Happily Ever After
Šťastne až naveky
VOD (5)
Obsahy(1)
Sonda do novodobých podob partnerských vztahů od polyamorie přes otevřený vztah po lásku přes internet anebo milenecký vztah se zadaným partnerem... Režisérka sleduje v dokumentu pět příběhů lidí, kteří se rozhodli hledat své štěstí v jiných partnerských soužitích, než je běžné. „Jak vypadají partnerské vztahy 21. století? Přestává v dnešní době stačit monogamní model muž a žena? Nejsou podoby lásky ve skutečnosti rozmanitější než ty, které společnost akceptuje jako normu?“, ptá se Jana Počtová... Polyamorie, otevřený vztah, láska přes internet nebo dlouholetý vztah se zadaným partnerem. Přestože příběhy protagonistů skládají pestrou mozaiku různých partnerských vztahů, jedno mají společné: každý se nějakým způsobem odklání od zažitého vztahového modelu. Přestože by se mohlo zdát, že ony „podoby lásky” nejsou dnes již tak výjimečné, stále se o nich otevřeně nemluví... Nebinární propagátor polyamorie Fró chodí s Honzou, ten ale žije ve společné domácnosti s Andreou. Andrea se vídá s Jakubem, který žije s Michaelou. Dohromady tvoří takzvanou polykulu. Alexandr a Šárka se rozhodli pro otevřený vztah. Tvoří stabilní pár, ale jejich filozofie připouští i další paralelní intimní vztahy. Čtyřicetiletá Dagmar udržuje dlouholetý vztah se zadaným partnerem. Zdánlivě to vypadá, že jí taková situace vyhovuje. Miroslava, kterou manžel „vyměnil za mladší model“, partnera zas hledá na internetu. Láska přes internet ale přináší určitou nejistotu: Co když ten další bude ještě lepší? Poslední dvojicí naší mozaiky jsou katolíci Kristýna a Mirek, kteří věří, že opravdová láska je možná jen v monogamním vztahu. Zatímco pro Kristýnu je vztah, do něhož si přivedla malého syna druhým pokusem, Miroslav s prvními intimnostmi i společným bydlením čekal až do svatby... Příběhy, které napsal sám život, sledovala Jana Počtová v průběhu tří let. (Česká televize)
(více)Videa (7)
Recenze (50)
Nejzajímavější dokument z několika, které jsem zhlédla v rámci letošního brněnského Jednoho světa. Oceňuji, jak se režisérce podařilo (prostřednictvím výběru vhodných protagonistů, úseků z jejich života, které se rozhodla nasnímat, trefnými otázkami, které těm lidem pokládala...) představit nám opravdu pestrou škálu přístupů k partnerským vztahům na poměrně velké skupině osob, přičemž jste jako divák neměli pocit, že byste měli moc či málo informací, že by se některým protagonistům režisérka věnovala více než jiným, působilo to hezky vyváženě. To už chce jistě nějakou dávku umu. Ačkoli budou asi každému divákovi (např. i dle vlastního přístupu ke vztahům) sympatičtější jiní protagonisté, věřím, že zajímat vás budou osudy všech a když bude režisérka zrovna sledovat jednoho, budete se už zároveň těšit na to, co nového se děje u těch dalších. Místy se můžete u filmu pobavit, místy zamyslet, zarazit, žasnout, naštvat. Podle mého názoru může být tenhle dokument také taková pěkná zkouška respektu a tolerance i pro diváka, který se považuje za otevřeného, liberálního. Já jsem se asi nejvíce zamýšlela nad modelem otevřených a polyamorních vztahů a při sledování filmu si zase jednou posílila svůj dojem, že tato (a zejména asi ta polyamorní) soužití, jakkoli je určitě neodsuzuji a jakkoli mohou některé jejich aspekty/teze působit moc hezky, asi nebudou dlouhodobě z různých důvodů příliš fungovat, vždycky v té skupině bude někdo nespokojen. Ale možná zatím jen narážím na případy, kdy se to úplně nepovedlo, přičemž někde tímto způsobem žije spousta lidí, kteří všichni spokojení jsou, kdo ví. Každopádně není vůbec špatné zkusit se na vztahové věci obecně podívat takto z více úhlů pohledu, uvažovat nad různými přístupy, proto jsem ráda, že jsem Šťastně až na věky, které tomu zdařile otevírá prostor, viděla. 80 %. ()
