Hoši z Brazílie

Vydarené spracovanie Levinovej knihy, zaujímavej hlavne svojim originálnym námetom. Potešil ma úvod, ktorý je vo filme vierohodnejší, ako v knihe, kde sa dôležité stretnutie odohrá v nejakej druhotriednej reštike, aj keď aj tá vila mohla byť dôkladnejšie strážená. Podobne vylepšený som očakával aj záver, ktorý mi v knihe prišiel trošku smiešny a Mengele v ňom vyznel ako decko, ktorému niekto zobral jeho hračku. No tu sa už tvorcovia k nejakej väčšej zmene neodhodlali, len to tak mierne obrúsili, takže je tu Mengele len za takého menšieho ňoumu, ale skončí rovnako ako v knihe. Viac by tomu svedčal mrazivý otvorený koniec. Jediné, čo ma v porovnaní s knihou mrzelo, že tu nezaznela tá často spomínaná myšlienka, že fašizmus sa môže vrátiť za dvoch podmienok, ak bude zlá sociálna situácia obyvateľov a ak sa nájde podobný typ vodcu, ako bol Hitler, ktorý dokázal zblbnúť masy... Inak je zaujímavé, že Mengele zomrel rok po tomto filme na mŕtvicu, žeby z toho, ako tu skončil? :-)) A ďalšia zaujímavosť, vraj svoje posledné roky prežil v spoločnosti túlavých psov. :-) (06.02.2019)

Protože starší filmy nijak aktivně nesleduji, jméno režiséra mi nic neříkalo. O to víc jsme byl překvapen jeho filmografií, kam se řadí takové klasiky jako Motýlek, Generál Patton nebo Planeta opic. Schaffner je bezesporu „actors director“ a Hoši z Brazílie to jen potvrzují. Herecký ansámbl je skutečně ohromný a plný charismatických herců. Paradoxně mě ale nejvíc potěšil Guttenberg v jedné ze svých prvních filmových rolí a mladá Rosemary Harris (neboli teta May z Raimiho Spider-Manů). Co se děje týče, tak divák zůstává tzv. ve stínu, protože od začátku neví, co mají nacisti za lubem. Zabít pečlivě zvolených 94 mužů starších 65 let do dvou a půl let? Co je to za plán? Vždyť vůbec nedává smysl. Jakmile se ale o plánu dozví lovec nacistů Laurence Olivier a vydá se mu přijít na kloub, rozplétá se před námi klubko tajemství. Dodal bych snad jen, že rozuzlení je opravdu šokující. (09.02.2024)

Sympaticky staromilné, s klasickou atmosférou vybudovanou pomalým přidáváním na tempu, přesto bouřlivé pod povrchem. Sledovat tento snímek je něco jako si pomalu odřezávat si pod sebou větev a nevědět o tom, až do chvíle, kdy si uvědomíte, co jste to provedli. Nepříjemně mrazivé téma, až nebezpečně rafinované, vykrystalizuje do své podoby zhruba po druhé polovině snímku a stejně na vás udeří silou orkánu. Na této cestě za nezvratným poznáním vás doprovodí společník nejpovolanější a nejpříjemnější – skvostný to borec, který má šťávu i v 71 letech - Laurence Olivier, avšak tuto cestu budete muset strávit i se společníkem nejhorším a nejstrašlivějším, stejně děsivým jak ve filmu, tak ve skutečnosti – ďábelským doktorem Mengele a jeho věrnou hrozivou uměleckou kopií ztvárněnou Gregorym Peckem. A přesto jak budete neskonale ohromeni atmosférou snímku, tak z ní budete vytrženi, neboť si budete neustále uvědomovat, jací dva skvělí herci vám dělají společnost. I přes, z dnešního pohledu už víme, že směšnou ideu, jde o dílo nadmíru působivé, které žije vnitřní atmosférou a těžící z pocitu stísněnosti, který vám zaručeně zabrání v tom, odtrhnout oči od obrazovky. Bravo… (24.01.2008)

Příliš dlouhá stopáž, kdy minimálně druhá část měla být rozhodně kratší. Vynikající herecký výkon Gregoryho Pecka, který je ale víc hitlerovský než mengelovský, Laurence Olivier hraje sice také nad průměr, ale přece jenom už je cítit sem tam přehrávání, občas to přežene. Pobavil mne přízvuk u té které postavy, podle toho, zda mluví anglicky se švýcarským přízvukem, rakouským či švédským... Scénář je velice dobře vystavěn, i když mnohé zvraty se dají očekávat, potěšil mne Steve Guttenberg v úvodu. Ještě je zde dobré poselství ze závěrečné Mengeleho řeči, tedy že tento svět je nacismem tak fascinován, že duch Hitlera vlastně stále žije - a to je jeho vítězství i po tolika letech. Miliony šílených fanoušků propagují neonacismus i ve 21. století, a film je určitým výstražným mementem, abychom tuto skutečnost nepodceňovali. Ale zpět k filmu - kromě délky a jisté předvídatelnosti mi chybí i větší zaujatost kamery a výpravy. Mnohé scény jsou nasnímány chladně, bez potřeby dát divákovi něco navíc, třeba pocit, že je při tom. Kdejaký video reklamní průvodce to dokáže lépe. Stejně tak se povedlo vykřesat jistou zajímavost cizích prostředí a exteriérů maximálně při průjezdu tramvaje v Rakousku, u skladišť s pivem u trati, částečně na švédském mostě, ale třeba původní Bourne s Richardem Chamberlainem dokázal potenciál cizích měst využít daleko lépe a filmově ústrojněji. (17.07.2012)

Šílený nápad, který je šíleně dobře zpracovaný. Schaffner se s tím nemaže a jde rovnou na věc - žádné pozvolné rozjezdy, žádné počáteční rozpaky, ale skok rovnýma nohama přímo do víru dění. S takovým úvodem mě Hoši z Brazílie nemohli nezaujmout, a ani zbytek filmu se nemá za co stydět - děj graduje, nervy se napínají, pointa se rýsuje. A co je ještě lepší, rozuzlení není jako studená sprcha, ale jako třešinka na dortu - i když jsem smysl Mengeleho počínání začínala nějakou dobu tušit, podali to ti machři tak perfektně, že jsem uhádnout ani nechtěla. Místo toho jsem se kochala pohledem na herecký koncert famózního Laurence Oliviera coby stařičkého, ale náramně umanutého lovce nacistů Liebermana, a neméně excelentního Gregoryho Pecka alias Dr. Mengeleho, který mě překvapil snad ještě víc - tenhle chronický klaďák a Hitlerův nohsled? No ano, a přímo jsem mu zobala z ruky. A nemůžu opomenout ani mého miláčka Bruno Ganze (co to má ten člověk pořád s tím holocaustem?) - ty jeho kukadla fungovaly už tenkrát! Znepokojivý závěr ponechává jediné ukrutné dilema: je lepší dopustit se vraždění neviňátek, může-li to spasit planetu, nebo to přenechat náhodě? Těžko říct... (14.05.2010)