Garderobiér

Jeden z těch případů, kdy stačí kvalitní divadelní předloha, dva skvělí herci a výborný film je na světě. Albert Finney a Tom Courtenay podávají naprosto bezkonkurenční výkony, ovšem každý tak trochu na jiný způsob. Finneyho Sir nabízí více možností herecké exhibice díky emočním změnám jak na horské dráze, kdy v řádu desítek vteřin přechází z depresivního útlumu do až dětinského nadšení. Navíc není ani zdaleka poznat, že hraje postavu asi o 20 let starší (k čemuž pochopitelně pomáhají masky). Courtenay za ním rozhodně nezaostává, byť se ze zdejších komentářů může zdát, že je trochu ve Finneyho stínu. Garderobiér Norman je naprosto detailně vykreslenou postavou, kterou její představitel měl v malíčku díky předcházejícím představením v divadle. Na první pohled může díky homosexualitě působit jako komická figurka, ale karikatuře se Courtenayovi (a stejně tak Václavu Postráneckému v českém dabingu) podařilo na míle daleko vyhnout. Po celou dobu v sobě skrývá svůj obdiv a lásku k Sirovi, aby v závěrečné scéně jeho emoce povolily. Ze všech scén se asi i mně zůstane v paměti tvorba bouřky při představení, i když mi vůbec nepřišla tak komická. Díky opravdu výtečně napsanému textu a oběma pánům v hlavních rolích si takřka ani nevšimnete, že většina filmu se odehrává v Sirově šatně. "Má paměť je jako policajt. Když ji potřebujete tak ne a ne přijít." 100% (18.04.2011)

Přes veškeré kvality Alberta Finneye, někdejšího osamělého přespolního běžce Toma Courtenaye a jejich úžasných dabérů Oty Sklenčky a Václava Postráneckého se jedná o divácky velmi náročný film. Hlavně proto, že se ve filmu tak málo děje, a přitom je vyjádřeno tak mnoho, celý jeden život velkého umělce, který své profesi obětovat život. Velký koncert dvou velkých herců (2+2), který ale může začít postupně lézt na nervy. Má to ale sakra blbej konec. (25.05.2013)

Poslední dny života hvězdy významného divadelního souboru v době 2. světové války, kdy byla kamenná divadla Londýna vystavena riziku bombardování a řešením se stal výjezd souboru na venkov, kde v provinčních štacích trávil se svéhlavým pozérským a afektovaným mužem nejvíce času úslužný garderobiér. Mistrovi slouží už 20 let a má pocit, že jen díky jeho péči se mistr dostal tak daleko a jen díkvy servisu, který svému pánovi poskytuje, divadlo dosud funguje. Když se to vezme kolem a kolem, britské divadelnictví přežívá především díky práci garderobiéra a jeho oddanosti. Protože divadlo poskytuje podporu ducha britskému lidu a jeho válečnému úsilí, na garderobiérovi závisí vlastně osud celé monarchie. Snímek, který ukazuje studii lehce patologické vztahové závislosti, se mohl snadno posunout do roviny temného psychothrilleru, nakonec ale zůstává především přehlídkou velkého klasického herectví shakespearovského stylu. Celkový dojem: 80 %. (01.11.2013)

Fantazie. Finneyho výkon se u mě zapisuje mezi nejlepší, jaké jsem měl tu čest vidět. Právě jeho (a Courtenayův) festival herectví způsobil, že jsem byl po celý film schopen pouze zírat s otevřenou pusou a pokoušet se absorbovat nepopsatelnou sílu vycházející z každé scény, každého dialogu. Právě Finney, coby Sir, pak divákovi zprostředkovává absolutní dramatičnost, která si vypomáhá neokoukatelným shakespearovským prostředím, nesmrtelnými replikami a zejména pak maskou krále Leara, která o to víc zvýrazňuje Finneyův projev. Důkaz, že k dokonalému filmu stačí "málo". Zajímavý scénář a špičkoví herci. (P.S. Nutno vidět v originále!) (04.12.2010)

Poctivej britskej teatrální opus a oslava herectví a Shakespeara. Někdy je to legrace, jindy je to k pláči. Celkově ale přináší výborné herecké výkony a poctu všem hercům v tehdejší Británii. Nepřišlo mi to zlé, ale že bych z toho nadšením skákal do dvou a půl metrové výšky, to se také říct nedá. Je to klasickej anglickej příběh se všemi těmi klady, ale i zápory ostrovního státu. (24.12.2014)