Bouřlivé výšiny

Moje první přímá zkušenost s románem E. Brontë dopadla více než dobře. Temný příběh, zasazený někam do viktoriánské doby, o strastiplném vztahu dvou lidí, kterým osud do cesty postavil stopku s odbočkou, byl vyobrazen s překvapivou hloubkou, atmosféra hraničila až s depresivností a film, podporován skvělýmí výkony krásné Juliette Binoche a ďábelsky posedlého Ralpha Fiennese, diváka neúprosně vtahoval přímo do centra chladného, větrem ošlehaného yorkshirského statku s expresivním názvem... To vše bylo doplňováno vynikajícím soundtrackem, který umocňoval zážitek z již tak skvělého filmu. Román jsem nečetl a předchozí adaptace (v nejbližší době se chystám na málo známou Buńuelovu) jsem zatím neviděl. Byl jsem poučen, že film je dostatečně věrným převedením knihy, ale to mi nezabrání si ji v blízké budoucnosti přečíst. (05.09.2006)

Bez ohledu na moje průměrné hodnocení musím u tohoto filmu pochválit výborné obsazení. Ralph Fiennes ve své nejpřitažlivější roli (ach!) a Juliette Binoche něžná a nádherná. Překrásná hudba, nelze se divit, když ji má na svědomí můj oblíbenec Sakamoto. Nemůžu však říct, že se mi film líbil, že se mě nějak dotkl nebo že mně snad u něj bylo smutno, ale rozhodně jsem vyhověla požadavku v začátku filmu a dala si pozor, abych se ani jednou neusmála. Knižní předlohu neznám a ve filmu jsem nepochopila jednání nikoho z nich, ani jejich věčné trápení. Je mi smutno u filmů, kdy osud zamíchá kartami nebo to ten druhý cítí jinak a nejde s tím nic dělat. Tady se však rozhodovali sami a že se pak trápili, byl jen jejich problém, stačilo se rozhodnout jinak a všichni by byli spokojení (mám-li jistotu, že mě ten druhý chce a já nechci nikoho jiného než jeho, proč bych se vdávala za někoho jiného?)... Zaujaly mě některé dialogy a co si budu už vždycky pamatovat je " Myšlenky jsou tyrani, kteří se znovu a znovu vracejí, aby nás mučili." a "Nemohu žít, odešel mi život, nemohu žít, odešla mi duše." (14.07.2016)

Na filmu je hodně cítit, že je podle knižní předlohy a že se hodně škrtalo. A jelikož jsem knihu nečetl, logiku v chování postav jsem často příliš nenacházel, stejně jako některé důležité momenty nejsou takřka zmíněny (nebo mi aspoň přijde že by důležité měli být). Naštěstí je du naprosto úžasný Relph Fiennes, jehož výkon bych se nebál označit jako dokonalou ukázku démonické uhrančivosti. K tomu velmi slušně vystavěnou atmosféru (s podporou dobrého soundtracku) mělo za následek, že jsem si to hodně užil, přestože motivace postav pro mě leckdy byla velkou záhadou. Edit: Tak (výbornou) knihu mám zdárně za sebou a podle tohodle filmu bych ten příběh teda fakt nechytl ... (26.09.2010)

Temně minimalistické romantické drama o nešťastné lásce se může pochlubit výtečnou hudbou, opravdu silnými emocemi, nadprůměrnými hereckými výkony a v neposlední řadě i solidní atmosférou. Bohužel trochu pomalejší tempo snižuje atraktivitu a diváckou přitažlivost, tudíž se mohou názory na kvality tohoto díla v podstatě dosti různit. Nikdo však neodpáře hlavním protagonistům kvalitně zahrané postavy a režisérovi um točit romantiku po staru, aniž by však zacházel do masivního kýče a trapnosti. (01.08.2007)

V televizním programu jsem se dočetla, že jde o „komediální drama“ a protože mám předlohu docela ráda, zděsila jsem se a první minuty sledovala s prstem na spoušti – tedy na spoušti ovladače – připravena vzít spravedlnost do vlastních rukou, pokud by se výše uvedené označení potvrdilo. Nepotvrdilo. Naštěstí. Barvitosti knižní ságy o lásce a nenávisti a o tenké hranici mezi nimi sice film zdaleka nedosahuje, ale snahu upřít nelze. Juliette Binoche zvládla náročnou dvojroli Cathy a Catherine s grácií, a záběry na vřesoviště a kamenná sídla během různých světelných a povětrnostních podmínek sem tam zajistily náznak atmosféry. A Heathcliffe? Ještě že ji, lásku, má, jinak by byl v loji. Ralph Fiennes je sice na psychopaty expert, ale tady tomu moc nedal. Na začátku vypadal jako Poslední Mohykán a ke konci jsem si říkala, že by si hrome alespoň před smrtí mohl umýt vlasy. (09.05.2012)