Přízraky v Benátkách

Po Smrti na Nilu a Orient Expressu přichází Benátky a k mému údivu mě bavily ze všech dílů nejméně, a to i přes poměrně kladné recenze jiných uživatelů. Zkrátka mixnutí hororu a detektivky Hercula Poirota nejde dokupy a kde jiné díly sázely na ladné vyprávění alibi, skládání dílků do sebe a závěrečnou syntézu všech zpozorovaných informací do finálního odhalení, tak zde se film snaží být až příliš hororem, lekat diváka a předhazovat mu vyvolávání duchů, ale jaksi zapomněl na onu detektivní část. Po asi hodinovém úvodu, ve kterém se nás tvůrci snaží “ububat” k smrti pak teda nějak přijdou výslechy a ani se člověk nenaděje a už jsme v závěru, kde si Hercule nějak vycucá z prstu celou verzi příběhu, kterou jsem teda vůbec nepochytil, a už jsme v závěrečných titulcích. Uspěchané, nedobře žánrově namíchané a úplně něco jiného, než bych od tohoto typu filmu čekal - vlastně celkem zklamání. V porovnání s Orientem zaostává ceĺá detektivní část a v porovnání s Nilem se zase film vůbec nechytá ve zvolených lokacích a dechberoucích záběrech pouště. (15.09.2023)

První Branaghova Poirotovka, která není adaptací známého románu, poprvé prověřila sílu jeho éry. Zatímco o Murder on the Orient Express a Death on the Nile se daly vést různé spory, protože tyto případy vždycky měly hodně verzí, Hallowe’en Party (1969, česky Viděla jsem vraždu, 1993) nikdy nepatřila mezi notoricky známé romány. Doposud existují jen dva televizní přepisy - Hallowe'en Party (2010) a Meurtre à la kermesse (2014). Koncept halloweenského hororu v uzavřeném prostoru benátského paláce je skvostný. Stejně tak Poirotova interakce s proslavenou Ariadne Oliverovou. Výborná záležitost, která se prakticky okamžitě stává podzimní klasikou. Pokud bude Branagh pokračovat, bude ideální opět zvolit méně známý případ. Jenom je potencionálně škoda to celé posunout do poválečného světa (tento film se odehrává v roce 1947) a uzavřít si tak možnost rozvíjet ten skutečný Poirotův meziválečný svět. #čsfdprojekce (14.09.2023)

Představuju si, že za Branaghem přišli producenti a řekli mu "Můžeš natočit dalšího Poirota, ale rozpočet bude poloviční. Zvládneš to?" A Branagh, protože je schopný, natočil tohle. Nápad s nadpřirozenem, které se na plátně možjná vyskytuje a možná ne, je nejzajímavější aspekt filmu, který i při střídmých 105 minutách občas nebezpečně připomíná nudu. (13.09.2023)

Bezkonkurenčně nejhorší díl z Branaghovy série. Ten duchařský odér mi k pragmatické duši Poirota vůbec neseděl. Mám rád, když spousta postav uvízne na jednom místě a musí se přijít na to, která z postav je vrah. V tomto případě se ovšem sešla nesmírně nezajímavá partička a už vůbec se mi nelíbila lokalita samotná, která byla absolutně nemastná a neslaná a nechce se mi věřit, že by vůbec takovou píčovinu Agatha Christie napsala. Zasadit děj do Benátek a přitom postavy uvěznit v jednom nudném domě nedává žádný smysl. Neskutečná nuda. V závěru jsem usínal. Rozuzlení potom bylo extrémně ploché a odfláknuté. I v tomhle jsem od Agathy Christie zvyklý na podstatně důmyslnější rozuzlení. Předlohu neznám a netuším, co si do filmu tvůrci přidali sami, ale jako celek mě snímek hodně nebavil, a to mám pro žánr krimi obrovskou slabost. Zařazení snímku mezi horory musí být snad vtip. [45 %] (09.11.2023)

Nezáživnejšie sa to už podať hádam ani nedalo. ¾ filmu sú doslova rezaním trpezlivosti, aby sa následne v poslednej dvadsať minútovke všetko odseklo. Čakal som ďaleko viac, teda obzvlášť keď ide o námet v podobe Poirota, ktorý by mal lúštiť tie najkomplikovanejšie prípady. No a to táto epizódka ani zďaleka nenapĺňa, lebo kde nie je prízrak, tam nie je ani záhada. Taký “Fantomas kontra Scotland Yard” je oproti tomuto ďaleko viac mystery kriminálkou, ako by si jeden myslel. A to píšem bez štipky hanby či srandy. (10.11.2023)