Kam orli nelétají

Preboha, kde sa ten Burton s Eastwoodom flákali. Veď keby ich nasadili, mohla druhá svetová skončiť v rovnakom mesiaci, ako začala. Je to úžasný film. Také niečo sa nevidí často. Scenárista sa musel pri písaní pomiasť a pyrotechnici museli mať po nakrúcaní prázdne sklady. Myslím, že som tak hlúpy film od dôb kapitána Klosa ani nevidel. Poznám príbeh o oslobodzovaní Mussoliniho Skorzenyho komandom, ale podobne úspešných a riskantných akcií bolo ako šafránu. Vysoké hodnotenie tohto filmu pripisujem tomu, že takýmto typom filmov začínala línia, ktorá úspešne funguje až do súčasnosti. (09.02.2017)

4,5*/5...Parádny vojnový velkofilm, odohrávajúci sa v abolútne dokonalom a podmaňujúcom prostredí (lepší a temnejší hrad je snáď len v Mene Ruže). Je síce pravde, že čo do reálnosti sa občas vynára spomienka na Johna Ramba, MacGyvera a Jamesa Bonda, ale to vôbec nie je negatívom, len treba pristúpiť na danú hru a častejšie dobové technické nedostatky (natočiť ten film s dnešnou technikou, waw!). Perfektné kaskadérske kúsky, natáčanie asi nebola prechádza ružovou záhradou, ale za ten nesporný prínos do kinematografie to za to stálo :) (18.08.2010)

Tři negativa: Němci nemluvili německy, čímž si to režisér dost usnadnil a občas byli trochu nevšímaví a natvrdlí. Jinak hezká mise, na které se mi v některých fázích moc líbila promyšlenost plánu a ostatně ani scénář nebyl tak přímočarý, jak jsem čekal. # [monitor, 5.1] # příběh **** | hudba **** | humor – | akce **** | napětí ** | pustil bych si znvou **** (15.03.2014)

Tak ja nevim no, ale mozna sem cekal drobet vic. Film trpi takovejma dvema problemama. Jednak je zbytecne dlouhej, coz je znat hlavne na prvni polovine, kde se toho zas tak moc nedeje a dost se to tahne, cemuz ani nepomaha stereotypni hudba. Druhej problem je cela ta zapletka, nejdriv se to tvari desne jednoduse, pak se to trochu zkomplikuje, jenze pak se to zacne zamotavat vic a vic, az jsem byl nakonec zmatenej jak hlavni hrdinove a nevedel kdo je s kym a o co komu jde. Jinak co se tyce hercu, tady to stoji na hlavni dvojce, nikdo dalsi nedostane ani prostor, ani nema zajimavou postavu. Pricemz za toho hlavniho tu je Burton, kterej je ale spis takovej mozek a sef, kdezto Clint tu je za vrchniho borce, kterej nepratele kropi po desitkach. Nicmene druha pulka hodne zachranuje a kdyz se ke konci pribeh vyjasni a zacne se sazet spis na akci, je to parada. (25.12.2009)

Film Kam orli nelétají koření v kinematografii šedesátých let, období drahých válečných spektáklů, osamostatňujícího se akčního filmu a hlavně špionážních snímků, přičemž právě žánrová nevypočitatelnost se stává nedílnou součástí jeho nebývale promyšlené osnovy. Ta přibližně v každé své třetině klade do popředí trochu jiné cíle, stejně jako lehce odlišně kombinuje čisté napětí s nečekanými překvapeními – a všechno do sebe rytmicky zapadá. ___ Nacisté po pádu spojeneckého letadla zajmou důležitého britského armádního činitele a drží ho ve své prakticky nezdolatelné horské pevnosti Orlí hnízdo. Major Smith je pověřen, aby se svým britským týmem s jednou americkou posilou do pevnosti pronikl a zajatce osvobodil. Jednoduché? To si jen myslíte! Zejména božská scéna u krbu dokázala zamotat hlavu nejednomu divákovi, který se duševně připravil na válečný akční film (ne tedy, že by počtem mrtvých nekonkuroval leckterým hongkongským střílečkám a že by napínavou rvačkou na horské lanovce nepředběhl bondovky o jeden celý rok). ___ Precizní balancování na pomezí žánrů, vyprávěcích temp a diváckých očekávání přitom tkví i ve funkčnosti spojování dvou modů hereckého chlapáctví. Na jedné straně snímku vládne starosvětsky drsňácký Richard Burton, jenž dokáže stárnoucího akčního hrdinu utáhnout stejně sebejistě jako Marka Antonia z Kleopatry (1963), pochybujícího Špiona, který se vrátil z chladu (1965) či životem zlomeného akademika George z Kdo se bojí Virginie Woolfové (1966) – ač tentokrát toho na plátně míň vypije. Na druhé straně film stojí a padá s minimalistickým herectvím Clinta Eastwooda coby ikonického drsňáka nové éry, který sice na plátně skoro nepromluví, ba dokonce ani nepohne obličejovým svalstvem, ale jeho poručík Schaffer je stejný frajer jako Burtonův major Smith. ___ Žánrové ozvláštňování přitom zůstalo zcela záměrně v mantinelech vlastních tradic, třebaže stojí na průsečíku hned několika z nich. Nepomrkává se sebeironicky na diváka ani se nepředkládá diskuze o obecnějších morálních tématech, pročež snímek zřejmě poněkud zapadl vedle soudobých revizionistických děl jako Bonnie a Clyde (1967), Tucet špinavců (1967) či Divoká banda (1968). Ovšem film nemusí figurovat v kánonech, abychom ho mohli upřímně milovat a obdivovat – k čemuž se v tomto případě hrdě hlásí například Quentin Tarantino, který vzdal snímku Briana G. Huttona hold zejména svými Hanebnými pancharty (2009). ___ Čerstvě jsem snímek viděl v Krnově, a to na nejlepším českém filmovém festivalu KRRR! – a třebaže byla sedmdesátimilimetrová kopie načervenalá a s německým dabingem, šlo o vysněnou projekci a budu na ni v dobrém vzpomínat ještě dlouho. (Už kvůli tomu, jak se snažili festivalem unavenější diváci během přestávky rozklíčovat, co všechno se během oné krbové scény vlastně stalo.) (10.04.2017)