Doug Liman za kamerou, Prime Video jako streamovací služba, která jde těmhle chlapským výplachům naproti… výsledek? No řekněme, že zůstal za očekáváním. Nový Road House je film, jehož tvůrci jakoby nepochopili, v čem tkví kouzlo přímočarých akčňáků z osmdesátých let a sami si podrážejí nohy. Přepálenou délkou, nefunkčním hrdinou, jenž se celou dobu usmívá a tváří jako nejhodnější člověk minimálně na Floridě, ale my víme, že tam někde to trauma je… jenže když to víme, není nutné čekat sto minut, než se to vyřeší. A mezi tím trávit čas s nudnými vedlejšími postavami, které jsou stejně pitomé jako v originálu, jen tu bůhvíproč dostávají mnohem víc prostoru a vypráví o svých životních bolístkách. A hraje k tomu sakra moc muziky a zasněně se čumí do blba.    Zdržuje to od bitek. I když to možná není zase až tak velký problém. Gyllenhaal se namakal, McGregor si svého šílence užívá a zbytek chlapského osazenstva je tu jen proto, aby dostal přes držku a Daniela Melchior kvůli tomu, aby hlavního bouchače nepokrytě balila. To je v pořádku. Ale to, jak Liman akční scény pojímá, co za kraviny vymýšlí s kamerou a jak moc vehementně se pokouší být jiný a novátorský, jen aby mu to obvykle vybouchlo do ksichtu (fakt se na to nekouká moc hezky), je poslední hřebík do rakve zklamání. Nový Road House vlastně nedělá vyloženě dobře prakticky nic. Něco dělá průměrně, něco málo lehce nadprůměrně, ovšem většinu času je prostě úplně mimo. A u toho nudí. (22.03.2024)