Přízraky v Benátkách

Do třetice jsem okusil Hercula Poirota z úst Kennetha Branagha (jeho francouzská angličtina je tu opět naprosto skvostná) doufaje, že konečně dojde k nadšenému zvolání, že tohle je ta atmosféra, kterou jsem si celou dobu tak přál. A ano, do třetice se to opravdu povedlo. Přízraky v Benátkách vydělávají především na tom, že sází na neokoukané herce. A hlavně tu opulentnost předchozích dílů, která mi tak vadila, konečně nahrazuje komorní atmosféra, která mi k detektivovi sedí tak nějak víc. Nádherné záběry na interiéry inkriminovaného domu se neokoukají. Benátky bez lidí snad nikdy nezevšední. Rozbouřené počasí pro navození atmosféry tak snad musí být i povinnost. Možná vítězí i fakt, že tenhle příběh není tak okoukaný. Za mě tedy super. Tajuplné, až hororové a s závěrečnou třešničkou, díky které jsem odcházel s kina na výsost spokojený. (14.09.2023)

Zaujímavá kombinácia hororu a krimi, ktorá mi miestami pripomínala The Woman in Black. Zo všetkého najviac na A Haunting in Venice oceňujem netradičné prostredie hororového domu v Benátkach. Nič iné však veľmi vyzdvihnúť ani nemôžem. Nerád by som tvrdil, že by bolo vyšetrovanie nezáživné, ale všetky postavičky na šachovnici (s výnimkou možno Poirota) ma vôbec nezaujali. Aj keď ma finále prekvapilo a vraha sa mi odhaliť nepodarilo, necítil som žiaden veľký šok. Na všedný večer pri televízii (Disney+) úplne okej, ale za kino by som peniaze nedal. (24.11.2023)

Zpracování Poirota od Kennetha Branagha jsem odkládal tak dlouho, až je tento první který jsem viděl. Protože jsem si to nechtěl nechat opět ujít v kině. No byl jsem velmi mile překvapen. Ztvárnění legendárního detektiva v podání Branagha mě strašně baví. Herec a režisér v jedné osobě, krásně balancuje na vážnosti, nadsázce a humornosti, jak svým herectvím tak i režii. Samotný lehký mix hororu s detektivkou udržuje film svěží napříč celou stopáží, která má příjemnou délku. Veškeré osazenstvo taky velmi baví. Samotný případ přiznávám nepatří mezi ty nejzajímavější, to však na druhé straně vyvžuje debata postav ohledně jejich přesvědčení, víry a vnímání duchovna, kdy samotný Poirot prochází těžkým testem jeho vlastních přesvědčení. No a to je na filmu asi nejpříjemnější, probádání samotného detektiva pomocí případu, který vyustí i v nový a unikátní příběhový oblouk. Teď už si ty předchozí díly musím fakt dohnat. Přísahám! Jednou to bude... (02.11.2023)

Byl jsem skeptický a nakvašeně předpojatý, protože od Branagha jsem viděl už dvě popkulturně a multirasově zprzněné mé oblíbené Agáty (Nil a Orient Express), nazval toho pána v komentářích tuším prasopsem, dobytkem či čubčím synem, jízlivě se vysmál jeho trapné kreaci Poirota a hodil ony dva sračkofilmy po použití ihned do koše. Ale teď jsem spokojený, protože tuhle knižní předlohu jsem neznal a nemohu tedy posoudit míru jejího případného Branaghova zprasení. Takže jsem si po čase zase dobře užil nějaký Agátin klasický detektivní příběh s úzkým okruhem podezřelých z vraždy, s několika dalšími vraždami v průběhu vyšetřování, se stále prudce charmantní Michelle, s nádhernými kulisami italských Benátek (ach, ten závěrečný dronový záběr!) a s příjemným nádechem mysteriózna. A neprozradím snad příliš když prozradím, že pachatel/pachatelka je opět ta nejméně pravděpodobná osoba, jak už je u lady Mallowanové obvyklé. (03.11.2023)

Kenneth Branagh to i do třetice dokázal. Jeho filmové meditace o potlačení ješitnosti a sebelásky a opuštění užitného, společensky uznaným právem nám vnucovaného pragmatického vztahu k pravdě ve prospěch odevzdání pronikavého intelektu a jemnocitu velkého génia do pokorných služeb vyšší pravdivosti životní a harmonii se dočkaly třetího opusu. (Více píšu zde: Vražda v Orient Expresu a Smrt na Nilu) *** Brilantně se tu navíc vypořádal s tématem vztahu vnitřní a vnější skutečnosti, komunikace s vlastní myslí, vztahu přirozena a nadpřirozena - vposledku je jedno, jak se nám co sděluje, odkud plynou informace a v jaké formě - harmonicky uspořádat se musí všechny tak jako tak, což se projeví ve všech existujících sférách zároveň, ať se všechny nacházejí uvnitř našich bohatých světů, anebo snad i mimo nás - tím se netřeba zabývat a rozhodně nutno nerozptylovat. *** A formálně opět vrcholně oku lahodící dílo, tentokrát místo rozlehlých prostor nad Nilem a marnivé opulentnosti v sevřené ploše esteticky specifického benátského paláce. Nechala jsem se naprosto strhnout k meditaci. *** (S Lí ve Třetím sále Světozoru) *~ (18.09.2023)