Zajímavý dokument o vztazích nezajímavých lidí - sebestředných mudrlantů, zaměňujících lásku za vášeň a využívajících příležitosti sdělovat svá plytká moudra do kamery. Dokument se věnuje střídavě několika bizarním vztahům, ale takové „Nebinární propagátor polyamorie Fró“ by aspirovalo na samostatný oddíl. Podobně jako vysloužilá komunitní matka, vesele sdílející v loži už bůhvíkolikátého milence, zatímco vedle v pokoji se její přítel s bezbřehou tolerancí, jako vystřiženou ze života falangy utopického socialismu, stará o další děti, z nichž jeho vlastní jsou naštěstí stále jen dvě (Miloslav Šimek®). Největším překvapením dokumentu je však výsledek jejího pozitivního testu: ne HIV… jen další gravidita. ()
My si nezaslúžime prežiť, keď medzi nami behajú takéto zrúdičky. Od začiatku do konca som na tie príbehy kukal s otvorenou hubou a nechápal som, jak je toto možné. Skvelá zostava vysoko nesympatických ľudí, pri ktorých ma ich vzťahové kotrmelce ani neprekvapujú, oni nemajú na výber. Polyamorná trojka je niečo skutočne otrasné, prestarnutá milenka detto, hen ten pobožný pár, no to ma pojeb a ezo píča tiež nieje úplne v pohode. Jáááj, a ešte kurva, čo plodí deti ale nevie obsedieť s manželom, lebo má pičulu nezbedu. Seriózne, toto je už za hranicou pochopenia. ODPAD! ()
Snad neplánovaně, přesto je výsledná podoba dokumentu extrémně negativním obrazem všech typů zobrazených vztahů. Množina stereotypů, ledabylé situace bez vysvětlení. Lidi z polyamorní polykuly lépe představil díl Polyamorie, volba svobody z cyklu Queer. V tomto výseku není vysvětleno ani pohlaví Fro. Přestárlá milenka chvíli věří, "že se kvůli ní rozvede", později hořce lituje. Hippie komunita pěstuje volnou lásku, ona se neustále hledá, on žárlí jen na hmotné statky a řešením je samozřejmě další "pozdní plod". Rozvedená žena si několik let užívá na seznamkách a hledá neexistující ideál, načež dojde ke smíření "s tou mladší", která byla důvodem k rozvodu. No a ten největší průser je věřící dvojice z Moravy, kde se ona rozvedla s otcem prvního dítěte, aby žila "lépe", přičemž výsledkem je tupý manžílek, který jde po jejím náročném porodu (kdy na životě byla ohrožena ona i dítě) radši pomáhat mamince na barák. Marnost nad marnost. Lehkosti Manželských etud se to nepřiblížilo ani zbla. ()
Jedna hvězda za to, že je dobře toto občas shlédnout, aby se člověk utvrdil v tom, že to, co se mu dnes předkládá jako normál a vzor toho, co je vlastně běžné a mělo by se bez výhrad přijmout, je jen nesmysl a rozklad hodnot dnešní společnosti. A ne, nejsem věřící. Jen si myslím, že lidský život má mít nějaká pravidla a člověk by měl v nich být nějak zakotvený, jinak vzniká zmatek a zmar. A teď nereaguji na osudy té milenky, opuštěné manželky nebo té katolické dvojice, i když to je také síla. Mám na mysli hlavně tu skupinu v mlejně a tu podivnou trojku, která pravděpodobně přes své komplexy a divnosti není schopná vnímat podstatu života a jejich děti v tom musí vyrůstat. Ne, opravdu si nemyslím, že toto je lepší než rozvedené manželství. ()
Galerie (30)
Photo © Punk Film
Zajímavosti (1)
- Píseň, která hraje při závěrečných titulcích, je „Krevní oběh“ od české skupiny WWW Neurobeat. (Azurose)
Reklama