Chuť makrel

Jak chutnají makrely, to jsem se sice ze snímku až tak nedověděl, ale mnohem důležitější je, že tohle je nesmírně krásný snímek. Myslím na pohled. Ta vizuální stránka je prostě boží. Na tyhle barvy se tak nádherně kouká a je vidět, že režisér Ozu to pochopil. Krásný příběh, ale ten obal, v kterém je, mě dostal více. (15.04.2015)

Kdyby to bylo tak silné jako posledních 20 minut (které by samy o sobě u mě byly za 5*), tak by se mi Chuť makrel líbila fakt hodně. Jenže se to holt nestalo a tak musím k tomuhle Ozuovu filmu psát to samé, co k jeho ostatním - já naprosto přesně chápu, na čem staví svoji poetiku, líbí se mi to a hrozně rád bych se jí nechal okouzlit, ale prostě se mi do ní nedaří dostat a vůbec nechápu proč. Přitom některé scény fungují skvěle, obzvlášť ty v baru nebo celá sekvence ze srazu spolužáků s učitelem, ale celkově mi to prostě utíkalo zbytečně pomalu. Tentokrát to ale neberu jen jako moji vinu, protože Ozu to nejstěžejnější začal rozvíjet až fakt úplně ke konci a to je zbytečně moc pozdě i na jeho styl. I to se podílelo na tom, že mě to neoslovilo tak jak měla, nicméně objektivně musím opět ocenit spoustu věcí - skvěle promyšlené záběry, krásný kontrast mezi šedým venkem a barevnými vnitřky domů, uvěřitelně zahrané a zajímavé postavy a samozřejmě i témata mezigeneračních rozdílů, žití teď a tady a složité se uvědomování si toho, že něco pěkného nenávratně končí. Ten film má hodně co do sebe, jako skoro všechno z toho, co jsem od Ozua zatím viděl, ale pořád se stále víc a víc přesvědčuji o tom, že to není režisér pro mě - i když bych si fakt hodně přál, aby byl... Ale pocitově si mě to získalo o něco víc než Příběh z Tokia a až se mi to rozleží v hlavě, možná tomu tu slabou čtvrtou hvězdičku ještě přidám. Silné 3* (18.06.2022)

Sonda do života obyčajných Japoncov. Je to môj prvý Ozu, ale podľa toho, čo som sa o ňom dozvedel, predpokladám, že jeho štýl bude tvoriť akési opozitum ku Kurosawovej pompéznosti a bude sa zaoberať aktuálnymi problémami súdobého japonského človeka. Svedčí o tom aj táto snímka, plná statických, avšak beztak krásnych záberov (farba tomuto filmu veľmi svedčí). Dokonca aj z väčšiny exteriérových scén mám pocit, akoby sa odohrávali v kulisách (a zrejme budem mať aj pravdu). Napriek svojmu pomalému tempu si však film dokázal udržať moju pozornosť. Možno sa na tom podpísala aj istá exotickosť, ktorú z neho európsky divák vníma, avšak je to práve citlivé vykreslenie človeka a človečenstva, vďaka ktorému je film taký pozoruhodný. (25.09.2015)

Ach, jak jen psát o takovým díle? Popisujte Rembrandtův obraz, účinek Brahmsovo symfonie nebo pohled na Nanda Devi! Poslední Ozuův film, podle některých poznamenanej smrtí jeho matky, rozhodně více emocionální než obvykle, více vtahující do děje (rozuměj, v rámci Ozuova stylu). Příběh je podobnej jako v Pozdním jaru (Banshun), otec usiluje o provdání svojí dcery, která se tomu víceméně brání a když se nakonec provdá, tak si otec uvědomí, jak mu bude chybět. Taky je zde silnej vedlejší příběh stárnoucího profesora, kterej zase svou dceru ze sobeckých důvodů neprovdal a štěstí to nepřineslo ani jednomu. Po filmařskej stránce všechno nádherný, pěkná hudba a strhující Chishu Ryu. Pocit lehounce bolavý krásy nám zůstává v srdci. (30.12.2007)

[3,5*]     "Mr. Horie, you were vice-president of your class, weren't you?" "He's still vice-president. His wife is president."     Intímna rodinná dráma skoro až divadelného charakteru, ktorá je v podstate remake filmu Pozdní jaro (1949), z môjho pohľadu podstatne pútavejšie nakrútený. Pre režiséra znamená zakončenie jeho bohatého celoživotného diela, ktoré je charakteristické svojou štylistickou jednotnosťou - typické znaky jeho štýlu sú statická kamera snímajúca z podhľadu (pekne od podlahy), pomalé vyprávanie a opakujúce sa témy, ako vyrovnávanie sa so starobou a samotou, medzigeneračné rozdiely, rozpor medzi tradíciami a modernosťou. A ďalším znakom je herec Čišú Rjú, ktorého režisér obsadil snáď do každého svojho filmu, hoci jeho prejav je značne strojený (akoby ho režisér protežoval). Hlavnou dejovou linkou filmu je príbeh vdovca a jeho dcéry na výdaj, okolo ktorého sa odvíjajú nemenej zaujímavé mini príbehy, veľmi citlivo podané. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.     "I'm glad she took it well." "Yes, indeed. I was afraid she'd cry." "Yes, I thought she'd be more disappointed. She looked so calm." "Yes, thank goodness." "What's with sis?" "What do you mean?" "Looks like she's been crying." (05.06.2022)