Přízraky v Benátkách

Přiznám se, že Orient expres mě příliš nepřesvědčil, ale Smrt na Nilu jsem Branaghovi sežral i s navijákem. Chytrou práci s příběhem a návratnými motivy nezastínila ani spousta pastelového digitálního bordelu. U Přízraků v Benátkách byl Branagh uměřenější a spolehl se na tradičnější obrazové prostředky, které samy o sobě mohou chytřejšímu divákovi neznalému předlohy sloužit jako vodítko k vyřešení případu a které zároveň osvědčily svou účinnost na starších duchařských příbězích: podhledy, nadhledy, close upy, vychýlení rámu a rybí oka. Zkrátka všechny ty věci, které deformují prostor a budují tak strach, nejistotu, pocit vykloubenosti reality. A všechno to se do Christiina mixu gotického románu a detektivky perfektně hodí. Tu pátou hvězdu nedám snad jen proto, že je tohle drama příliš komorní, abych se k němu měl chuť vracet, a taky proto, že v samotném finále už to režisérovi s nadpřirozenem až příliš ujelo. Je jedno, zda jde o svět Sherlocka Holmese v Psovi baskervillském nebo o svět slavného kníratého Frantíka, ale existuje nezpochybnitelná jistota, které by se všichni adaptátoři měli v těchto fikčních světech držet: je v pořádku znejistit nejslavnější vyznavače racionality v samotném jádru jejich přesvědčení, ale na konci příběhu musí následovat obnovení racionálního řádu; nezpochybnitelné poznání, že svět je postavený na zákonitostech, které lze logicky dokázat. Přesto všechno: klobouk dolů, monsignore Poirot. (03.11.2023)

Rozhodně nejlepší film z dosavadních tří, co Branagh s Poirotem natočil. A skvělý přesah do gotického hororu - tajemný starý dům, mlha válící se po hladině, když přijíždí médium na gondole, bouře, liják a blesky křižující oblohu a o tajemství u základů domu nemluvě. Naprosto skvělá kamera, na níž si Branagh potrpí, a já mu za ni tleskám, páč na rozdíl od leckterých jsem stále přesvědčen, že film je médium především obrazové. Všechny ty deformace obrazu, žabí a ptačí perspektiva, rybí oko, rozličné úhly záběrů a smysl pro detail mě bavily. Tedy ona i verze s D. Suchetem je pěkně strašidelná, což bude asi i tím časem v období Halloweenu. Atmosféra solidní, strašení fajn a vraha jsem samozřejmě neodhalil. Jediný, kdo mě nebavil, byla Ariadne Oliverová. Poirotova přítelkyně, co se s ním ráda špičkuje a občas má nabroušený jazýček, je ale skutečnou přítelkyní. Tady je to vypočítavá cynická čúza, co Poirota jen využívá a nakonec mu řekne, že už se neuvidí. Oč milejší je závěr se Suchetem, kdy jdou spolu zapálit svíčku. Ale jinak za mě spokojenost. Benátky miluji, i když se většina filmu odehrává v obřím rozpadajícím se baráku....ty ale miluji rovněž. (04.11.2023)

Zaujímavá kombinácia hororu a krimi, ktorá mi miestami pripomínala The Woman in Black. Zo všetkého najviac na A Haunting in Venice oceňujem netradičné prostredie hororového domu v Benátkach. Nič iné však veľmi vyzdvihnúť ani nemôžem. Nerád by som tvrdil, že by bolo vyšetrovanie nezáživné, ale všetky postavičky na šachovnici (s výnimkou možno Poirota) ma vôbec nezaujali. Aj keď ma finále prekvapilo a vraha sa mi odhaliť nepodarilo, necítil som žiaden veľký šok. Na všedný večer pri televízii (Disney+) úplne okej, ale za kino by som peniaze nedal. (24.11.2023)

Branaghova revize Hercule Poirota stojí na až do absurdna vytočené pompéznosti příběhů, které jsou původně zkomprimovány doslova na prostor jednoho dopravního prostředku. Tím připomíná například velké videohry, které se snaží skrze svoji příběhovou kampaň prodat za každou cenu kvality svého enginu. Podvyživené Benátky v tomto rámci působí, jako když jste tehdy zjistili, že film The Crow má čtvrtý díl. Laciná scéna, špatní herci, co největší zdržování se v těch samých prostorech. Najednou z toho audiovizuálního lunaparku plného špičkových herců a kýčovitých výjevů máme takový usnažený LARP, který vypadá jak laciný seriál. Ten důchod nezněl jako špatný nápad. (18.12.2023)

Jednota místa, času a děje, velmi dobrá výprava a kamera, a ani ty strašidelné scény (zde v podstatě ve druhém plánu, neb nejde primárně o horo) nebyly od věci, docela mě bavilo, jak byly natočené. Jen se to jisté chvíle táhne jako ten med (to jsem netušil, že na říznutí se je nejlepším antiseptikem právě med) a už se jen čeká na to, na koho Poirot ukáže svým neomylným prstem. Ale líbil se mi podtext o snech, plánech a o životním vyhoření a potřebě mít nějaký smysluplný cíl i ve stáří. Dal bych i slabé čtyři, ale zhruba třetina filmu mne po dost dobrém začátku vůbec netáhla. (11.11.2023)