V sobotu večer, v neděli ráno

Italský neorealismus nebyl jen směrem, který ovládl světový hraný film své doby; byl něčím víc; byl především všeobecně sdíleným pocitem prvních poválečných let. Doby, která po znániku nacismu začínala z ničeho. Pocitu, který se poměrně rychle se stoupajícím hmotným standardem životní úrovně měnil v dozrávající a vyhraňující se konzumismus. Mladý hrdina anglického průmyslového města konce padesátých let minulého století v sobě dokonale ztělesňuje tyto tendence. Bouří se odnikud nikam proti své nezadržitelně nastupující dospělosti. Skutečnost, že vydělává, ho nabíjí falešným sebevědomím. Bludný kruh týdne za týdnem, od vystřízlivělého pondělka do promrhané neděle, se náhle zasekne. Konfrontován s možným otcovstvím a náznakem skutečného hlubokého citu k dívce, která odmítá být ve vztahu onucí a pro niž svedením vše ne končí, ale začíná i za cenu, že o nově získaného partnera přijde, ho osudově vede do pasti, kterou si připravil sám svou vlastní lehkovážností. Na rozdíl od felliniovských darmošlapů se zdá, že vlastním svobodným rozhodnutím procitá do dospělosti, slušnosti a zodpovědnosti. Výborná kamera, chápavý autorský pohled, který se zdařile nevyhýbá dobovým konvenčním tabu, výborné herecké výkony, to jsou vklady českoanglického režiséra Reisze, které toto pozoruhodné dílo činí i dnes inspirativním a podnětným a otazníku, jímž SOBOTA končí, propůjčují ojedinělou pádnou přesvědčivost. (04.06.2011)

Český režisér Karel Reisz zdomácněl ve Velké Británii svými filmy ve stylu realistického, společenskokritického ,,Free Cinema". Film V sobotu večer, v neděli ráno, natočený podle úspěšného románu autora scénáře Alana Silitoea, je přijat nadšeně především v zemi svého vzniku. Děj filmu se odehrává v bezútěšném dělnickém prostředí průmyslového Nottinghamu: Arthur (vynikající a dvorní herec Reisze, Albert Finney) vždy o víkendech prchá před všední realitou. Jen tak se potuluje, poflakuje se po hospodách, opijí se, přivede do jiného stavu ženu svého spolupracovníka, jehož přátelé ho za to zmlátí. Tento rozhněvaný mladý muž" není už schopen dát svému životu pevný cíl. Děvče, které si po čase najde, je rozhodnuto vybudovat si s ním svůj maloměšťácký šťastný domov a Arthurovi začíná podobně rezignovaný život, jaký vedl jeho otec. Nevím co mám k tomu už více dodat, každopádně se jedná o celkem zajímavý spíše sociálně zaměřený snímek, hodný ale určitě ke shlédnutí. (22.10.2006)

V rámci víkendového JitkaFestu konaného pro mé nejbližší u příležitosti mých narozenin jsme si po sobě kromě dalších snímků pustili dva rané filmy velkých režisérů, Kes (1969) Kena Loache a tenhle časný snímek Karla Reisze. Oba zachycují stejnou rozervanost některých a rezignovanost mnohých v ubíjející pracovně-ekonomické mašinerii, a bezvýchodnost, s níž v něm lidé rozvrhují své životy. Jen každý to pojímá z jiného úhlu pohledu a výborně se tak doplňují. Zatímco Kes je pomalé, klidně a zblízka snímané drama pracující odvážně s civilností a autenticitou (více v mém komentáři zde), tenhle film postihuje základní beznaděj v minimalistické, až etudní zkratce s jemně cizelovaným humorem. *** (JitkaFest, rezidence B12). (23.01.2022)

Pamětníci si možná vybaví stařičký televizní komediální výstup Holzmanna a Janžurové, kteří se nemohli shodnout na termínu návštěvy filmového představení V sobotu večer, v neděli ráno. Až po mnoha letech jsem zjistil, že zmíněný titul skutečně existuje. Snad žádný jiný film 50. let nezachycuje tak přesvědčivě život britské nižší třídy. Reiszovi se podařilo stylem blížícím se dokumentárnímu filmu zachytit vzhled a atmosféru dělnických čtvrtí oné éry. Tehdejší mládež viděla v hlavním hrdinovi někoho, kdo se nebojí žít po svém a kdo hází za hlavu společenské konvence. Nechápejte Arthura Seatona jako rebela, co chce měnit a napravovat svět, ale spíš jako nedomrlého předchůdce Rentona z Trainspottingu. Arthur si chce jen užívat a stačí mu vlastně docela málo - nějaký ten alkohol, dostupný sex bez závazků a pocit, že mu do života nikdo nekecá. Film porušoval dvě zásadní společenská tabu své doby - poměr vdané ženy s hejskem a především potrat, který byl v oné době pochopitelně přísně zakázaný. Sexuální revoluce ještě zdaleka nebyla na pořadu dne a společnost 50. let byla prudérní. Celkový dojem: 85 %. (01.05.2020)

Hlavní hrdina žije nudnej, šedivej, stereotypní život a film na mě působil úplně stejnym dojmem - nuda, nuda, šeď. Celej tejden jenom do fabriky a domu, o víkendu do hospody, tam si dát pár piv bez pěny, pak vošukat nějakou vdanou madam a další tejden znovu to samý... Pobavila mě akorát scéna, kdy hlavní hrdina střelil otravnou bábu ze sousedství vzduchovkou do prdele. Možná si ten film tak špatný hodnocení objektivně nezaslouží, ale mně to prostě úplně zkurvilo náladu. Pokud bylo cílem filmu zkurvit mi náladu, tak se to povedlo na 100%. Já ale chci od filmu něco trochu jinýho. Jinak velkej zážitek je taky českej dabing. Petr Oliva a Daniela Bartáková nadabovali kromě asi 4 hlavních postav snad úplně všechno, co ve filmu otevře klapačku. (26.02.2012)