Pes baskervillský

Podle mě nikoliv nejlepší zpracování slavného příběhu. Samozřejmě, setkání a propojení Martina Shawa s lehounce prošedivělými spánky a Glynis Barber je opravdu pikantní, Dalimil Klapka, Ilja Prachař, Ilja Racek, Zlata Adamovská, Antonín Molčík, Jan Skopeček, Stanislav Fišer či Jiří Štěpnička v dabingu (Filmové studio Barrandov dabing, 1986) jsou skvělí, ale filmu hrozně moc chybí atmosféra, a z močálů a blat trčí jevištnost a studiovost na sto honů. V tomhle byl mnohem lepší Fisherův film z konce 50´s s Peterem Cushingem a André Morellem. (13.11.2011)

Ze stejnojmenné knížky, kterou jsem dočetla pár dní před zhlédnutím filmu, jsem byla jednoduše nadšená. Film už mě bohužel tolik nepotěšil. Možná proto, že Watsona jsem si při čtení představovala mladšího a milejšího. Možná proto, že některé dějové linky se s knihou neshodovaly (příběh L. L.). Samotný představitel Holmese mi ale seděl, stejně jako Henry "Doyle" ;). Atmosféra strašidelných blat byla také zobrazena na výbornou. Chtěla bych, aby "Psa" natočil Ritchie s Downeym a Lawem.. (13.07.2011)

„Chytíme ho při činu. Dostaneme ho, Watsone! Dostaneme! Dávno jsem si přísahal, že se bude třepetat v naší síti jako jeho ubozí, nevinní motýlkové. Pak špendlík, krabička a lístek, aby ozdobil naši sbírku v Baker Street..“ Dartmoorská kynologická legenda v lehce zastaralém televizním zpracování a s decentními odklony od literární předlohy. Oceňuji Holmesův smysl pro fair play, že se při absenci Dempseyho a Bodieho na chvíli zašil a tak alespoň částečně vyrovnal síly při klání vyšetřovatelských dvojic. Vítěz je nakonec jasný, ale Doyle si alespoň pro jednou užil, že po něm jde pes se žhnoucíma očima a není to Cowley.. (10.07.2022)

Nejlepší Pes baskervillský. Viděl jsem minimálně čtyři další verze, ale žádná nesahá téhle ani po kotníky. Úvodní scéna se sirem Charlesem je jedna z nejstrašidelnějších filmových scén, jaké jsem kdy viděl, jako malej jsem z toho normálně nemohl spát. Pes je skvělej, stejně jako ostatní herci. Tajemná atmosféra blat nemá chybu. (07.11.2014)

Dost volné zpracování, ale zásadní věci změněny nejsou jako ve verzi s Cushingem. Třeba připsaná postava Briana Blesseda potěšila, ten člověk prostě neumí mluvit, jen křičet. Ian Richardson je velmi dobrý Holmes, Watson už trochu slabší, Martin Shaw potěší pěkným americkým přízvukem. Lacey jako Lestrade tu má daleko víc prostoru než v románu. Pro zajímavost, jen o 4 roky později si zahraje naopak s Brettem ve Sign of four. A právě Brettova verze Psa je pro mě stále tou nejlepší, ačkoli zdaleka ne dokonalou. Nejlepší verze je prostě knížka. (01.10.2017)