Stalo se za bílého dne

"Tento román je s filmem, jehož titul bohužel zní Stalo se za bílého dne, spjat takto: Na jaře 1957 si producent Lazar Wechsler u mne objednal filmovou povídku. Téma: sexuální zločiny na dětech. Záměrem bylo varovat před tímto bohužel stále častějším nebezpečím. Odevzdal jsem povídku, jakousi předběžnou verzi románu, přepracovanou později s režisérem Ladislaem Vajdou na scénář, který se valnou většinou úzce přidržoval filmové povídky. Záleží mi na tom, abych zde uvedl, že film v podstatě odpovídá mým intencím; že román se ubírá jinou cestou, neznamená kritiku vynikající práce režisérovy. Je to pouze proto, že po dokončení scénáře jsem se ještě jednou pustil do práce. Chopil jsem se znovu fabule a domýšlel ji dál, za hranice poučnosti. Z jednoho určitého případu se stal obecný případ "detektiv", stala se z něho kritika jedné z nejtypičtějších figur devatenáctého století, a tak jsem nezbytně přesáhl cíl, který si vytkl film jakožto dílo kolektivní." (Friedrich Dürrenmatt v doslovu románu Slib) Ano, film se od románu liší asi jako novinová reportáž od eseje na stejné téma. Stalo se za bílého dne je skvělá detektivka, ale vyžaduje nezkoumat některé nedomyšlenosti a přijmout náhody, nápomocné v detektivově pátrání, kdežto Slib je spíš psychologický román, který to první retušuje a druhé kritizuje. Film zestárnul v popisu práce vyšetřovatelů, poněkud poplatné dřívějším filmům daného žánru. Celá první třetina, která ukazuje oficiální vyšetřování, dnes působí značně naivně. To pravé ořechové přijde až poté, co je případ oficiálně uzavřen a jaksi na vlastní pěst se ho ujímá emeritní detektiv Heinz Rühman. Z bezpříznakové kolektivní kriminálky se pak stává osobnější a proto napínavá detektivka, kterou rozhodně doporučuju. 80% (13.09.2010)

Pozrieť si 60-ročný film po pol storočí a neznížiť mu plné hodnotenie, to je takmer zázrak. Ale Vajdov film si to zaslúži. Disponoval výbornou predlohou, Rühmann a Fröbe nezaostali za svojou povesťou, dej bol priamočiary, možno jednoduchý, bez scenáristickej snahy zviditeľniť sa, ale fungovalo to. Videl som aj remake (Prísaha) a v ňom to možno tiež fungovalo, ale nie podľa mojich predstáv. A aj keď ani ja nemôžem hovoriť o dokonalom filme, hodnotenie i zaradenie v mojich Top 100 mu ponechávam. (13.02.2018)

Dnes, po všech těch Mlčeních Jehňátek, Sedm nebo Americkém Psychu, a řadě televizních sezón ve společnosti Myšlenek Zločince nebo Law & Order: Special Victims Unit, už Vajdův krimithriller na diváka působí dílem naivně, dílem povrchně a zkratkovitě, ale ve své době byl rovnocennou náhradou zmíněných "úchyláckých" detektivek naší doby. I přes výhrady k dějové konstrukci, která by se dala označit téměř za úsměvnou, zůstává Bílému Dni vynikající herectví Heinze Rühmanna (kterému výborně jdou jak analytické policejní postupy, tak interakce s dětskou hrdinkou), a především dokonale se proměňující Gert Fröbe - kterého uvidíme až ve druhé polovině filmu. Na svém omezeném prostoru předvádí precizní studii psychicky nemocného muže, z něhož jeho porucha udělala sériového vraha malých děvčátek. Z každého obrazu cítíte jak nepředstavitelně odporný zločin tenkrát vražda dítěte představovala. My jsme už otupěli, společnost se posunula... A taky proto bychom si měli tenhle - byť jenom v určitých segmentech - vynikající filmařský počin připomínat. 80% (20.03.2013)

Spoilery! Tento snímek byl zřejmě příliš dobrý na to, aby se někdo obtěžoval s tvorbou titulků. Něměcky rozumím jen několika základním konverzačním frázím z koncentračních táborů, tudíž jsem si na originál netroufl. Musel jsem se tedy po 100 letech ponořit do českého dabingu a bylo to dle očekávání hrozné. Zároveň to ovšem byla jediná hrozná věc, kterou jsem ve snímku zaregistroval. Dost se mi zamlouval jednoduchý kriminální děj, který byl skvěle vystavěn i jednotliví aktéři. Krásná ukázka toho, k čemu až může nebohého pána zahnat dominantní mrcha žena. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (24.05.2017)

"Stalo se za bílého dne" jsem poprvé viděl jako dítě v televizi za hluboké noci...Napětím jsem ani nedýchal. Několikrát jsem si potom od rodičů vyslechl kázání, abych se nenechal nikým cizím nalákat na nějaké bonbony. Žádnou reprízu jsem si nenechal ujít a po letech jsem také viděl film v originálním znění v kině, ve Filmovém klubu. Zdařilá kriminálka, která vyniká psychologickým vykreslením povah hlavních aktérů - sympatického komisaře Matthäie (Heinz Rühmann) a vraha malých holčiček Schrotta (Gert Fröbe) - a která obstojí i dnes. A Golfinger je pro mě navždy Schrott! (14.07.2009)