Rivalové

Arbiter tu sílu, energii a podstatu filmu vyhmátl. *** Navíc mě fascinuje ta filmařská drzost servírování scén lascivně reklamní kamerou, samá podbízivost, zpomalená chůze a pohupující se vlasy a boky a křivky a uhrančivost významných pohledů a mokrý pot a načasování a sto marketingově vtahujících triků, jak snímat letící míček a energii zápasu, v doslovném i přeneseném smyslu... a jak je to přitom všechno místné, i ty až komediálně přepálené pointy (líbání ve třech, které přejde v líbání ve dvou, aniž by jim to drahnou dobu seplo? atp.) *** Ta sebejistota umělce, který má navrch nad formou, ta radost, ta energie, splynutí v porozumění, ten nadhled a rozpustilý úsměv, když to tam je, tomu Luca Guadagnino rozumí. *** A jen poznámka navíc k tomu lidskému propletenci - jak provázaní jsou: blonďatý Art s Tashi asi nemá černovlasou kudrnatou dcerku, která věkem odpovídá tomu, že se narodila po aférce v Atlantě osm let zpátky, ale kdo by o tom chtěl uvažovat... *** Člověk by pro tu hranou podbízivost málem ani nedal pět, ale to by byla chyba, nepochopení. Usmívám se úplně potěšeně. *** (V Lib.) *~ (10.07.2024)

Challengers. Perfektný filmový plagát a vynikajúco zostrihaný trailer. Lákadlo zafungovalo a v kine som bola medzi prvými. Obsadenie a herecké výkony super, najviac by som pochválila Zendayu. Najprv pôsobia Challengers tak trošku odľahčene, je tam aj zopár vtipných momentov, hlavne v spojitosti s tým, ako boli vtedy ešte dvaja najlepší kamaráti úplne paf do našej hlavnej hrdinky. Neskôr to už prechádza do psychologickej drámy, ktorá v poslednej možno pol hodinke naberá až thrillerovú atmosféru. Kto čaká typický športový film o tenise, bude možno sklamaný. Tenis je tu povedala by som len vedľajší, to mi ale vyhovovalo. Tashi Duncan je rozmaznaná, ale ambiciózna žena, ktorá je ochotná urobiť čokoľvek, aby to bola JEJ hra. Už v popise filmu je "Her game. Her rules." A to sa nevzťahuje len na tenis. Tenis pre Tashi nie je len hra. Ona tú hru neprestáva hrať ani v živote. Tashi je niečo ako moderná Scarlett O'Hara, ale bez tej osudovej lásky Rhetta Butlera, pretože Tashi má v skutočnosti rada iba seba. Už vtedy v hotelovej izbe hrali podľa jej pravidiel, vždy dosiahla, čo chcela neberúc do úvahy city niekoho iného. Aj napriek tomu, že postavy sú vykreslené zaujímavo, mám pocit, že sme sa o nich nedozvedeli všetko, hlavne o Patrickovi. Skutočné pocity, city, zmýšľanie a zámery všetkých troch postáv sú schválne nie vždy jednoznačné, bola by som rada, keby sa išlo ešte viac do hĺbky. Skoky v čase boli až veľmi často, pôsobilo to niekedy až chaoticky. Za najväčší nedostatok filmu považujem hudbu. Nechápem to rozhodnutie vložiť hlasnú hudbu aj do dialógov! Okrem toho ma výber hudby dosť rušil. Hudba vo filme mi dokáže celkový filmový zážitok spríjemniť, v prípade Challengers to bol pravý opak. Presne takúto hudbu nemám rada, hneď keď prišli záverečné titulky, utekala som preč. Luca Guadagnino dokáže divákovi podať príbeh dostatočne pútavo a zaujímavo, film naozaj nemá žiadne hluché miesto a skutočne graduje, ale aj tak moje očakávania úplne nenaplnil, no musím povedať, že z jeho tvorby sa mi práve tento páčil najviac. Nebojím sa povedať, že o komerčný úspech filmu sa postarala hlavne Zendaya. [Cineplex Mannheim, 25.04.2024, OV, BonusTicket] 70% Edit: Keďže o filme stále premýšľam aj o niekoľko dní neskôr, zaokruhľujem teda vyššie na tie 4*!!! (26.04.2024)

