Lady Snowblood

Díky bohu, že si Tarantino vybral tuhle Japonskou pecku jako předlohu pro svůj fantastický Kill Bill. Lady Snowblood má na první pohled klasickou zápletku jako většina filmů o pomstě, ale není tomu tak, protože se nemstí jako ve většině podobných filmů hlavní hrdinka, ale její dcera, která je od malička vychována jako zabiják a v hlavě nosí jen myšlenku na pomstu. Vizuálně snímku nejde vůbec co vytknout a hlavně já osobně miluju kontras sníh - krev. Krví se v Lady Snowblood zrovna moc nešetří a krev ani neteče ona rovnou stříká ! Dále nejde nepochválit fantastickou hudbu kterou si určitě zamiloval i Tarantino a troufnu si říct, že tenhle snímek je průkopník v žánru o pomstě. (07.06.2010)

Asi jako spousta dalších, co to tu viděla, jsem na film koukl hlavně ze zvědavosti, čím že se to nechal Tarantino inspirovat při psaní Kill Bill. Mno... nebudu to napínat, Lady Snowblood je jen slabý odvárek řádění Nevěsty Umy Thurman. Avšak oněch stylizovanejch záběrů, jako třeba cákance krve na fialové kytky (nevím, co to bylo za kytky, asi fialky :-), nebo ikonická červená krev na sněhobílém... sněhu :-), jsem se dočkal, je to tady všechno, včetně jedný songy, co zazněla i v Kill Bill. Kurde ale tu japonštinu nedostanu půl roku z uší...! (08.07.2014)

Ani by mě nenapadlo podívat se na krvavý film o pomstě, kdyby byl vytvořen v jiné zemi než v Japonsku, Kill Billa jsem ale viděla ještě v dětských letech a tehdy mě velmi zaujal. Lady Snow Blood se od něj však liší. Společný mají jen téma pomsty, ovšem zpracování a atmosféra je zcela odlišná a u mě jednoznačně vítězí Lady Snowblood. Ani chvíli jsem se nenudila, příběh je podán velmi poutavě a nejde tam jen o nějaké boje, ale také o lidskou čest a vlastní sny. Krev a krutosti jsou tam sice k vidění víc než dost (i když méně než v Kill Billovi), jenže naproti verzi od Quentina Tarantina nepůsobí tak počítačově a ani realisticky a i v tom spočívá kouzlo starších filmů, kdy se lidé nespoléhali na počítačové efekty, nýbrž na vlastní úsilí a vynalézavost. Zpočátku to na mě působilo úsměvně a tím si mě film získal. Poetické názvy epizod a povedené dialogy, sympatická představitelka hlavní role a působivé ztvárnění, které někdo, zvyklý na „dokonalé“ počítačové zpracování, asi neocení, jsem si však užila. (25.09.2010)

Příběh pomsty už tu byl od dob Hamleta předložen na milión odlišných způsobů, ale i přesto stojí Lady Snowblood pořád za shlédnutí. Často jsem měl neurčitou chuť zkouknout nějakou japonskou řežbu a Lady Snowblood tuto touho naplnil. Je zde vše co jsem si pod tímto neurčitým pojmem představoval, skvěle napsané postavy padouchů i hrdinů, hrdinčin drsný trénink, postupné naplňování jejího cíle a potoky, zde spíš možná vodotrysky, krve/kečupu. Kýčovitě jednoduchý a zároveň jednoduše skvělý příběh je pak skvěle natočen, zahrán, sestříhán a ohudebněn. Japonská béčková retro řežba jak má být. (16.10.2007)

Poté, co Parkova Lady Vengeance zanechala za sebou v pomyslné kaluži krve bezvládné tělo Tarantinovy Černé mamby, postavila se ji do cesty Fujitova chladná Lady Snowblood. Dvacetiletá dívka byla hnána nenávistí vůči vrahům svých rodičů, zrozena jen pro pomstu, krásná a na první pohled nevinná, bez citu, jen s touhou zabít..."Mrtvým ránem padá truchlivý sníh. Vytí toulavých psů v mých šlépějích protíná vzduch. Kráčím s váhou celé galaxie na svých bedrech. Nesu s sebou jen deštník, který mě udržuje v temnotě. Jsem žena kráčející na pokraji života a smrti, která dávno vyplakala všechny své slzy. Veškeré slitování, slzy a sny, zasněžené noci či zítřek pro mě nic neznamenají. Své tělo jsem ponořila do řeky pomsty a svou ženskost jsem odhodila před mnohými měsíci." Film na pokraji braku, ale pro takovéto postavy (ženy) mám prostě slabost. A závěr? Lady Vengeance opět zvítězila, ale jen o nepatrnou kapku krve. (17.02.2007)