Propast

Terminátor, Vetřelci, Terminátor 2, Pravdivé lži, Titanic, Avatar. Při zmínce jména James Cameron většině na paměti vyvstane právě zmíněná šestice filmů, které vyšli z dílny Jamese Camerona, právě díky těmto filmům se částečně zapomíná na Propast. Ta se při shrnutí Cameronovy tvorby nemůže svým sourozencům rovnat, zapadlá je ovšem prakticky neprávem. Právě Propasti z roku 1989 totiž James Cameron opět dokázal, že se vždy pokouší posunout možnosti vizuálních efektů a zároveň se vždy pokouší, aby jeho bijáky měli nějakou tu hloubku. I proto, že se v Propasti do jedné hloubky nahlíží. Propast, kterou Cameron realizoval mezi Vetřelci a druhým Terminátorem, si prošla velmi obtížným natáčením, kdy šlo několika hercům o život. I proto, že se Cameron rozhodl film natáčet ve skutečné uměle vytvořené nádrži, kdy se herci museli naučit fungovat 12 metrů pod vodou. Natáčení to nebylo příjemné, perfekcionista James Cameron přispěl těm, kteří zpochybňovali jeho psychické zdraví a například Ed Harris, který se málem při natáčení utopil, o Propasti dodnes odmítá mluvit. Až thrillerovou atmosféru na natáčení se ovšem výtečně podařilo přenést i do výsledného filmu. Cameron vždy uměl psát postavy a jím určené dialogy, z tohoto filmu vyčnívá především Michael Biehn, který v poručíkovi Coffeym objevil svůj pravděpodobně nejlepší výkon ve své kariéře, zároveň také rozvedený pár Lindsey a Virgil Brigmanovi v podání Mary Elizabeth Mastrantonio a zmíněného Eda Harrise. Víceméně ideální vztah rozvedených manželů je v jádru srdcem celého filmu, kdy se tak trochu nepříjemné peklo, které museli Harris i Mastrantonio kvůli perfekcionistickému a psychickému nátlaku Camerona zažít, neodrazilo na výsledných kvalitách hereckých výkonů.  Zásadním milníkem speciálních efektů se stala sekvence s vodním chapadlem, bez ní by nemohl vzniknout T-1000 v Terminátorovi 2 a Steven Spielberg by si neřekl, že je již ideální čas realizovat Jurský park. V záplavě filmů o návštěvnících z vesmírů dodala Propast sympatickou svěžest, kdy jen bravurně budovanou atmosféru krapet kazí vyvrcholení filmu, které jede až příliš na jistotu. Propast tak trochu právem v rámci Cameronovy kariéry zapadla právě především proto, že není tak vyvážená jako jeho jiné projekty, Cameron se ovšem opět projevil jako tvůrce s jasnou vizí, kterou dotáhl do funkčního celku. Herce a štáb sice jeho přístup může sebevíc deptat, divák z jeho přístupu ovšem jen těží. I Propast je filmem, který se později dočkal prodloužené verze (ze 139 minut upgrade na 171 minut), která pokládá odpověď na některé nevyřčené otázky, nedoslovnost a záhadnost kratší verze má ovšem nadále svoje kouzlo a to především proto, že je nové finále v prodloužené verzi krapet přitažené za vlasy. Kratší verze dostatečně funguje sama o sobě (i Vetřelci, Terminátor 2 či první Avatar prodlouženou verzi k lepšímu zážitku nepotřebují) a především v ní ideálně fungují emoce. Jen nejde o dvakrát ideální film pro klaustrofobiky, kdy sice Cameron střídá jeden poutavý záběr za sebou, zároveň ovšem dokáže přenést i nepříjemnou stísněnost prostoru.  Cameron nepletoucí si kvantitu s kvalitou v životě sice natočil pamětihodnější milníky, na Propast by se přesto zapomínat nemělo. I u ní se totiž Cameron projevil jako jasná hračička, která svou vášeň pro vodu dokáže jasně projevit. To ostatně za pár měsíců velmi pravděpodobně ukáže i druhého Avatara.... (02.10.2022) (méně) (více)