Narodil jsem se, ale...

Ještě dvě hodiny nazpátek bych dnes podvečer mohl prohlásit, že jsem od Jasudžira Ozuho nic neviděl a cokoliv z jeho tvorby odkládám v domnění, že se budu u tak starého japonského filmu nekonečně nudit. A hle, začíná večer a já už teď mám důvod pana režiséra zbožňovat a uctívat! Natočit celovečerní němý film pro celou rodinu, aby po celou dobu dokázal atraktinvě upoutávat dětského diváka, vyprávět pouze obrazem a nápisy příběh plný svižně plynoucích humorných dobrodružství a působivě v poslední třetině zacílit také na dospělé... to všechno v krásně vyladěné skládance, dokonce i s krátkými promítanými filmy ve filmu(!), znamená pak radost se dívat i po víc než 90ti let od doby vzniku. Po skončení jsem nadšeně dojat a vůbec bych se nedivil, kdyby podobný počin se stal následně hojně inspirujícím další tvůrce – ačkoli kdo ví, nakolik se dostal ve své době mimo východní Asii a jestliže připomíná v nejedné scéně i mnohem pozdější evropské filmy pro děti mládež, zda to nebude spíš tím, jak říká Věra Plívová-Šimková, že mentalita kluků včetně sklonu k různým rošťáctvím i smyslu pro ušlechtilost je všude stejná, po celém světě a za všech dob... * "Budou si doma předvádět kinematograf!" / "Dal jsem ti vrabčí vejce, vezmi mě prosím s sebou." [90%] (05.10.2023)

NARODIL JSEM SE, ALE... zůstává nejznámějším a nejoceňovanějším němým filmem Jasudžira Ozua. Skvěle funguje jako nadčasová společenská satira i pronikavý komentář k rodinné každodennosti, kde se potkává a doplňuje hned několik linií jeho tvorby: jen zdánlivě prosté příběhy z pracovního, školního a rodinného prostředí. ___ Jako satira přitom NARODIL JSEM SE, ALE... pracuje s překvapivě konkrétní tezí o japonském mocenském systému a neradostné roli představitelů střední třídy, motivovaných ke studiu na vysoké škole, aby se mohli stát úředníky či administrativními zaměstnanci ve firmách, kde jsou však předurčeni často potupně sloužit a ponižovat se před nadřízenými. A zatímco ve filmu Tokijský sbor Ozu podobný motiv zpracoval jako výsledek nešťastné shody okolností, když výpovědí a nezaměstnaností ponížený otec rodiny doplácí na své morální principy, v případě NARODIL JSEM SE, ALE... je perspektiva sžíravější, ačkoli film pro množství gagů, dětskou perspektivu a epizodické uspořádání působí pozitivněji.  ___ Sledujeme rodinu úředníka Jošiiho, který se s manželkou a dvěma syny přestěhoval z města na předměstí, aby mohl být poblíž svému nadřízenému Iwasakimu. Film přitom společenské a mocenské procesy neanalyzuje skrze otce, nýbrž dvojici jeho malých synů, kteří v něm vidí vzor – a zároveň musí čelit šikaně místních chlapců. Ale zatímco s ní si poradit dokážou, objev systémové nespravedlnosti a skutečné role otce ve firmě je pro ně podstatně problematičtějším problémem k rozřešení. Jak si vysvětlit, že se otec před svým nadřízeným ponižuje? A co si z toho odnést pro vlastní budoucnost?  ___ Ozu nicméně nezůstává u chlapců, ale v klíčových okamžicích zapojuje rovněž hledisko rodičů a klade řadu paralel mezi jednání dospělých a jednání dětí, jež tvoří sice komicky pokřivenou, ale o to výmluvnější variaci na obecnější vzorce jednání.  ___ Snímek se vzdor své aktuálnosti a relativní didaktičnosti ukázal jako překvapivě nadčasový a mezinárodně srozumitelný. Čím to? Jistě, Ozu tematickou zátěž vyvažuje množstvím gagů, pointovaností epizod i působivostí paralel dospělého světa v dětském. Především ale hravě, leč velmi výmluvně zachycuje mnohá úskalí re/prezentace rodičovské autority tváří v tvář vlastním dětem za zavřenými dveřmi domácnosti, což je zkrátka mnohem univerzálnější a srozumitelnější než sebelépe zachycená společenská situace. (12.08.2024)

Nádherný príbeh o deťoch a dospelých z dielne Jasudžiró Ozua. O chlapcoch, prežívajúcich starosti každodenného života na predmestí, kde sa ladne snúbia svety nemej grotesky a poetického realizmu. Jednoduchá, priezračná a roztomilá, taká je krása obrazov detstva, školy, rodiny a spoločnosti. Kedykoľvek sa k Umarete wa mita keredo vrátim - a to veľmi rád. 100% (30.12.2014)

"Going to school is interesting and so is coming back from school... It's the bit in-between that I really don't like."     Priznávam, prekvapilo ma, že Jasudžiró Ozu nakrúcal aj nemé filmy (a ešte aké množstvo!). A ešte viac ma prekvapilo, ako veľmi ma tento film bavil, keďže doteraz som mal k filmom tohto slávneho režiséra taký trochu rezervovanejší vzťah. Rovnako neobvyklé pre mňa bolo vidieť režisérovho dvorného herca (Čišú Rjú) v takom mladom veku. Táto komediálna dráma je hlavne o konfrontácii sveta detí so svetom dospelých, ktorá je podaná v realistickej forme, s prepracovanou psychológiou postáv. Dvaja malí bratia sa v novom prostredí snažia zapadnúť čo najvyššie v detskej hierarchii, čo vyžaduje v dosť neľútostnom svete značnú dávku úsilia, umu i šikovnosti. K svojmu otcovi pritom vzhliadajú ako k veľkému vzoru. Ich svet ale dostáva značné trhliny, keď zistia, že ich otec nie je žiaden veľký hrdina, ale naopak je až príliš úslužný voči svojmu šéfovi. Výborné sú najmä scény s detským gangom, ktorého prostredie poskytuje množstvo humorných situácií (boj o vodcovstvo gangu). Silnými stránkami filmu sú parádna kamera a priliehavá hudba. (27.03.2023)

Krásný příběh dvou malých bratrů, kteří se s rodiči přestěhují do jiného města a snaží se zapojit do místní party kluků. Jejich každodenní klučičí starosti jsou výborné, stejně jako jejich setkávání se světem dospělých prostřednictvím tatínka, kteý je pro ně bůh a maminky, která je vždycky hodná a moudrá. Líbilo se mi, jak ani tehdy fyzické tresty nezafungovaly, když se potkaly s ublížeností, a jak se tatínek musel omluvit. (21.08.2024)