Matematika zločinu

Zn@va si sice umí vybrat zajímavý témata, Iveta, Roubal, Král Šumavy, ale všechno akorát zmrví do nekoukatelný, nudný zplácaniny. Ucházející byla zatím jen Jitřní záře, na kterou jsem se zprvu nechtěl ani koukat. Tohle měl bejt 90. minutvý film a možná by to bylo koukatelný. Nechápu zoufalce, co si předplacují Voyo. Znám jednoho, kterej je šťastnej, že si může pustit další díl ordinace dřív, než půjde v tv. Televize, která získala svou diváckou obec pokleslými zábavnými pořady v 90. letech, nekonečnym seriálem, se ani po 30 letech neposunula nikam dál. A to je na tom to nejsmutnější. (12.08.2023)

Na filmech a seriálech vycházejících z mediálně profláklých kauz je hlavním problémem fakt, že informovaný divák předem ví, jak celá záležitost dopadne. No, a tvůrci se pak musí s tímto hendikepem poprat, přičemž jim k tomu nezbývá mnoho možností. Musí prostě diváka zaujmout zpracováním a výraznou pomocí jim může být i kvalitní herecké obsazení. No, a tady ani jedno tak úplně nevyšlo. Seriál u mě zabodoval jen o něco málo lépe než nepříliš šťastně pojatý Případ Roubal a za mnohem vydařenější považuji minisérii Podezření nebo skvělé Devadesátky ; obě tyto záležitosti také vycházely ze skutečných událostí, ale působily na mě výrazně odlišným dojmem. O to víc se divím, že je pod Devadesátkami i touto minisérií režisérsky podepsán Peter Bebjak. / Poučení: Znalecký posudek ti může zlomit vaz, ať už je z jakéhokoliv oboru. (26.11.2023)

Reálný příběh mě před lety minul, zrovna jsem pobývala na jiné planetě, podcast Matematika zločinu jsem sice zachytila, ale nikdy se k němu nedostala, což je srandovní, na podcastech roky fičím, informacemi tedy nepolíbená jsem se se zájmem pustila do seriálového zpracování, slovy neměla jsem šajna lautr o ničem a o to větší překvápko mi Peter Bebjak přichystal. Příběh sám o sobě je silná káva ačkoli si nedělám iluze, robátko zajisté nebylo z říše Marie Poledňákové, však až takto vypíchané oči spravedlnosti, to už je jiný level. Skvěle natočeno, pomalé tempo mi vyhovovalo, potěšilo vymazlené obsazení všech postav, Lucie Štěpánková mě baví vždy a všude, v kombinaci s excelentní Zuzanou Bydžovskou a Kristýnou Bokovou to nemělo chybu, Jan Nedbal nám roste do typově podobného bombarďáka, jakým je Milanko Ondrík,  Maštalír a Kryštof Bartoš rovněž zkušeně, Jakub Gottwald výborný, zkrátka ze sestav, které Peter Bebjak v seriálech mívá, čiší sympatická vyrovnanost, baví mě důraz na kvalitní herectví, prostor, jaký aktéři dostávají, kdy to i v drobných úlohách můžou naplno rozbalit, dobrý je i důraz na vizuální výběr zajímavých tváří. Plný počet neudělím, protože mě vyrušovalo roztahané stěhování "Až pozítří..., až zítra..." do Francie, ale jinak velmi vydařená, po zásluze oceněná záležitost. (05.06.2024)

Jestli je něco trendem posledních televizních let, jsou to seriálové minisérie, které jsou někde na pomezí mezi filmovým a seriálovým zpracováním, ale ve skutečnosti nejsou ani jedním. Typicky ve třech epizodách přední české televizní společnosti představují většinou zajímavé příběhy ve spojení s kriminálními případy anebo s diskutabilními osobnostmi. Máte možnost svůj příběh trošku rozepsat a představit v jeho nejdelší podobě, což v praxi znamená, že látka, kterou by někdo přepsal do klasického celovečerního filmu, vy rozsekáte do jednotlivých epizod a divákovi je ukážete postupně... Pozitivem je, že divák u samotného projektu stráví více času, dokonce mu to můžete dávkovat s týdenní prodlevou, podobně jako v tomto případě. Ovšem proti tomu jde divákova větší svoboda, kdy ho nebudete tolik tížit zkusit jen jednu epizodu a následně se rozhodnout, co s projektem on sám udělá, nebude cítit podobný pocit, jako když u tříhodinového filmu zkusí hodinu a pak jelikož už vlastně začal, tak dojede celý film.. Voyo podobně jako u předchozího Roubala představuje kontroverzní kriminální příběh, který nutí diváka o ústřední postavě přemýšlet, ale ani v jednom případě nešlo o neutrálně vykládaný názor, nýbrž způsobem jakým je příběh vyprávěn se divákovi pod kůži dostává postoj scénáristů.. Tentokrát jde o příběh odsouzeného vraha Tomáše Tomana, který opouští zahraničí, aby si svůj trest odseděl v domácím prostředí a třeba se pokusil o znovuotevření svého případu.. A co mu dává naději na obnovu procesu? Údajný chybný posudek soudního znalce, který ve svém výpočtu udělal chybu. Za pomoci ambiciózní novinářky se Toman domáhá svého práva na spravedlivý proces. Ale bude soud věřit nespokojenému vrahovi a zpochybní práci odborníka, anebo ho vlna pochybností okolo utvrdí ve svém rozhodnutí? Velmi dobré téma navíc podle skutečných událostí, kterému by ale určitě slušela dynamičtější poloviční stopáž... P.S. Pokud by vás téma zaujalo, Tomáš Toman dal různým médiím několik dalších rozhovorů. 60% (25.10.2023)

Po 28 letech v oboru (ten modrý na té správné straně), musím přiznat, že o tomto případu jsem slyšel poprvé. To že 98% lumpů sedí správně, bych dal ruku do ohně. Ale jsou případy, jako všude na světě, které nejsou "košér", a díky soudům, státním zástupcům, vyšetřovatelům a expertům na cokoliv dopadnou jinak, než by měli. Asi tady nemá cenu řešit to, jak to bylo natočené, jestli to byla nuda, nebo jak to dali herci. Seriál měl ukázat na chyby v systému vyšetřování, soudů, ztrácení nebo zamlčování důkazů, a pokud se člověk nebude bránit, tak se on, popřípadě celá rodina může dostat tam, kam nechce. Tomáš Toman asi nebyl svatoušek, ale chybou systému to schytal. Na druhé straně nikdy nikdo nebyl suspendován ani odvolán z funkce, ikdyž určitě pochybyl. Závěrem musím říct, že šťourající novináře nemám moc v lásce, ale občas to bez nich nejde... (16.08.2023)