Její tělo

Zdlouhavé záběry s maximálně televizní kompozicí. Které působí spíše jako nevzrušivý dokumentárně pojatý obrazový doprovod příběhu, který si přečteme zde na ČSFDS v obsahu nebo kdekoliv jinde na webu. A příběh o ženě, která sice umřela mladá, ale to žádným způsobem neospravedlňuje to, co dělala. Jako mám ji litovat? Nebo co po mně tvůrci chtěli? Denně umírá hromada lidí, kteří se ve svém životě alespoň snaží něco se sebou dělat, něco změnit, někomu pomoci. Proč mám fandit sportovkyni, která se po úraze dá na porno a pak umře na nádor v mozku? A jako sorry, fakt tímhle chtěly tvůrkyně nějak podpořit feminismus a bojovat proti těm maskulinním chlapům? Se jim nějak nepovedlo, řekl bych. Medvědí služba. (17.04.2024)

Milé překvapení. O Andree jsem před uvedením filmu neslyšel, o to víc mě její tragický příběh šokoval, ačkoliv to pro mě bylo na úkor filmu samotného, jelikož jsem se to stejně dozvěděl. V záplavě českých komedií jsem ocenil, jak syrově je příběh podán a tvůrci se skutečně nemažou s nějakou cenzurou. Překvapilo mě však vlažné přijetí filmu, o to víc musím zdůraznit a ocenit jeho kvality a vy si Její tělo aspoň na tom Netflixu dejte. (03.08.2024)

Film se měl vydat trochu jinou cestou a zaměřit se na problémy, které řeší z jiného úhlu. Upřímně jsem, ale i lehce potěšen. Bál jsem se, že se zde pojede hlavně přes erotiku a její nadpoužívání, aby to vůbec někoho zaujalo. Ovšem to se nestalo, a ačkoliv zde erotika a nahota je (například poprsí Natálie Germáni vidíme už v páté minutě), tak film nevyužívá okolních témat dostatečně. Mohli se zaměřit více na problematiku, konce sportovní kariéry a na rozhodnutí se prodat do porno průmyslu. Mohli se více zaměřit na fakt, že naše hlavní postava nemá na výběr. Nebo (a to by se mě jako sportovnímu fanouškovi velice líbilo) na fakt, že jsou sportovci u nás vedeni špatně a když přijde fatální zranění jejich život se obrátí do těžkých cest. Bohužel se snímek spoléhá na expoziční režii, kterou sice zvládá dobře (spíše, než porno záběry jsou tady hojně sekvence s akvarijními rybkami), ale často pak působí, že rozhodnutí postav jsou zvláštní, nevybudované a podobně. Svou vinu na tom má i fakt, že některé dialogy působí opravdu nuceně a upřímně nevím, jestli je to vina herců nebo prostě jen špatně napsaných scén. Dále se nepovedlo úplně rozložit tempo, kdy první polovina působí neskutečně vlekle (i v druhé se takové pasáže najdou) a konec se sfoukne během maximálně desíti minut. Je to prostě jen průměrné drama, které je obohacené o erotiku, ale nic navíc vám nepředá. Ale snaha tam aspoň je… nebo já ji tam teda vidím. To ovšem nevyrovná to zklamání z hodně nevyužitého potenciálu, jaký příběh Andrey Absolonové nabízí. (19.11.2023)

Andrea Absolonová prožila tři/čtyři zajímavé/osudové události, tento film nás o nich adekvátním způsobem informuje, ale nedaří se mu mezi nimi najít žádné zajímavé dramatické souvislosti, ze kterých by něco vyplývalo. Pokud tvůrci namítají, že "ale takhle to doopravdy bylo", měli radši natočit dokument. (07.11.2023)

18+ Natálie Císařovská uvažuje podobně jako já. S osudem Andrey Absolonové (1976-2004) se seznámila skrze její nekrolog, což ji posléze inspirovalo k paralele mezi vrcholovým sportem a pornem a na této úvaze vystavěla hraný film. Podle reakcí obyčejných lidí i (rádoby) profesionálních recenzí usuzuju, že většina Císařovské zbaštila i s navijákem hru s propagací filmu.  Někteří jsou dokonce zklamaní z toho, že Její tělo není více sexy nebo naopak nesleduje předpokládaný pád na dno. Císařovská ale nechápe změnu kariéry Absolonové jako morální pád na dno, ale jako logický krok v dané situaci. Její film mnohem víc vypovídá o tom, jak moc toxické je prostředí vrcholového sportu, jak snadno lze pracovat s tělem jen jako s nástrojem, pokud vám ho už v dětství někdo vezme. Co se stalo v životě hlavní hrdinky? Ze dne na den musela ukončit sportovní kariéru kvůli úrazu krční páteře. Neměla v záloze žádnou druhou kariéru (tady vykřičník směřuje k rodičům a trenérce), po uzdravení měla pouze své vytrénované tělo. Poprvé o něm mohla rozhodovat, postupně se začala uzdravovat z tréninkového drilu, začala jíst, menstruovat (další vykřičník směrem k zanedbání péče rodičů a trenérky), rozhodovat o svém sexuálním životě. A jediné, s čím uměla pracovat, byla ambice po úspěchu. A tehdejší české porno nabízelo novou příležitost. Nebyla to jen výrobna levných scén pro internet, byl to svět sám pro sebe, točili se v něm zajímavé peníze, existovala v něm ocenění, která měla nějakou váhu. Nezainteresovaní tento rozdíl asi nedokážou vstřebat, ale určitě je možné si dočíst knihu vzpomínek Tarry White Porno a já, která dle vlastních slov nastoupila do branže půl roku po smrti Absolonové / Ley de Mae a prožila si s jejími bývalými kolegy a kolegyněmi veškeré emoce zármutku. Kdo má odvahu sledovat některé celé filmy Ley de Mae, tak určitě zvládne taky pochopit, jak úspěšná byla a že se jí s tímto řemeslem skutečně podařilo vycestovat a nezůstalo jen u planých slibů malé české produkce. ___ Výjimečně jsem byla na projekci v plném sále a bylo zajímavé sledovat různé falešné vzdechy pohoršení a ujišťování se mezi sedačkami o tom, že je to "opravdu hrozné, co se na plátně děje". Podobně zábavné reakce naposled pamatuju z projekcí Nymfomanky ;) (11.12.2023)