Škodolibá demonstrace proxy war, ve které se manipulují dvě uhřáté trubky proto, aby třetí strana mohla mít alespoň jednou z něčeho skutečnou radost. Brilantně popsaná mentalita lidí, kterým okolí nenabídlo nic lepšího než třískat raketou do míčku když se daří nebo třískat raketou do země když nikoli. Jak asi můžou milovat povahy, které jsou postavené na neustálé kompetici, přeměřování a porovnávání statistik a které stráví celý život mezi tělocvičnami, hřišti a hotelovými pokoji. Senzoricky neskutečně brutální film s neustálými náznaky ošklivého násilí, ke kterému sice nikdy nedojde, místo toho ale při každém úderu do míčku budete mít tendence cukat hlavou. Raging Bull pro současnou generaci s poslední scénou, která vám zase vysvětlí, proč chodit na filmy do kina. Ideální projekci bych si představoval s podávaným drinkem, který by se stáčel ze slz lidí, co na film přišli kvůli tenisu. "I just want to see some good fucking tennis." (26.07.2024)

Teda to bol ale zapeklitý trojuholník! Herecká, spevácka, módna a „iná“ celosvetová ikona Zendaya urobila strategicky majstrovský (a prezieravý) krok, keď prijala rolu v novom filme od Lucu Guadagninoa (Daj mi tvoje meno, Suspiria) a ešte ho aj produkovala. Žeby na radu kamaráta Chalameta z Dún? Pochopila, že ak to aj nebude hit, na svete sú (nesmejte sa) aj dôležitejšie veci, než peniaze. A hrať vo filme prestížneho Lucu sa medzi také veci nepochybne radí, taký intenzívny režisér s chuťou rozprávať príbehy a pritom zostať naďalej „svojrázne umeleckým“, sa rodí raz za desaťročie. Je fantastická. To sú ale aj Faist a O´Connor, ktorí na prvý pohľad nepútajú veľkú pozornosť a keď ich uvidíte prvý raz, poviete si, či sa to nedalo obsadiť lepšie. No každou ďalšou minútou vás majú viac a viac vo svojej hrsti a v strede sa pristihnete pri dvoch veciach: že vám na nich záleží a že to pokojne mohlo mať o hodinu viac. Súperi sú vzácny prípad filmu, kedy sa stávame svedkami dlhých dialógov a komplikovaného pitvania vzťahov a charakterov, ale vďaka perfektne napísaným rolám (a samozrejme presvedčivým hercom a výnimočnému režisérskemu vedeniu) to vôbec nepôsobí nudne. Naopak, visíte im na ústach, počúvate čo hovoria, záleží vám na tom a ak si hovoria škaredé veci, mrzí vás to a je vám to nepríjemné, lebo nevidíte postavy, ale reálnych ľudí z mäsa a kostí. Film je vďaka tenisovým scénam a sexy soundtracku dynamický a mimoriadne atmosférický. Potešil ma scenár, ktorý ma príjemne zaskočil tým, ako nechronologicky je rozprávaný a ešte viac tým, že to vôbec nie je neprehľadné, skôr naopak. A záver? Presne taký, aký mal byť a komu sa nepáči, ten nepozná Lucu. (04.06.2024)

Rivalové ve sportu, rivalové ve vztazích. I když o ten tenis tady jde až v druhém, a možná až ve třetím plánu. Tohle je o přátelství, zradě, ztracených ambicích a touze vyhrávat. Od Luca Guadagnina jsem před tím viděla jen “Dej mi své jméno“ a kdybych předem nevěděla, že se jedná o stejného režiséra, vůbec by mě to ani nenapadlo. Tam, kde v DMSJ převládá idylické prostředí prázdninové Itálie, v Rivalech se každou chvíli pohybujeme v hektickém koloběhu tenisových turnajů a nervní atmosféru ještě umocňuje dunivá elektronická muzika (ze začátku to působilo divně, ale fungovalo to), která se ovšem občas střídá s klasikou. Nevinnou a čistou první lásku z prvně jmenovaného snímku, tu střídá komplikovaný vztah tří vyhraněných osobností, kteří jsou ochotni hrát tvrdě, nejen na kurtu. Celým filmem se prolíná přítomnost, spolu z flashbacky z různého časového období, které postupně utvářejí obraz celého příběhu a motivace všech tří propagonistů. A tří herců myslím doslova, protože toto je komorní show, kde všichni ostatní slouží jen jako bezvýznamní statisté. To ovšem vůbec nevadí, protože celá trojka hraje suprově a Zendaya si tu „mrchu“ očividně užívá. Jen ke konci mi přišlo, že se tam některé ty tenisové nadhozy trochu  protahovaly, ale jinak v celku nemám připomínky. Netvrdím, že jsou Rivalové pro každého, ale rozhodně se Luca Guadagnino profiluje jako zajímavý režisér. (15.05.2024)