Kos

“Dobra, davaj monete”. Tak nějak asi vypadalo smlouvání režiséra a producenta, když šukali finance u různých fondů a společností. Žel bogu, i když je samotný začátek filmu jako vystřižený z té scénky z Griffinových a tvůrci dost možná zápasili v bagně o každý zloťák, do anotacemi slibovaného rozměru děje se to až tolik nepromítlo. Z bojů o svobodu Polska, z povstání či bitev nic neuvidíte. Tvůrci si však byli svých finančních pout vědomi, a tak zvolili spíše konverzační způsob eskalace situací, jejichž většinu zasadili k jídelnímu stolu osvětlenému pouze několika svícny. Takovéto scény pak mají jakýsi tarantinovský nádech, jelikož se postavy snaží odhalit sekrety svých protivníků bez přímé konfrontace či dávají okatě najevo, že mají nějakou výhodu - ruský kapitán Dunin zduněný mocí drží všechna esa a určuje dynamiku situace, zatímco ostatní hráči (sám Kościuszko a nejlepší a nejzábavnější postava filmu, Domingo) mu musí ustupovat. Nakonec ale vše skončí rubačkou asi tak čtyřiceti chlopů na dvorku a spáleným statkem. To by pak vlastně mohlo i docela dobře fungovat jako nastínění toho, co přišlo potom (samotné větší povstání a bitvy), JENŽE Kościuszko není hlavní postava. Tento status připadá Ignácovi, doslovnému sukinsynovi, okolo jehož ukřivděnosti se točí většina filmu. A on zkrátka nevzbuzuje potřebné sympatie, takže se některé části snímku docela vlečou. Aby z toho nebyl takový polský Jan Žižka. Film o národním hrdinovi doma neuspěje, protože dostatečně nečerpá z domácích filmařských tendencí/tradic, a v zahraničí nemá šanci, zvlášť prezentuje-li jej generický anglický název… (15.08.2024)

Ze začátku to zdánlivě směřuje k nějaké epické historické řežbě, ale poněkud překvapivě se to posune do jiných kolejí – film se po rozestavení figurek na hrací ploše stane doslova komorní záležitostí, ve které se nejzásadnější část stopáže odehraje během jednoho večera/noci v jedné chalupě a přilehlém okolí. Konverzační dynamikou to připomene vrcholnou hospodskou scénu z Inglourious Basterds, která se skvěle vyvíjí, několikrát příjemně překvapí a doputuje do silné tečky. Jakožto velký laik polské historie této doby jsem samozřejmě neznal dané historické postavy, takže mě samotný závěr ve výsledku dost překvapil, ale rozhodně má palec nahoru. Současná polská kinematografie drží prst na tepu doby a teď dokázala, že umí zplodit i moderně pojatou exkurzi do své historie a udělat z ní strhující film, který možná nebude historicky přesný, ale bezpochyby zaujme a dost možná i podnítí chuť si o daném období něco nastudovat. (26.07.2024)

Mám rád ten pocit, když si pustím film, o kterém nic nevím, a on mi za to daruje kvalitní a dobrou podívanou. A to se mi stalo u filmu Kos. Nic jsem si nezjišťoval, pustil jsem si to, a pak jsem jsem se jen usmíval a užíval si jak to moc to šlape. Není to bezchybné, přesto u filmu vidím řemeslné kvality, dobré herecké výkony a nadšení. Režisér Paweł Maślona mi ukázal, že je velmi šikovný režisér, který má hodně nakoukáno a umí pracovat s herci a s atmosférou. Maślona neměl největší rozpočet, a proto si nemohl dovolit velkolepé akční scény. Naštěstí dobrý a kvalitní film nepotřebuje velké trikové orgie, aby byl kvalitní a dobrý. Maślona sází na přesné vedení herců, na atmosféru, poctivě budované napětí a na dialogové výměny. Nejvíce je to vidět v druhé půlce filmu, kdy se všechny důležité postavy sejdou u jednoho stolu a začnou si povídat, a atmosféra houstne. V tento moment jsem si místy vzpomněl na konkrétní scény z filmů od Tarantina. Přesto mi Kos jako celek nejvíce připomněl dánský film s Madsem Mikkelsenem Bastard, který má podobnou atmosféru. Popravdě žádného z herců jsem v žádném filmu ještě neviděl, ale o to více jsem si užil jejich výkony. Bartosz Bielenia se svou roli popral velmi dobře, ale něco mi tam chybělo. Jacek Braciak podal parádní výkon a jen co vkročí na scénu, tak si krade pozornost pro sebe. Jason Mitchell je zde hodně dobrý a moc si svou hláškující roli užívá. Robert Więckiewicz má velmi vděčnou roli a je v ní skvělý, protože má obrovské charisma a umí na sebe strhnout pozornost. Hodně se mi líbil výkon, který předvedla Agnieszka Grochowska, protože je kvalitní a je v něm cítit hodně bolesti. Nakonec jsem si nechal Piotra Paceka, který si svou roli velmi užil a zahrál své zmrdského záporáka skvěle. Film mi dost sedl a užil jsem si ho. Ale objektivně musím přiznat, že má pár nedostatků. Z mého pohledu největší zápor filmu je jeho úvod. Úvod filmu mi přišel lehce překombinovaný a trvalo mi, než jsem se dostal do děje a zorientoval se v motivacích všech postav. Ale to je jediný výrazný zápor filmu. Kos je zajímavý a dobře natočený film o slavném generálovi, který si zaslouží vaši pozornost. (06.08.2024)

Fiktivní, místy až tarantinovská komorní večeře skutečného polského levičáckého odbojáře Tadeáše Kostíka s transwestitou, negrem a rusáckým velezmrdem na prdeli, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „na pozadí“ historických událostí na Rusko – Pruských hranicích koncem 18. století. Motorná a zcela japná historka, u níž je přítomnost deviantních či přepigmentovaných minorit docela opodstatněná, demonstrující především svévoli tehdejších zbuznělých a permanentně nalitých šlechtických degenerátů. Historka stejným dílem zábavná, hlavopatoidní, akční, výborně natočená a sqěle zahraná, kde za vypíchnutí stojí zejména jako vždy famózní Wieckiewiczova kreace nádherně oslizlého kapitána Dunina. Jen mě trochu překvapilo, že tu kinematografia państwowa nad svým národním hrdinou a fortifikátorem West Pointu nikterak nehoní jako obvykle, a ten je tu spíše vyobrazen jako takový fešácký neslaný, nemastný a víceméně zakřiknutý ňouma, co celý film jen tak tupě čumí. (26.08.2024)

Toto není životopis Kožušky, jen si to z něj bere náčrt prostoročasu a postav a dělá si to co chce. Konkrétně to umožňuje setkávání toho "amerického" a "polského", nejen ve chvíli kdy se tmavý veterán snaží vyslovit jméno Srbowiczky, ale i třeba v podobnosti nevolnictví a otroctví. Možná proto neni blbost Tarantinovat v Polsku, naopak to dává nějak smysl. (31.07.2024)