Bouřlivé výšiny

„Bodaj by už bol koniec,“ hovorí v istej scéne postava. A hovorím to veru aj ja. Čítal som knihu a videl som túto verziu a môžem s čistým svedomím skonštatovať jedno. Príšerný príbeh. Proste príšrený. Ale ozaj. Nesympatické postavy, ulepené, patetické dialógy, nepochopiteľné, nelogické správanie postáv, smiešny, nedôveryhodný dej o láske a v tomto prípade i hororové herecké výkony. Neviem, či bola otrasnejšia Juliette Binoche alebo Ralph Fiennes (ich neskoršie stretnutie v ANGLICKOM PACIENTOVI bolo neporovnateľne lepšie). Obaja boli takí hrozní, že som takmer plakal od bezmocnosti. Snímke jemne pomohla pôsobivá výprava (to prostredie je ozaj fenomenálne, to treba uznať aj knihe), ale rozhodne som čakal stokrát viac hmlistých ponurých interiérov a burácajúcich horských bystrín. (28.05.2011)

V tomto filme bola len zloba, pokrytectvo, povýšenectvo a faloš a keď tu i náhodou bola láska, tak len k sebe samej či samému alebo povrchná či vypočítavá.. Tento film je ťažký na pozeranie, môže vyvolať až depku z toho povrchného správania hlavnej postavy. Ralph Fiennes sa do role neuveriteľne vžil a jeho výkon bol asi aj najlepší, aký som u neho zatial videl, celkom realistický znázornený. Troska mi vadila J. Binoche, nejako sa mi sem nehodila a konfrontácia s Ralphom vyznela vždy v prospech Ralpha, predčil je vo všetkých aspektoch, on bol ťahúňom filmu, ona jeho úpadkom. Videl som zatial verziu z roku 1954 a táto hlavne kvôli Ralphovi bola oveľa dynamickejšia i keď ten zaver, mohol byt aj lepšie stvárnený. (05.11.2019)

Tak tohle fakt ne... Prostě se omlouvám všem, kterým se to líbilo, a hvězdičkovali o sto šest (a že jich tady je pěkná řádka) ale mně se to nezamlouvalo vůbec. Poprve jsem to viděla už před dvaceti lety a k dnešku si pamatovala jen to, jak strašlivě se mi to (už tenkrát) nelíbilo a že v tom hrál můj tehdejší oblíbenec Jonathan Firth (v tv totiž ve stejné době běžel Covington Cross a mimochodem i dnes konstatuju, že vcelku slušně, teda na těch pár minut, co v tom byl). Pocit, bohužel, přetrval, je stejný i ze zhlédnutí dnešního, znovu se mi to nelíbilo, mám ráda věci hezké a romantické, nikoli ponuré a plné děsů, zloby a nočních můr a sebelásky (protože lásky v tom nebylo ani, co by se za nehet vešlo), toho si člověk v životě užije dost a dost, tak proč bych na to, do Prčic(e) měla koukat ve filmech a číst o tom v knihách? A když už bych o to stála tak, ať už je to aspoň ze života a ne výplod něčí (choré) fantazie, nevidím na tom nic ani pěkného ani zajímavého, snad jen herecké obsazení a že děj započal v určitém okamžiku autorkou vyprávěného příběhu a na konci se do téhož zase vrátil, aby byl příběh dokončen uplně. A nikdo mi nevymluví, že autorka předlohy Emily Brontë byla, s prominutím, divná (i když náměty pro své romány prý čerpala ze života) a doufám, že už mě nikdy nenapadne se podívat na nějakou jinou adaptaci, či si od ní dokonce něco přečíst, protože by se z mé strany zřejmě jednalo o duševní masochismus... (09.10.2013)

Souboj romantismu s osvícenstvím (přičemž vizuálně tvůrci jednoznačně straní prvnímu směru), zasazený do prostředí jako z gotického hororu. Nepochybuji, že předloha obsahuje stále platné myšlenky a dokáže čtenáře emocionálně vyždímat, tato adaptace ale nabízí jenom značně neuspokojivou ochutnávku. Dvojitý skok do minulosti, ani samotný fakt, že celý příběh někdo vypráví, není filmem nijak odůvodněn. Tedy kromě snahy pomoct nám s orientací ve složitých rodinných vztazích, trochu incestních a zřejmě i lehce nekrofilních. Nelimitované utrpení ženské hrdinky k melodramatu patří, zde ale neplní svou funkci. Nevyvolává soucit s Cathy, která se ke svým blízkým občas chová jako mrcha mrchatá, ani s jinou ženskou postavou, protože žádná z nich není výrazněji prokreslena. Ještě obtížněji se cesta hledá k Heathcliffovi, jenž je vykreslen jako podlý psychopat, kterého ke Cathy nepoutají čisté city, ale šílená láska (a k nikomu jinému se dobře nezachová). Zkuste si pak užít melodrama s vesměs nesympatickými postavami, které ubližují sobě navzájem i lidem, jež se jim snaží pomoct. Mít přečtenou knihu, třeba bych jejich jednání vnímal v jiném světle, takhle jsem si však odnesl jenom hodně negativních emocí a vzpomínku na sugestivní záběry krajiny, které by se dobře vyjímaly jako ilustrace v některé z knih třeba od Byrona. Zajímavé komentáře: Madison, Gilmour93 60% (17.12.2012)

Bez ohledu na moje průměrné hodnocení musím u tohoto filmu pochválit výborné obsazení. Ralph Fiennes ve své nejpřitažlivější roli (ach!) a Juliette Binoche něžná a nádherná. Překrásná hudba, nelze se divit, když ji má na svědomí můj oblíbenec Sakamoto. Nemůžu však říct, že se mi film líbil, že se mě nějak dotkl nebo že mně snad u něj bylo smutno, ale rozhodně jsem vyhověla požadavku v začátku filmu a dala si pozor, abych se ani jednou neusmála. Knižní předlohu neznám a ve filmu jsem nepochopila jednání nikoho z nich, ani jejich věčné trápení. Je mi smutno u filmů, kdy osud zamíchá kartami nebo to ten druhý cítí jinak a nejde s tím nic dělat. Tady se však rozhodovali sami a že se pak trápili, byl jen jejich problém, stačilo se rozhodnout jinak a všichni by byli spokojení (mám-li jistotu, že mě ten druhý chce a já nechci nikoho jiného než jeho, proč bych se vdávala za někoho jiného?)... Zaujaly mě některé dialogy a co si budu už vždycky pamatovat je " Myšlenky jsou tyrani, kteří se znovu a znovu vracejí, aby nás mučili." a "Nemohu žít, odešel mi život, nemohu žít, odešla mi duše." (14.07.2016)