Rivalové

Vyhrocené tenisové melodrama plné ega, neopětované lásky a touze po vítězství / Zendaye. Jako tenisová bohyně, jíž princ Charles pokleslých mravů a jeho hodný sekundant zobou z ruky, nemá chybu. To samé platí pro zápletku, kdy do poslední chvíle nevíte, jak to celé dopadne. Čeho ubrat jsou zpomalovačky. K natáčení rychlého sportu typu tenis dávají pro zdramatizování úderů smysl, ale v závěru se s nimi Guadagnino utrhává ze řetězu natolik, že tím vyvrcholení příběhu paradoxně trochu otupuje. Údernost přitom zápasům jinak vůbec nechybí, protože jak nazvučení, tak i soundtrack a hrátky s kamerou při každé výměně dodávají filmu živelnost, která mi u tenisových snímků dlouhá léta chyběla. (25.04.2024)

9/10. Drama z tenisového prostředí jak má být. Pro mě osobně jeden z nejlepších filmů roku 2024. Ten způsob vyprávění mi neskutečně sedl a finální scénu si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Celou dobu jsem seděl na zadku jak přibitej a čekal co bude dál (respektive co bylo). Zendaya je kost a paní herečka, a kdo se snaží říkat opak, lže si sám sobě. Ústřední trojice naprosto bravurní výkon. Soundtrack byl do scén skvěle zasazený a hned po projekci šel do mého playlistu. Pokud nad tímto filmem váháte, na nic nečekejte a dejte si ho. Minimálně mě velice mile překvapil. Kéž by takových originálních a působivých filmů bylo co nejvíce. (30.04.2024)

Teda to bol ale zapeklitý trojuholník! Herecká, spevácka, módna a „iná“ celosvetová ikona Zendaya urobila strategicky majstrovský (a prezieravý) krok, keď prijala rolu v novom filme od Lucu Guadagninoa (Daj mi tvoje meno, Suspiria) a ešte ho aj produkovala. Žeby na radu kamaráta Chalameta z Dún? Pochopila, že ak to aj nebude hit, na svete sú (nesmejte sa) aj dôležitejšie veci, než peniaze. A hrať vo filme prestížneho Lucu sa medzi také veci nepochybne radí, taký intenzívny režisér s chuťou rozprávať príbehy a pritom zostať naďalej „svojrázne umeleckým“, sa rodí raz za desaťročie. Je fantastická. To sú ale aj Faist a O´Connor, ktorí na prvý pohľad nepútajú veľkú pozornosť a keď ich uvidíte prvý raz, poviete si, či sa to nedalo obsadiť lepšie. No každou ďalšou minútou vás majú viac a viac vo svojej hrsti a v strede sa pristihnete pri dvoch veciach: že vám na nich záleží a že to pokojne mohlo mať o hodinu viac. Súperi sú vzácny prípad filmu, kedy sa stávame svedkami dlhých dialógov a komplikovaného pitvania vzťahov a charakterov, ale vďaka perfektne napísaným rolám (a samozrejme presvedčivým hercom a výnimočnému režisérskemu vedeniu) to vôbec nepôsobí nudne. Naopak, visíte im na ústach, počúvate čo hovoria, záleží vám na tom a ak si hovoria škaredé veci, mrzí vás to a je vám to nepríjemné, lebo nevidíte postavy, ale reálnych ľudí z mäsa a kostí. Film je vďaka tenisovým scénam a sexy soundtracku dynamický a mimoriadne atmosférický. Potešil ma scenár, ktorý ma príjemne zaskočil tým, ako nechronologicky je rozprávaný a ešte viac tým, že to vôbec nie je neprehľadné, skôr naopak. A záver? Presne taký, aký mal byť a komu sa nepáči, ten nepozná Lucu. (04.06.2024)

Cílevědomí lidé dokáží být děsiví. ___ Žít v pravdě a tedy v souladu se sebou - kdo z nás to s jistotou dokáže? ___ Dětinská radost a povýšenost - z výkonů vlastního těla, ze síly a rychlosti, z vítězství, z moci. Ego dokáže sežrat úplně všechno. A vadí to? ___ Ti tři milovali a nenáviděli především sami sebe, až pak sebe navzájem. To díky svým propleteným závislostem si do detailu rozuměli a intenzivně se prožívali a dokázali energicky sdílet svoje bytí. Těch pár vteřin splynutí  jim za to stálo, stojí, bude stát. Než jim za rok dojdou síly. A co potom, s touhle hrou? Melodramatický až na půdu. C'mon! (09.05.2024)

Sportovní drama, které ale není tolik o sportu jako o milostném trojúhelníku, jehož vývoj sledujeme zábavnou retrospektivou, zatímco se v současnosti odehrává strhující finále tenisového turnaje. Celý film neskutečně táhnou jak skvěle napsané, tak i skvěle zahrané postavy. Zendaya je bezpochyby jednou z největších mladých hvězd současnosti, a ne jen díky svému stylu oblékání. Film nenese žádné velké poselství, jako to bývá v těchto sportovních dramatech zvykem, což ale ve výsledku ničemu nevadí, protože vztahový progres ústředního trojúhelníku funguje perfektně od začátku až do konce. Stejně tak časté střídání sympatií a antipatií k daným postavám je obdivuhodně dynamické. Jako divák prožíváte co chvíli nějakou změnu emocí, a po téhle stránce to funguje velmi dobře. Scény podkreslené výrazným elektronickým soundtrackem jsou pak highlightem filmu, a podtrhují fakt, že vztahy jsou také vlastně jedna velká hra. Luca Gaudagnino snad ještě neudělal film, který by nepůsobil osobitě, sebevědomě a kreativně, a Challengers jsou pro mě zatím jeho vrchol. (28.04.2024)