Jako zabít ptáčka

// Baví mě, jak si člověk během let k podobným filmům vytvoří v hlavě určitý obrázek, ale když se na ně pak konečně podívá, zjistí, že jsou ve skutečnosti něčím zcela jiným. Stejně jako s Casablancou se mi to teď stalo i s Ptáčkem a opět jenom zírám, s jakou lehkostí se tehdy takové příběhy vyprávěly. Takový malý velký film, na kterém je strašně cítit, že vychází z naprosto dokonalé knížky. V tomhle případě ho to ale jenom posiluje. Úchvatná záležitost. 10/10 (18.12.2016)

To kill a Mockingbird - křehké vyprávění o životě na americkém venkově třicátých let, soustřeďující se především na problematiku neomezovaného rasismu. Vizuální černobílá stránka filmu podkresluje atmosféru doby, kdy se příběh odehrává, v cenrtu příběhu nestojí Gregory Peck (který je jako Atikus obligátně extrémně charizmatický a přitom skromě civilní), ale jeho dvě děti, Jem a malá Scout (taktéž velice přesvědčivé výkony). Narace filmu je na ně vzorově omezená - zprostředkovávají nám celý příběh a my nevíme ani nevidíme nic, co nevědí a nevidí ony. Síla příběhu samotného (předloha byla oceněna Pulitzerovou cenou) je samozřejmě hlavní pilíř tohoto krásného díla a v ničem si nezadá s Darabontovými vězeňskými filmy (Míle a Shawshenk), pro mě stojí ještě nad nimi už jen proto, že To Kill a Mockingbird je víc než třicet let starší. Navíc si dokážu představit, že tenhle film mohl být v šedesátých letech ještě velice kontroverzní a dovedl zapřísáhlým rasistům nasadit brouka do hlavy, jestli nejsou náhodou úplně vymazaní... Jak správně řekl Panucci, velice PC, ale tehdy to mělo naprosté opodstatnění. Jinak krásný příběh, moc hezký film, všema devíti. 90% (19.07.2006)

I na začiatku 60. rokov, 20. storočia sa u Udeľovaní Cien Akadémie, ľudovo Oscarov, stále rozdeľovali tri kategórie na dve skupiny, t.j. farebné a čiernobiele, a tak sa dá tým pádom potvrdiť, že namiesto piatich nominovaných u kamery, výpravy a kostýmov, boli zrazu desiati, čo beriem ako určitú satisfakciu. A teraz si napríklad ešte skúste predstaviť, že legendárny opus Lawrence z Arábie by bol nakrútený na black/white formát, a naopak, Ako zabiť vtáčika, akurát recenzovaný snímok, by bol „zneuctený” tak, že by ho režisér Bob Mulligan zhotovil na technicolor, čím by sa odstránilo 80-90% angažovanosti filmového diela, ktoré ani po viac ako 50. rokoch od premiéry nestráca nič zo svojej atraktívnosti, tak isto, ako Lawrence... A keď už som u kormidla, tak naznačím oboch hercov, porovnávať Petra a Gregoryho, je ako niesť drevo do hory, Peck bol asi až príliš uvedomelý lokál PATRIOT, a la právnik Atticus Finch, v rasisticky - kultúrnej, americkej Alabame, kde sa podujal v počiatočných 30. rokoch obhajovať černocha Toma Robinsona, ktorého obvinili zo znásilnenia miestneho sedliackeho dievčaťa Mayelly Violet Ewell. Na Fincha sa pozerám prostredníctvom jeho dvoch detí, t.j. Skautky a Jema, ktorí neoslovujú otca : “OTEC” , ale hovoria mu MENOM : ATTICUS, čo je tak trochu atypické. Je takmer koniec letných prázdnin, pričom sa dokážu zabaviť inak, ako dnes typickým chodením mladistvých delikventov po pohostinských zariadeniach, kde táto generácia zo dňa na deň hlúpne. Priťahuje ich istý, strašidelný dom, kde je vkuse zavretý chalan Boo Radley, ktorý ešte zohrá kľúčovú úlohu... Snímok je v podstate vyrozprávaný cez rozprávača postavy Finchovej dcéry - Skautky ( malá Mary Badham podáva univerzálne veľký herecký výkon ), ktorá už dobre rozumie tomu, čo sa okolo nej deje. Atticus sem neprišiel kvôli práci, on tu už dlhší čas žije, a taktiež lepšie spoznáva obyvateľov malého zapadnutého regiónu. Konceptuálne som naznačoval tri technické zložky, pričom práca KAMERY Russella Harlana má dodnes nezameniteľný RYS nadčasovej pôsobivosti, a áno, je majstrovská ! Normálne som si vychutnával každé jej jedno filmové políčko. Produkčne film zaštítil Alan J. Pakula, ktorý určite nepatrí medzi neskúsených zelenáčov kinematografie. De - facto, tak ako teraz dominujú všelijaké rasisticky motivované snímky, ako sú trebárs 12 rokov otrokom, či ešte ma napadá minuloročný víťaz Moonlight, na ktoré viac-menej, čochvíľa zabudnete, že vôbec jestvujú, síce sú medzi nami, ale radšej si pripomínajte KLASIKY zo 60. rokov, na ktoré len tak nezabudnete, a asi práve preto vyfúkol Gregory oscara Petrovi, lebo táto téma vtedy extrémne rezonovala, a tak sa ani nečudujem, že Atticus patrí medzi najväčšiu filmovú postavu všetkých dôb ! I keď podľa mňa Peter stvoril niečo naprosto unikátne, v kurze bolo čosi iné, o čom celý čas hovorím... (27.02.2018)

Naozaj kvalitná adaptácia literárnej predlohy. Nič podstatné v nej nechýbalo a pán Mulligan to výborne natočil. Herci, predovšetkým deti, tomu dodali niečo navyše, dokonca ma to viac bavilo ako kniha, ktorá je určená predovšetkým mladšiemu čitateľovi ... pri filme som to tak nevnímala. Skvelá hudba vytvárala výbornú atmosféru. Čo dodať na záver? ... že vždy budú na svete dobrí a zlí a nie vždy vyhrá pravda nad lžou. (05.06.2016)

Čekal jsem klasické soudní drama ve stylu 12 ANGRY MEN a ČAS ZABÍJET, takže expozice zpracovaná formou vzpomínek šestileté holčičky mě notně vylekala. Tímhle pojetím ztrácí na působivosti hlavně soudní část filmu, ale naopak se stupňuje jeho přesah daleko za hranici jednoho soudního přelíčení. Vychytralý scénář, akvělý Peck. (02.09.2005)